Filmy

Milovaný. Javier Bardem v novém filmu rozehrává nebezpečnou hru mezi otcem a dcerou

Nové drama Milovaný španělského režiséra Rodriga Sorogoyena zaujalo už na festivalu v Cannes, kde se mluvilo hlavně o hereckém výkonu Javiera Bardema v úvodní scéně. Do českých kin přichází na konci listopadu příběh o rodinných křivdách, uměleckých ambicích a ceně, kterou za ně někdy platí ti nejbližší.
Victoria Luengo a Javier Bardem ve filmu Milovaný, 2026
Foto: © Goodfellas

Victoria Luengo a Javier Bardem ve filmu Milovaný, 2026

Jak se natáčelo a o čem pojednává drama Milovaný, v němž září nejen Javier Bardem

Dva lidé sedí naproti sobě v restauraci. Objednávají si jídlo, vyměňují zdvořilostní otázky, hledají témata, která by jim umožnila překlenout nepříjemné ticho. Na první pohled docela obyčejné setkání. Jenže muž a žena u stolu jsou otec a dcera, kteří se neviděli třináct let. A každá věta, každý pohled i sebemenší zaváhání prozrazují, že minulost mezi nimi pořád zůstává až hmatatelně přítomná.
Tak začíná Milovaný (El ser querido), nový film španělského režiséra Rodriga Sorogoyena, který letos soutěžil o Zlatou palmu v Cannes. Úvodní sekvence trvá téměř dvacet minut a stala se jedním z nejdiskutovanějších momentů snímku nejen díky herectví Javiera Bardema a Victorie Luengo, ale také kvůli způsobu, jakým vznikala. Sorogoyen totiž její aktéry před natáčením záměrně oddělil. Přestože se herci znali, dlouhé měsíce se nesměli setkat. Režisér s nimi pracoval individuálně, společně vytvářeli minulost svých postav, vzpomínky a události, které se ani neobjevily ve scénáři. Každý tak přicházel k prvnímu natáčecímu dni s poněkud odlišnou představou o společné historii. Podobně jako skuteční lidé, kteří si stejnou událost mohou pamatovat úplně jinak.
Restaurace se proměnila v uzavřený prostor, v němž bylo rozmístěno pět skrytých kamer. Herci měli k dispozici přibližně deset stránek scénáře, ale značná část dialogu vznikala improvizací. Natáčelo se nepřetržitě hodinu a půl, bez přítomnosti štábu. Výsledkem je silná scéna, ve které nervozita nepůsobí jako herecký prostředek, ale jako něco, na co si skoro můžete sáhnout. Kamera snímá tváře herců v detailu a občas nechává jednoho z protagonistů zakrýt druhého. Divák se ocitá v až nepříjemné blízkosti rozhovoru, jehož skutečný význam se skrývá především v tom, co zůstává nevysloveno.

Otec, který je zvyklý rozhodovat

Javier Bardem hraje Estebana Martíneze, slavného filmového režiséra, jehož kariéru provází nejen mezinárodní úspěch, ale také pověst mimořádně komplikovaného člověka. Patří ke generaci umělců, kterým se dlouho tolerovalo téměř cokoli, pokud dokázali vytvářet výjimečná díla. Výbuchy vzteku, závislosti, milostné excesy i bezohlednost vůči spolupracovníkům byly součástí jeho způsobu práce. Po letech strávených ve Spojených státech se Esteban vrací do Španělska, aby natočil ambiciózní historický film odehrávající se ve španělské Sahaře třicátých let. A pro hlavní ženskou roli si vybere vlastní dceru Emilii.
Emilia, kterou ztvárňuje Victoria Luengo, se zatím v herecké profesi příliš neprosadila. Žije v Madridu, pracuje jako servírka a s otcem, jenž kdysi opustil rodinu, nemá žádný vztah. Nabídka role v prestižním projektu pro ni znamená příležitost, o jaké dosud mohla jen snít. Zároveň ale přichází od člověka, jehož nepřítomnost zásadně poznamenala její život. Právě v této dvojznačnosti spočívá síla příběhu. Esteban nabízí dceři něco, po čem touží, ale zároveň tím určuje podmínky jejich opětovného sblížení. Jeho velkorysost nelze jednoduše oddělit od potřeby mít věci pod kontrolou. A Emilia musí řešit otázku, zda přijmout profesní šanci, která ji znovu vystaví otcovu vlivu.

Javier Bardem a umění být nesnesitelný

Bardem patří k hercům, kteří dokážou jediným pohledem změnit atmosféru celé scény. Jeho Esteban může být během několika vteřin okouzlující, pozorný, zranitelný i šikanující. Nikdy není zcela jasné, nakolik jsou jeho projevy náklonnosti upřímné a nakolik jde o další způsob, jak získat převahu. Pro Bardema jde o jednu z nejvýraznějších španělsky mluvených rolí posledních let. Hraje člověka, který si uvědomuje vlastní selhání, ale jen obtížně se vzdává privilegií a návyků, jež ho k němu přivedly.
Neméně důležitá je však Victoria Luengo. Její Emilia není pouhou obětí charismatického otce. V jejím projevu se střídá nejistota, hněv, potřeba uznání i touha dokázat, že si zaslouží místo před kamerou bez ohledu na slavné příjmení. Právě její zdrženlivost dává Bardemovým prudkým proměnám nálad potřebnou protiváhu. Zajímavou souvislostí je skutečnost, že Luengo už se Sorogoyenem spolupracovala na oceňovaném seriálu Antidisturbios (Riot Police). Režisér tuto zkušenost dokonce promítl do scénáře prostřednictvím Estebanových poznámek k televizní tvorbě jeho dcery.

Film o filmu, který se mění v rodinné zúčtování

Děj se po úvodním setkání přesouvá na kanárský ostrov Fuerteventura, kde Esteban natáčí svůj nový snímek. Rozlehlá pouštní krajina, vítr a nehostinné podmínky tvoří pozoruhodný kontrast k dusné atmosféře mezi hlavními postavami. Zatímco se před kamerou odehrává historické drama, za ní se postupně rozvíjí jiné, mnohem osobnější. Sorogoyen přitom zkoumá také samotný proces filmového natáčení. 
Esteban je režisér, který vyrostl v době, kdy se autoritářské chování umělců často omlouvalo jejich genialitou. Teď se ocitá v prostředí, které už není ochotné takovou představu bezvýhradně přijímat. Jeho snaha dosáhnout dokonalého výsledku se střetává s potřebami lidí, kteří pro něj pracují. Milovaný tak otevírá otázku, nakolik lze oddělit umělecké dílo od osobnosti jeho tvůrce. A zda člověk, který celý život dokázal přesvědčivě vyprávět příběhy druhých, vůbec umí pravdivě vypovědět příběh svůj.
Už před premiérou se o Milovaném mluvilo také kvůli nápadné podobnosti s filmem Citová hodnota norského režiséra Joachima Triera. Ten v Cannes v roce 2025 získal Velkou cenu poroty a rovněž vypráví o slavném režisérovi, který se prostřednictvím nabídky filmové role pokouší obnovit vztah s odcizenou dcerou. Sorogoyen připustil, že ho podobnost výchozí situace překvapila. Scénář Milovaného však vznikal nezávisle a oba filmy se podle něj zásadně liší vyzněním i způsobem vyprávění. Zatímco v Citové hodnotě hraje důležitou roli samotná možnost uměleckého porozumění, Milovaný se mnohem intenzivněji zabývá mocí, manipulací a nebezpečím, které může vzniknout ve chvíli, kdy se osobní vztahy promítnou do pracovního procesu.
Milovaný, 2026
Foto: © Goodfellas

Milovaný, 2026

Milovaný, 2026
Foto: © Goodfellas

Milovaný, 2026

Co všechno může znamenat být milovaný

Rodrigo Sorogoyen, známý například díky snímkům Království a Bestie, patří k nejvýraznějším současným španělským režisérům. Umí vytvářet napětí i v situacích, které by v rukou jiného tvůrce mohly působit možná až nudně, a nepotřebuje k tomu velká dramatická gesta. Stačí mu přesně vedený dialog, promyšlená práce s kamerou a postavy, jejichž jednání není z morálního hlediska černobílé a nelze ho jednoznačně posoudit. V Milovaném se navíc vrací k tématu, které přesahuje konkrétní rodinný příběh, totiž k potřebě získat uznání lidí, na jejichž názoru nám záleží nejvíc. Esteban má za sebou úspěšnou kariéru, obdiv publika i postavení, o němž mnozí sní, přesto existuje něco, co mu sláva zajistit nedokáže. Láska totiž nemusí znamenat odpuštění – a odpuštění nemusí automaticky přinést smíření.
V českých kinech od 26. listopadu 2026