Ženská síla aneb O venuších zrozených z dřiny 

Na Kochi-Muziris Biennale bylo k vidění mnoho zajímavých děl, ale možná nejdéle jsem zíral na pár fotek indických silaček, které byly vystaveny v jedné venkovní kavárně. Na těchto snímcích se vyvažoval „jemný ženský půvab“ i „hrubá mužská síla“. Fotografka Keerthana Kunnath jejich prostřednictvím zpochybnila tradiční genderové role a zpodobnila ženy, které si vytvářejí vlastní definice ženskosti. Keerthana mi říkala, že v Indii je dosud sebevědomá, silná a svalnatá žena vzácností. Po generace totiž byly dívkám vštěpovány konvenční a vlastně i tak trochu evropské představy o tom, jak by měla „ideální“ žena vypadat (světlá pleť, dlouhé vlasy, přirozeně štíhlý pás), aby byla způsobilá na vdávání a našla si toho nejlepšího ženicha. Ojedinělé ženské silačky měly ještě na začátku 20. století podobně jako u nás své místo pouze v cirkusech.

Prudký rozmach tělesné kultury, který se v Evropě a Spojených státech objevil na konci devatenáctého století, reagoval na hluboké společenské úzkosti. S postupující industrializací a urbanizací se ve společnosti začal šířit strach z fyzické degenerace a úpadku lidského organismu. Lékaři a kritici té doby s obavami sledovali bledé, neduživé a uspěchané obyvatele moderních měst a srovnávali je s ideálem antické kalokagathie.

V této atmosféře, silně ovlivněné darwinovskými teoriemi o evoluci a možnosti zpětného úpadku, se zrodila potřeba radikální tělesné reformy. Fyzická kultura se stala sekulárním náboženstvím, které slibovalo spásu prostřednictvím čerstvého vzduchu, racionální stravy a systematického posilování svalů. Hlavní tváří tohoto hnutí v Americe se stal Bernarr Macfadden, jenž v roce 1899 založil vlivný časopis Physical Culture. Heslo „slabost je zločin“ se stalo masovým fenoménem a vytvořilo trh pro fitness a posilování.

Této disciplíně kralovali tradičně muži, kteří působili zpravidla v manéžích či panoptikách. Původem německý silák Eugen Sandow, považovaný za otce moderní kulturistiky, v roce 1893 způsobil senzaci na Světové výstavě v Chicagu. Vystupoval totiž jako „obživlá řecká socha“ před černým sametovým závěsem. Jeho dokonale vyvinutá muskulatura fascinovala publikum a spustila vlnu posedlosti takzvanou imaginární antikou.

Sandow svým vystoupením ukázal, že předvádění vypracovaného těla může být vnímáno jako vysoké umění, pokud je zahaleno do klasického odkazu. Tento populární trend otevřel k nelibosti mnohých konzervativců dveře ženám, které se chtěly vymanit z role pasivních, k domácnosti připoutaných bytostí. Byl to odvážný krok, neboť silačky byly do té doby považovány za podobné kuriozity jako siamská dvojčata či vousaté dámy v představeních P. T. Barnuma.

Ženám totiž dobová medicína i společenská konvence přisuzovaly roli křehkých bytostí, jejichž údělem bylo udržovat teplo rodinného krbu a oheň u plotny. Viktoriánský koncept anděla v domě zapovídal jakoukoli namáhavou fyzickou činnost. Pokud bylo ženám ze středních a vyšších vrstev vůbec doporučeno cvičení, jednalo se o lehké procházky nebo manipulaci s dřevěnými činkami o váze maximálně čtyř liber (cca 1,8 kg), protože se věřilo, že těžší váhy by mohly poškodit jejich reprodukční orgány.

V tomto silně sešněrovaném prostředí působily první silačky jako zjevení. Umělkyně jako Vulcana, Katie Sandwina (vlastním jménem Brumbach) nebo Minerva přijaly klasická řecko-římská jména nebo se rovnou odkazovaly k Sandowovi. Přestože vystupovaly v cirkusových arénách a překračovaly hranice toho, co bylo pro ženské tělo považováno za přípustné, jejich „antická představení“ začala být pod vlivem Barnuma vnímána jako poučná a vkusná.

Do tohoto bouřlivého kulturního kvasu vstoupila Laverie Vallée (rozená Cooper), která přišla na svět 18. července 1875 v kalifornském Sacramentu. Charmion, jak znělo její umělecké jméno, byla již od svých deseti let fascinována prostředím cirkusu a projevovala pevné odhodlání stát se špičkovou atletkou. Svou kariéru zahájila na západním pobřeží USA, kde si velmi brzy vybudovala pověst fenomenální akrobatky. Deník Sacramento Bee v únoru 1897 referoval o jejím programu a nazval ji „kalifornskou dívkou Sandow“, čímž ji přímo propojil s tehdejším nejslavnějším silákem. Další dobové recenze z července téhož roku ji popisovaly jako „ženského Herkula“ a dokonalou mistryni v obratnosti.

Opravdový průlom v její kariéře však nastal ve chvíli, kdy se Charmion rozhodla dobýt New York. Její debut se uskutečnil 25. prosince 1897 v prestižním vaudevillovém divadle Koster and Bial's. Charmion vstoupila na scénu v kompletním, těžkém pouličním oděvu zámožné viktoriánské dámy, včetně klobouku s pštrosími pery, upnutého korzetu, rukavic a dlouhé sukně s bavlněnými spodničkami. Bez cizí pomoci se vyšplhala na visutou hrazdu zavěšenou vysoko nad pódiem. A na ní během akrobacie začala předvádět postupné a rafinované svlékání až do atletického dresu.

Fenomén Charmion by zřejmě časem zmizel z povědomí, kdyby nebylo geniálního vynálezce i bezohledného obchodníka Thomase Alvy Edisona. Edison na přelomu století testoval technologii pohyblivých obrázků a hledal pro své krátké snímky atraktivní témata, která by přitáhla platící diváky. Velmi brzy pochopil, že erotika a odhalené ženské tělo jsou jedním z nejsilnějších motorů technologické inovace a komerčního úspěchu.

Charmion, která byla v té době v New Yorku obrovskou senzací, se tak pro Edisona stala ideálním objektem zájmu. Dne 11. listopadu 1901 tak vznikl krátký němý film s názvem Trapeze Disrobing Act, který sice využíval typický „male gaze“, ale Charmion učinil nesmrtelnou. V letech následujících po natočení Edisonova snímku působila na newyorských vaudevillových scénách a také v proslulém cirkuse Ringling Bros. and Barnum & Bailey.

Její kariéra skončila v roce 1912, kdy se provdala za Williama M. Valléeho. Laverie Vallée zemřela v ústraní 6. února 1949 v kalifornské Santa Aně a byla pohřbena na hřbitově Holy Sepulcher v Orange County. Její odkaz však přetrval. Charmion dokázala, že ženské tělo může být silné, svalnaté, a přitom obdivované. Ve jménu ženské svobody a autonomie rozbila skruže korzetů a stala se jednou z prvních venuší „se svaly z ocele”, které vzaly osud vlastního těla pevně do svých rukou.

Související články: