Valašský gobelín i pyžámka: zlínský ateliér Design oděvu představil absolventské kolekce poprvé v Praze

Akce Exist 2025 přilákala tento víkend do pražského Paláce Karlín početný dav módních fajnšmekrů, novinářstva a všech, kdo jsou jakkoli zainteresovaní v uměleckých a uměleckoprůmyslových vysokoškolských oborech. Mimochodem šlo o velmi zajímavý výběr lokace. Myslím, že je velmi inspirativní začít přemýšlet nad kancelářskými budovami i jinak. 

Fakulta multimediálních komunikací zlínského UTB letos vůbec poprvé přesunula přehlídku absolventských kolekcí ADO do Prahy. Šlo o tah pragmatický i praktický, přece jen právě v Praze je největší koncentrace lidí, kteří můžou mít vliv na budoucí uplatnění zlínských absolventů. Dlouhodobě navíc platí, že pokud chcete bedlivě sledovat tuzemskou módní scénu, měl by právě Zlín být na vašem radaru, rostou tam totiž rozhodně talenty.

Mezi úspěšnými tvůrci a tvůrkyněmi, již prošli tamními školními lavicemi, jsou třeba Tereza Rosalie Kladošová, Lukáš Krnáč, Jan Černý, Tereza Otáhalíková nebo Daniela Pešková. Akce jako Dotek nebo právě Exist jsou pro tuzemskou scénu zdrojem života. Je to podhoubí, z něhož vyrůstají nové generace a které zároveň prostupuje celou módní scénou. 

Co vyrostlo z tohoto plodného podhoubí letos? Jde o pestrý průřez nápady a vizemi, tu lepšími, tu ještě pokulhávajícími v provedení, ale k absolventským pracem patří proces i cesta, což je třeba vždy respektovat. A určitě je na místě i velký respekt vůči organizátorskému týmu, protože ze školního setkání dokázal vytvořit profesionální akci, které by mohly i ty komerční závidět. Každý detail se počítá, a to i katalog k přehlídce, kde jste se mohli dozvědět vše o akci, jednotlivých designers a o kolekcích včetně patřičných kreditů a hlavně ve správné posloupnosti, takže jste se v prezentaci naztratili. Možná je to drobnost, ale právě péče o detail dělá akci.

Na akci se představilo hned devět kolekcí bakalářských a tři diplomové. Nutno podotknout, že leckdy šlo o velmi vyrovnané řady a bakalářky se rozhodně diplomkami nenechaly zahanbit. 

Podle šéfredaktorky Vogue Danici Kovářové patřila k velice povedeným bakalářská kolekce Terezy Helánové s názvem Celulee Label. Jde o řadu, jež propojuje moderní, ale velmi ženskou estetiku s novými materiály. Hlavním prvkem kolekce je bakteriální celulóza v přirozené barevné podobě kombinovaná s vlnou, hedvábím a viskózou. Jde o krásný příklad potkávání tradice s futurismem, například motivy krajky jsou zde provedené laserem. Pevné se potkává s fluidním, tradiční s progresivním.

Další kolekce postavená na potkávání a dialogu byla bakalářská práce Aizy Muratove s názvem Echoes of the East, jež zkoumá kulturní výměnu mezi japonským a evropským uměním od 18. století po současnost. Autorská interpretace orientální estetiky, která je často spojována s exotizací, se zde prolíná s evropskými střihy a oděvními koncepty a vzniká pozoruhodně současná řada, která je esteticky viditelně ovlivněná nejen tradičními japonskými oděvními prvky, jako je kimono, ale také návratem módy nultých let. 

Jednou z nejpovedenějších a nejdotaženějších bakalářek byla Tapestry Rozálie Zervanové. Už název řady odkazuje na hlavní inspirační zdroj, tedy tapiserii. Zervanová ve své bakalářské práci mapuje historii Moravské gobelínové manufaktury ve Valašském Meziříčí. Vzory, střihy a barevnost mluví současně, ale v kolekci se i přesto rafinovaně otiskuje tradice. Navíc je součástí linie tkaný gobelínový koberec, jenž by se rozhodně vyjímal v moderním minimalistickém bytě. Kolekce složená z velmi základních kousků provedených precizně (kostým, plášť, několik bílých košil či korzet) nepotřebuje znovu objevovat už jednou objevené, místo toho pečlivě cizeluje klasiku a vzdává jí hold i posouvá k nové generaci mladého zákaznictva.

Z diplomových kolekcí určitě vybočovala Count me in Tatiany Motešické. Motešická se totiž rozhodla věnovat sleepwearu, tedy oblečení na spaní. Kolekce složená ze základních kousků (kalhoty, legíny, šortky, trička, košilky, šaty, sukně i lehký župan), jež se mezi sebou dají kombinovat, byla provedena v barvách odkazujících na měnící se odstíny oblohy s blížícím se večerem či ránem (od pastelových tónů starorůžové po zelenkavou). Kolekce je velmi jednoduchá a praktická. Přesně to bychom od oblečení na spaní měli chtít. Střihy a styling bez zbytečností byly ovšem na přehlídku až příliš jednoduché – tříčtvrteční legíny s tričkem se prostě na catwalku neprodávají snadno. 

To, co oceníme v posteli, si o dost hůře hledá cestu k publiku na módní přehlídce, přestože se modelky každou chvíli na mole zastavovaly, zívaly a imitovaly nečekané probuzení nad ránem. Na druhou stranu oceňuji praktický a pečlivý postup – jednoduchá střihová řešení jsou přizpůsobena různým polohám při spánku (o kolik víc by takovou kolekci prodala statická instalace!). Kolekce byla na první pohled dotažená, navíc z příjemných materiálů. Chuť zachumlat se do postele byla přesně to, co ve mne tato řada probudila, a tak je to myslím správně. 

Už samotný nápad věnovat se nočnímu prádlu je za mě výtečnou cestou. A také pragmatickou. V rámci českého oděvního průmyslu, kde stále i přes nepřízeň současného nastavení globálního oděvního průmyslu fungují firmy jako Triola nebo Timo, jsou právě takové kolekce signál, že i nové generace se budou chtít zapojit, navázat na tradici a pokračovat. I v tomto směru je tak tato kolekce podobná těm, o nichž píšu výše. I zde se tradice potkává se současností a snad, možná, hledí do budoucnosti českého textilního průmyslu.