Láska z archivu: Frida Kahlo a Diego Rivera

Jejich první setkání? 1922, Escuela Nacional Preparatoria. Diego pracoval na své úplně první nástěnné malbě ve škole, kterou navštěvovala tehdy patnáctiletá Frida Kahlo. V pamětech napsal: „Stojím na žebříku a maluji, když se za mnou zpoza sloupoví ozve ženský hlas. Otočím se, ale není nikoho vidět. Ženský hlas křičí: Diego, přichází k tobě Nahui. Nahui bylo jméno velmi talentované indiánské malířky. Tehdy jsem nezjistil, kdo na mě pokřikoval. Později si upamatuji, jak pracuji na fresce, v místnosti je se mnou také má první žena Lupe, a v tom vtrhá do dveří hlučná skupinka studentů. Je mezi nimi také dívka... Postaví se ke mně a velmi zpříma se mi zahledí do očí a zeptá se, jestli se může dívat, jak maluji. Souhlasím. Dívka na mě upřeně hledí několik hodin. Brzy se dovídám, že se tato dívka se jmenuje Frida Kahlo a že to byla ona, kdo na mne předtím zpoza sloupů povykoval, aniž by se ukázal. Tehdy jsem ale opravdu netušil, že se jednou stane mou ženou a osudovou láskou.“ (Diego Rivera, Gladys March: My Art, My Life: An Autobiography; Dover Publications, 1992.)

Malířka Frida Kahlo se celý život potýkala se zdravotními problémy. V mládí překonala dětskou obrnu. V osmnácti utrpěla velmi vážný úraz, když do autobusu, v němž jela, narazila tramvaj. Prudký náraz jí zarazil do boku držadlo, měla zlomené obratle a páteř. Přežila, ale za cenu trvalé bolesti. Prodělala velké množství operací, musela nosit sádrový korzet. Během rekonvalescence, kdy většinu času trávila v posteli, začala malovat ve stylu původní mexické kultury, který mísila s prvky realismu, symbolismu a surrealismu. Bylo jí 21 let, když se v roce 1928 znovu setkala s Diegem Riverou. Opět maloval fresku. V pamětech napsal: „Diego, slez, musím s tebou probrat něco důležitého. Křičela na mě. Otáčím se a spatřím štíhlou dívku s velmi jemnou, ale uhrančivou tváří. Na ramena jí padají dlouhé husté černé vlasy, nad očima se klenou silné oblouky tmavého obočí, které se stýkají přesně uprostřed kořene jejího nosu. Má vznešené, ale lehce pokřivené držení těla způsobené nehodou a množstvím operací, které prodělala od doby, co jsem ji spatřil poprvé.“ (Diego Rivera, Gladys March: My Art, My Life: An Autobiography; Dover Publications; 1992.)

Když Diego Rivera potkal Fridu, byl ženatý se spisovatelkou Lupe Marín, s níž měl dvě dcery. Manželství skončilo rozvodem v roce 1928. O rok později, 21. srpna 1929 si třiačtyřicetiletý Diego Rivera vzal dvaadvacetiletou Fridu Kahlo. Jejich manželství bylo naplněné intelektuálním souzněním. Oba umělci byli i členy komunistické strany Mexika. Frida si dokonce na korzet namalovala srp a kladivo. Diego Rivera otevřeně hlásal, že jeho žena je mnohem lepší malířkou než on. Ze všech jeho partnerek a manželek měla právě Frida největší vliv na Diegovu tvorbu. Mezi lety 1930 až 1934 spolu jezdili do Spojených států, kde Diego získal několik významných zakázek na nástěnné malby.

Frida jednou řekla: „Můj život definovaly dvě velké nehody: nehoda autobusu, po které jsem zůstala zničená a rok upoutaná na lůžko... a to, že jsem se provdala za Diega Riveru.“ Diego Fridu miloval, ale nedokázal jí být věrný. Jejich manželství bylo bouřlivé. Provázely ho divoké večírky, hádky a občas i rvačky. Diego byl neustále obklopený ženami. Jednou z jeho milenek byla hollywoodská herečka Dolores del Rio. V roce 1935 napsala Frida Diegovi v dopise: „Proč bych měla být tak hloupá a nedůtklivá a nechápat, že všechny ty dopisy, učitelky ,angličtiny', cikánské modelky, asistentky ,dobré vůle', studentky se zájmem o ,malířské umění' jsou jen ,dobrodružství'? V hloubi duše se ty i já hluboce milujeme a díky tomu jsme schopni vydržet nespočet dobrodružství, zabouchnutých dveří, kleteb, urážek, stížností, a přesto se budeme vždy milovat." 

Když ale Diego Fridě zahnul s její vlastní sestrou Cristinou, začala mu oplácet stejnou mincí. Románek prožila s malířkou Georgiou O'Keefe i s ruským revolucionářem Lvem Trockým. Diego ale tuhle její nevěru nedokázal přenést přes srdce. Následoval rozchod. Rozvedli se 6. listopadu 1939. Frida se trápila. Spala s muži i ženami, čím dál víc pila. Své okolí ohrožovala zbraní, což vedlo k pobytu ve vězení. Tam se její zdravotní stav ještě zhoršil. Odstěhovala se k sestře, kam ji přišel Diego opět požádat o ruku. Frida souhlasila. Znovu se vzali 8. prosince 1940 v San Francisku. V dopise mu Frida napsala. „Celý můj svět prostupuje zlatozelená krajina tvých očí. Jsem prázdná, ty mě naplňuješ. Vesmír pro mne existuje v jediném pokoji, zde vychází z tebe a vrací se zpět do tebe.“

Od poloviny čtyřicátých let 20. století se Fridin zdravotní stav začal zhoršovat. Diego jí byl v těžkých chvílích velkou oporou. Frida velmi toužila po rodině, kvůli nehodě ale nemohla donosit dítě, třikrát potratila. Když jí v roce 1953 museli kvůli sněti amputovat nohu až nad koleno, upadla do hluboké deprese a ztratila chuť do života. Bolesti se stupňovaly. Musela si píchat silné dávky morfia. Potěšil ji úspěch její velké souborné výstavy, na jejíž vernisáž se nechala převézt na posteli. Zemřela krátce poté, 13. července 1954. Bylo jí 47 let. Diego se znovu oženil necelý rok po její smrti, 29. července 1955. Vzal si svou galeristku Emmu Hurtado. Zemřel 24. listopadu 1957 na infarkt.

Urna s popelem Fridy Kahlo je vystavená v La Casa Azul (Modrém domě) v Mexico City, kde spolu manželé žili. Diego Rivera dům věnoval mexické vládě a 12. července 1958 byl Modrý dům oficiálně otevřen jako Muzeum Fridy Kahlo. Diego si přál, aby byl po smrti jeho popel smíchán s popelem Fridy. Stát mu ale jeho přání nesplnil. Ostatky Diega Rivery odpočívají v Pantheonu slavných osobností na národním hřbitově v Mexico City.