Tina Modotti. Jak se malá italská švadlenka stala americkou herečkou, mexickou revolucionářkou a slavnou fotografkou

1929, Mexiko. Italská fotografka, herečka a aktivistka, jež na černobílých snímcích zachycuje život chudého lidu, pořádá svou první výstavu. Tisk hovoří o „revoluci v oboru“ a třiatřicetiletá umělkyně se rázem katapultuje mezi nejzajímavější ženy první poloviny 20. století.

Tina Modotti se narodila 17. srpna 1896 v italském Udine jako Assunta Adelaide Luigia Modotti Mondini coby třetí ze šesti dětí. Matka Assunta Mondini byla švadlena a otec Giuseppe Saltarini Modotti pracoval jako zedník a tesař. Tině bylo deset, když její tatínek se starší sestrou Mercedes emigroval do amerického San Franciska. Brzy za nimi vyrazila i sama Tina, která do tamější italské komunity rychle zapadla. „Našla jsem si práci v textilce a pro divadlo Teatro Italiano šila kostýmy. Měla jsem ale herecké ambice a dostala šanci se objevit ve hrách D’Annunzia, Goldoniho a Pirandella.“ (Tina Modotti: Mezi uměním a revolucí; Labyrint, 2015). 

V roce 1915 se na světové výstavě The Panama – Pacific International Exposition seznámila s umělcem Roubaixem de l’Abrie Richeyem, přezdívaným Robo. Vzali se o dva roky později a přesunuli do L. A., kde Modotti šila. Robo tvořil poezii a maloval erotické malby, přičemž mu manželka pózovala. Tinu stále víc lákal film a ve svých čtyřiadvaceti dostala hlavní roli v dramatu The Tiger’s Coat. Zazářila i ve westernu Riding With Death a na jednom z hollywoodských večírků se seznámila s vlivným, o deset let starším ženatým fotografem Edwardem Westonem. Ten Tinu maloval a učil, jak správně zacházet s fotoaparátem. Stal se jejím milencem. „Celý den jsem se opájela vzpomínkou na naši poslední noc, tak krásnou a bláznivou, až mi to nahání strach – stačí, abych zavřela oči, a hned jsem zpátky vedle Tebe. Rty mi chutnají po víně a Ty na ně tiskneš svá ústa. Teď, když Ti píšu, se smysly stále ještě zjitřenými, toužím znovu Tě líbat na oči a na ústa – rty mi hoří a celá má bytost se zmítá v poryvu té touhy,“ stálo v jednom z dopisů, který mu Tina napsala. 

Na konci roku 1921 se Robo, Tinin oficiální manžel, odstěhoval za prací do Mexika, kde onemocněl neštovicemi. Tina se za ním vydala, ale dorazila dva dny po jeho smrti. Žena nějakou dobu v hlavním městě země zůstala, ale v březnu 1922 zemřel v San Francisku i její otec, a tak se opět vrátila do USA. Tehdy se naposled blýskla na filmovém plátně, a to v komedii I Can Explain. Do Mexika se Tina vrátila o rok později, a to po boku Edwarda Westona, se kterým si otevřela ateliér. Weston fotografoval, zatímco Tina se starala o provozní záležitosti. A protože mluvila skvěle španělsky, pomáhala milenci navazovat kontakty.

Od roku 1924 Tinu čím dál víc přitahovala politika. Například pro časopis Komunistické strany Mexika El Machete začala překládat články z angličtiny a italštiny. Většinu času jí ale zabralo cestování s milencem Westonem po mexickém venkově, kde sbírala materiál pro chystanou fotoknihu Idols Behind Altars: The Story of the Mexican Spirit. Zatímco Weston tvořil estetické snímky, Tina prostřednictvím fotek dokumentovala sociální změny. 

Koncem roku 1926 se pár rozešel a muž se vrátil do USA zpět ke své rodině. Zapálená fotografka nadále zaznamenávala lidskou bídu, portrétovala ztrápené dělníky, venkovany i dělnické demonstrace, návštěvy delegací nebo pořizovala portréty přátel. A když oficiálně vstoupila do komunistické strany, hrdě prohlásila: „Konečně mohu pracovat pro revoluci!“ Své znalosti předávala začínajícímu fotografovi Manuelu Álvarezovi Bravovi, který později prozradil novinářům: „Bydlela ve vysokém cihlovém domě, v malém bytě. Nad stolem jí visel obraz, portrét, který jí namaloval Diego Rivera. Holé bílé stěny, všechno čisté, prosté. V rohu u zdi stálo jednoduché lůžko podložené cihlami, aby z něj v noci nespadla, protože dům se trochu nakláněl – říkalo se mu Šikmá věž.“ V roce 1928 se energická Italka zamilovala do čtyřiadvacetiletého kubánského emigranta Julia Antonia Melly, který sdružoval skupinu aktivistů, do níž patřila třeba malířka Frida Kahlo.

„Divoká a krvavá Tina Modotti!“ psaly novinové titulky poté, co byl v lednu 1929 Julio Antonio Mella zastřelen na ulici a Tinu, která byla u toho, zatkli a obvinili z vraždy. Policie nakonec zadržela jiného podezřelého a soud případ uzavřel jako vraždu s politickým podtextem. 5. února 1930 však došlo k pokusu o atentát na prezidenta Pascuala Ortíze Rubia a Modotti opět vyšetřovala policie. „V domě Tiny Modotti se našly dokumenty a plánky, z nichž jasně vyplývá, že hodlala spáchat podobný zločin, jakého se dopustil Daniel Flores na prezidentovi. Svůj úmysl nenaplnila patrně jen proto, že ji jmenovaný agresor předstihl,“ informovaly noviny. 

Modotti byla vyhoštěna a eskortovaná na nákladní loď směřující do Evropy. Své přítelkyni si v dopise postěžovala: „V každém místě, kde kotvíme, podléhám dozoru imigračních úředníků a nesmím opustit loď.“ Na palubě se setkala s Vittoriem Vidalim. Z rotterdamského přístavu odjela rovnou do Berlína, kde už ale nefotila. Přítelkyni Anitě Brenner napsala: „Ploužím se berlínskými ulicemi jako náměsíčná. Berlín je prudká změna pro někoho, kdo přijíždí ze země slunce a modré oblohy.“ 

V roce 1931 vyrazila se svým novým partnerem Vittoriem Vidalim do Moskvy, aby tu pracovala pro Internacionálu. V roce 1936 spolu odcestovali do Španělska zmítaného občanskou válkou, kde Tina pro změnu vedla distribuci sovětské zdravotnické pomoci. Po vítězství diktátora Franka odplula s falešným pasem do Mexika. 5. ledna 1942 strávila večer u přátel po boku Vittoria Vidaliho. Ten ale odešel dřív než ostatní a Modotti odjela domů taxíkem. Řidič před jejím bytem zjistil, že Tina nežije. Bylo jí 45 let. Zvěsti, že šlo o infarkt, i zprávu z nemocnice, která popsala selhání organismu, její blízcí odmítli. Dokonce se spekulovalo, že Tinu otrávil Vidali, a to na příkaz  Stalina. Modottino dílo zdobí sály světových muzeí a galerií. Rozsáhlou soukromou sbírkou jejích fotek se pyšní například Madonna. Ve filmu Frida od režisérky Julie Taymor z roku 2002 se objevila i postava Tiny Modotti. Ztvárnila ji Ashley Judd.