O vůni historie a obrazech starých mistrů

Vizuální umění bylo po staletí vnímáno téměř výhradně zrakem. Muzea a galerie představují téměř sterilní prostředí, ve kterém jsou cítit pouze osvěžovače vzduchu či hygienické prostředky. Historička umění Caro Verbeek je však přesvědčena o tom, že pokud si můžeme k historii přivonět, posiluje to náš vizuální zážitek. Čich coby náš nejstarší smysl je totiž spojen s emocemi a pamětí a poskytuje nám hlubší a intimnější kontakt s historií.

Čich je – obrazně i doslovně řečeno – součástí pěti smyslů. Slavný obraz Čich ze série Pět smyslů, který visí v madridském muzeu Prado, vznikl ve spolupráci Jana Brueghela staršího a Petera Paula Rubense (cca v letech 1617–1618). V roce 2022 se toto plátno stalo součástí výjimečného experimentu. Hlavní kurátor vlámského malířství Alejandro Vergara Sharp chtěl docílit toho, aby návštěvníci tento obraz nejen viděli, ale také cítili.„Parfém stejně jako malba vypráví příběh – tón po tónu, tah po tahu,“ soudí parfumér Gregorio Sola, který rekonstruoval deset vonných kompozic, které jsou přímo vyobrazeny na plátně nebo tvořily specifický odér doby. 

Mezi těmito vůněmi se objevila například vůně fíku, jasmínu či růží. Ale také neroli, esenciální olej z pomerančových květů, který na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století proslavila princezna z Neroly, nebo recept z roku 1696 určený k parfémování luxusních kožených rukavic ambrou a pryskyřicemi. Tato vůně, citlivě šířená technologií AirParfum, umožňovala návštěvníkům expozice porovnávat desítky vůní, aniž by došlo k zahlcení jejich čichových receptorů. Svět baroka a jeho starých mistrů bylo díky tomuto projektu možné nejen pozorovat, ale i přímo vdechovat.

Obraz Slepá dívka od Johna Everetta Millaise je mistrovské dílo prerafaelitského období. Putovní výstava Scented Visions, která probíhala v letech 2024 až 2025 v Barber Institute of Fine Arts a Watts Gallery, představila toto plátno jako čichový zážitek. „Prerafaelitské a viktoriánské estetické obrazy jsou tak často popisovány jako ‚multisenzorické‘,“ vysvětluje kurátorka výstavy Christina Bradstreet. „Vůně a její význam však byly přehlíženy, přestože jsme je měli celou dobu přímo pod nosem.“ Na Millaisově vyobrazení dvou žebraček pozoruje vidoucí dívka dvojitou duhu, zatímco její nevidomá sestra vnímá okolí hmatem a čichem. Viktoriánští křesťané věřili, že duha po dešti vydává sladké, očišťující aroma – božský petrichor stoupající z vlhké louky, který symbolizoval duchovní obnovu. Autoři výstavy ve spolupráci s britskými experty vytvořili dvě kontrastní vůně: první evokovala svěží, deštěm omytou zemi a divoké květy. Druhá naopak voněla jako vlhký, hrubý vlněný šál, do něhož se mladší sestra choulí. Kurátorka výstavy zdůraznila, že tento oděv je nejen symbolem chudoby, ale též vzájemného pouta: „Dívky jsou bez střechy nad hlavou, ale nevidomá dívka pro svou mladší sestru představuje bezpečí a pocit domova.“

Obrazy „starých mistrů“ dobové vůně pouze nezobrazují, ale také zhmotňují v dobové technice zpracování a její konzervace. Tento přístup v roce 2024 demonstroval mezinárodní projekt Odeuropa na analýze jednoho z nejvzácnějších děl světa – da Vinciho Dámy s hranostajem. Vědecký tým pod vedením hlavní restaurátorky a kurátorky krakovského muzea Elżbiety Zygier po dobu devíti měsíců snímal plyny z povrchu obrazu a pomocí speciálních metod izoloval těkavé organické sloučeniny, díky nimž získal autentický olfaktorický podpis díla. Výsledná vůně – kterou mohli návštěvníci inhalovat z plstěných popisovačů – v sobě mísila aroma ořechového dřeva, dobových laků a olejových barev. Součástí projektu Odeuropa je i databáze Heritage Smell Library, která získává a uchovává rekonstruované historické vůně i pachové krajiny nad rámec výtvarných děl (např. odér bitvy u Waterloo či zápach pekla). „Čich už není vnímán jako podřadný či prchavý fenomén,“ vysvětluje kulturní historička Inger Leemans, „ale jako svébytné umělecké médium schopné překonávat staletí a propojovat exaktní vědu s nespoutanou kreativitou.” Historie díky těmto výzkumům získává novou dimenzi a těkavé dědictví pomíjivých vůní se tak pomalu stává pevnou součástí naší kolektivní paměti.