O kreativitě, hranicích a vlčích mácích

Kreativita. Touto mantrou se dnes zaklínají všechny kreativní profese. Je to vznešené, a zároveň poněkud abstraktní slovo, za nímž si lze představit téměř cokoliv. Já osobně jsem se s autentickou kreativitou poprvé setkal až během studií divadelní antropologie na DAMU a poté na kreativním modulu FHS UK. Pokud by se tak nestalo, vnímal bych zřejmě tvořivost dodnes neosobně, a nikoliv jako organickou součást života.

Když se ohlédnu za svým životem, musím si přiznat, že to nejhodnotnější poznání jsem nabyl na okrajích – v mezních situacích, na hranicích mezi odlišnými kulturami či na pomezí snů a bdění. V tomto ohledu mám na mysli zejména setkání s lidmi žijícími „na okraji společnosti“, mimo mainstream, v pohraničí nebo přístavech, rozhodně však mimo zpohodlnělá a konformní centra velkoměst. Města, navzdory dnešní supermodernitě, vznikla jako ohrazená místa, opevněná před okolním chaosem či vpády barbarů. A navzdory všem výdobytkům civilizace vynikala též usedlým, pohodlným a někdy až příliš domestikovaným životním stylem. 

Lidé, které jsem „na okrajích“ potkával, nebyli zdaleka jen outsideři nebo lidé na ulici; byli to častokrát velmi úspěšní lidé, kteří dokázali přepínat mezi těmito prostředími a v zásadě žili jako spojovatelé na pomezí mezi světy. Tvořivý potenciál „hraničních zón“ potvrzuje i socioložka Saskia Sassen ve svých pracích o globálních městech. Okraje a meze nejsou podle ní jen prostorem vyloučení, ale i klíčovým místem kreativity a inovace, kde lidé bez formální moci vytvářejí zcela nové struktury přežití a spolupráce.

Toto hraniční či přechodové pásmo mezi dvěma biotopy se v ekologii nazývá ekoton. Právě zde, na rozhraní mezi lesem a loukou, pralesem a savanou nebo řekou a oceánem, život díky efektu okraje doslova překypuje a vytváří své nové podoby. Toto bujení je biologickým projevem tvořivosti, která vzniká v dynamickém pnutí ohraničené nestability. Biolog Stuart Kauffman, odborník na komplexní živé systémy, je přesvědčen o tom, že právě na této hraně chaosu, v křehké rovnováze mezi řádem a nepořádkem, organismy maximalizují svou zdatnost a schopnost adaptace. Pro mysl člověka tato pomezí představují jak zdroj úzkosti či stresu, tak podnět ke zvědavosti, která se projevuje touhou získávat nové informace a znalosti za účelem prozkoumání neznámého. Kreativita a zvědavost v tomto smyslu sdílejí společné psychologické základy, zejména tendenci k vyhledávání novinek, odolnost vůči nejistotě, radost z objevování a otevřenost vůči dosud nepoznaným zkušenostem. Neurovědkyně Tal Ivancovsky, která tvořivost dlouhodobě studuje, dodává: „Tvořivé poznávání onu prvotní úzkost z neznámého snižuje tím, že poznané začlení do našeho rozšířeného vnímání skutečnosti. Kreativita není jen o vytváření nového, ale i o schopnosti mozku potlačit navyklé reakce a vnímat neurčitost jako prostor pro nové mapování světa.“

V rámci společnosti je přechodový stav znám jako limen neboli práh. Toto stadium prahu, při kterém se člověk nachází na pomezí, poprvé popsal etnograf Arnold van Gennep (1909) v rámci tří základních fází tzv. rituálů přechodu. Člověk, který přechází z jednoho společenského postavení do druhého (např. v rámci zkoušky dospělosti, svatby, porodu apod.), zažívá nejdříve odloučení, poté pomezí a následně přijetí v nové, zpravidla vyšší společenské roli. 

Antropolog Victor Turner upozorňuje, že člověk na pomezí je doslova vytržen ze společenské struktury a z této otevřené spáry tryská silná kreativita, která slouží k tomu, aby se rozložily a v nové uspořádání sesadily hranice „já“. Každý outsider, který se tímto způsobem dostal nahoru, podvědomě touží po uznání a členství v exkluzivní společnosti. Tato přirozená tendence však nese svá rizika, před kterými varoval C. S. Lewis ve své vlivné eseji Vnitřní kruh (The Inner Ring). Příslušnost k elitním kruhům je podle Lewise zpravidla korumpující a vede k obětování osobní integrity i kreativity výměnou za status a štít zasvěcených. Vyděděnec Rimbaud, kdyby byl hned v počátku mezi sebe přijat parnasisty, by nikdy tak usilovně nehledal nové formy vyjádření, vidění či neznámé, neprozkoumané světy.

Kreativita není jen doménou umělců. Rozvíjení tvořivosti je považováno za klíčové pro rozvíjení myšlení mimo zajeté koleje, pro efektivní řešení problémů, adaptaci na nečekané změny i osobní růst. Čím vás může toto vymezení inspirovat? 

Vyhledávejte pomezí: Navštěvujte místa, kde se potkávají různé světy.  Nemusí se jednat o nic exotického, natož nebezpečného. Pro začátek určitě stačí maloměsto, pomezí mezi městem a venkovem. 

Přepínejte z úzkosti na zvědavost: Poznávací nejistotu nevnímejte jako ohrožení svého dosavadního poznání. Berte to spíše jako detektivní úkol. Zvědavost rozšiřuje kognitivní pole pro exploraci a  umožňuje rozšíření „obrazu světa”.

Stůjte mimo „vnitřní kruhy”. I když jste součástí „elitních kreativních skupin”, praktikujte vědomou periferii. Občas staňte pozorovatelem na okraji, který je schopen sociálního odstupu, místo abyste byli sami středem pozornosti.