V sedmadevadesáti letech zemřela umělkyně Yayoi Kusama, autorka Infinity Mirror Rooms i spolupracovnice Louis Vuitton

Kusama se narodila v roce 1929 v japonském městě Macumoto a v Kjótu vystudovala nihongu, tradiční styl japonské malby. Malovat začala už v deseti a v její rané tvorbě se odrážely halucinogenní vize, jež na sebe často braly podobu teček. Právě tento motiv, o kterém později mluvila jako o symbolu vesmíru, se stal její poznávací značkou. „Koneckonců, Měsíc je puntík, Slunce je puntík a Země, na které žijeme, je taky jenom puntík,“ řekla jednou. V roce 1957 se přestěhovala do New Yorku, na němž ji lákala tamní experimentální umělecká scéna, a během následující dekády se stala pevnou součástí newyorské avantgardy. Pozornost na sebe přitáhla sérií Infinity Nets (volně přeloženo Sítě nekonečna) vyznačující se vlnícími se a zdánlivě nekonečnými vzory.

Sama dobře věděla, jak svým dílem vzbudit pozornost. V šedesátých letech se proslavila happeningy, spontánními a provokativními performancemi mnohdy se zapojením nahoty, které pořádala na místech jako Central Park, sochařská zahrada Muzea moderního umění (MoMA) nebo Brooklynský most. Řada z nich vznikla na protest proti válce ve Vietnamu nebo v rámci kampaní za práva gayů a za sexuální osvobození. V sedmdesátých letech dokonce navrhla oblečení „na orgie“ určené k tomu, aby ho nosilo několik lidí najednou. V tomto období Kusama vystavovala po boku Andyho Warhola, Claese Oldenburga a dalších předních avantgardních umělců. Mimochodem, zatímco počátkem šedesátých let se s Warholem přátelila, později ho obvinila, že vykrádá její nápady.

V roce 1966 japonští organizátoři odmítli vystavovat její díla v japonském pavilonu na Benátském bienále. Odpověděla po svém: trávník přiléhající k pavilonu pokryla patnácti sty zrcadlovými koulemi a tancovala mezi nimi v trikotu. Nepřekvapí, že toto dílo s názvem Narcissus Garden, tedy Narcisova zahrada, přitáhlo více pozornosti než samotná oficiální expozice Japonska. Svou první ikonickou zrcadlovou místnost Infinity Mirror Room vytvořila Kusama v roce 1965. Nesla název Phalli’s Field (Pole falů) a šlo o prostor zaplněný falickými plastikami, jehož cílem bylo proměnit zdánlivě nekonečné opakování z jejích pláten v pohlcující zážitek. Později v éře selfie kultury pak tyto zrcadlové místnosti získaly nebývalou popularitu.

Tvorbu Yayoi Kusamy nelze dost dobře oddělit od jejího duševního zdraví. V roce 1973 se vrátila do Japonska a začala psát surrealistické romány a poezii. O čtyři roky později, v roce 1977, se dobrovolně nechala hospitalizovat na psychiatrické klinice v Tokiu, kde se nakonec usadila natrvalo. 

Yaoi Kusama si záhy uvědomila, jak klíčovou roli hraje v souvislosti s její tvorbou vlastní vizuální identita: její charakteristická červená paruka a puntíkované šaty se tak staly další druhem jejího umění. Osobitá estetika jí navíc otevřela dveře k řadě spoluprací s módními a kosmetickými značkami. V roce 2011 vytvořila limitovanou edici lesků na rty pro Lancôme a o rok později navrhla kolekci oblečení, doplňků a kabelek ve spolupráci s Marcem Jacobsem, tehdejším kreativním ředitelem domu Louis Vuitton. Produkty se prodávaly v newyorském pop-upu a následně v šesti dalších buticích po celém světě. V roce 2017 pak spojila síly se streetwearovou značkou X-girl a vytvořila kapsulovou kolekci celou pokrytou puntíky.

Časopis The Art Newspaper vyhlásil v roce 2014 Kusamu nejpopulárnější umělkyní světa a v roce 2015 se dokonce stala první ženskou umělkyní, jež obdržela Řád kultury, jedno z nejvyšších vyznamenání udělovaných japonskou císařskou rodinou. O rok později ji časopis Time zařadil mezi sto nejvlivnějších lidí světa. V uplynulém desetiletí cestovaly její výstavy po celém světě od Japonska, Koreje, Číny a Ruska přes Brazílii, Argentinu, Mexiko či Čile až po Španělsko, Anglii, Francii, Severní Ameriku, Dánsko, Norsko a Švédsko. V roce 2017 bylo na tokijském předměstí Šindžuku otevřeno Muzeum Yayoi Kusama, spravované její nadací, a ve stejném roce zahájilo Hirshhornovo muzeum ve Washingtonu retrospetivu Yayoi Kusama: Infinity Mirrors, jež přilákala rekordních čtyři sta sedmdesát pět tisíc návštěvníků a návštěvnic. Mezi její nedávné výstavy patřily Kusama: Cosmic Nature v botanické zahradě v New Yorku v roce 2021, Yayoi Kusama: Infinite Love v Muzeu moderního umění v San Francisku v roce 2023 a retrospektiva z přelomu let 2024 a 2025 v Národní galerii Victoria v Melbourne. Letos v září se pak v amsterdamském muzeu Stedelijk otevře putovní evropská výstava, která už předtím byla k vidění ve Švýcarsku a Německu.

„Moci posledních patnáct let zastupovat její výjimečná díla bylo jednou z největších poct mého profesního života,“ uvedl po smrti umělkyně David Zwirner. „Poprvé a naposledy po mnoha letech, kdy v New Yorku žila, město navštívila v roce 2013. Během této návštěvy u nás zahájila první z mnoha výstav, na něž se před našimi galeriemi stály hodinové fronty. Její vytrvalé poselství lásky a míru zasáhlo miliony obdivovatelů a obdivovatelek po celém světě. V momentě svého odchodu byla Kusama bezpochyby nejslavnější žijící umělkyní na světě.“