Vogue Supports Local Fashion
Foto: Artur Koff
Zuzana Kubíčková: Pravidla řemesla zůstávají, pravidla oblékání si žena určuje sama
Vladimír Staněk, Jana Patočková13. 10. 2026
V podělí podvečer představila návrhářka Zuzana Kubíčková novou kolekci v intimní atmosféře svého ateliéru v Pařížské ulici. Její intelektuální přístup k oděvu se propsal i do faktu, že linii tematicky zarámovala dramatickou harmonií Aristotelovy Poetiky.
Foto: Artur Koff
Kolekce Couture 2027 Poetica, ZUZANA KUBICKOVA
Proměna ženy: Kubíčková si hraje s tím, jak oblečení skutečně nosíme a kombinujeme
Aristoteles v sedmé kapitole své Poetiky (spisu, jenž se zabývá klasifikací dramatu a poezií) zmiňuje, že dílo by mělo být „krásné“. Toto slovo v jeho kontextu znamená „ne přílišně složité na pochopení“ a s nějakým vnitřním řádem. Nová couture kolekce návrhářky Kubíčkové, kterou pojmenovala Poetica, se tohoto principu drží a přenáší jej do jednoho dne ženy. Pojednává o dni, který má rytmus a řád, nikoli předem daný scénář. Stát se totiž může cokoli.
Poetica připomíná, že oděv nemusí ženě určovat, kým má být. Může jí naopak dát prostor, aby se během dne proměňovala podle vlastních pravidel. V kolekci Zuzany Kubíčkové se tato myšlenka neukrývá jen v siluetách a materiálech, ale také v drobných rozhodnutích, jež na první pohled nemusejí být ani vidět. Právě v nich se potkává osobní rukopis návrhářky s řemeslem, které dává každému modelu jeho charakter.
Proměny ženy
„Tématem kolekce je proměna identity ženy během jednoho dne. Je to myšlenka, s níž si pohrávám už delší dobu. Zaměřuju se na to, jak oblečení nosíme, kdy ho nosíme a jak ho kombinujeme. Děj se odehrává během jednoho dne, na jednom místě, od rána do večera. Je v tom určitá každodennost. Ne obyčejnost, ale každodennost,” popsala v exkluzivním rozhovoru s Vladimírem Staňkem Zuzana Kubíčková jen pár dní před show. „Vždycky ráda pracuju se střihem a tentokrát jsem se na něj zaměřila ještě víc. Modely působí civilněji než dřív, ale o to víc je do nich vloženo úsilí, které není na první pohled vidět. Pracujeme s výraznými texturami a velkým podílem ruční práce. Třeba knoflíčky jsou ručně vyšívané korálky, a stávají se z nich tak malé šperky. Není to ale dominantní ozdoba. Nejedná se o dekor pro dekor, spíš o detail, který posouvá model někam jinam, aniž by křičel.”
Ještě před přehlídkou se s návrhářkou sešel náš kolega, módní návrhář a Zuzanin spolužák z UMPRUM Vladimír Staněk, a tvůrkyni pro Vogue CS exkluzivně vyzpovídal. Intimní prezentace v jejím ateliéru dodala kolekci nádech kouzla starých francouzských módních domů. „Často jsem si říkala, že představit kolekci v komorním prostředí znamená, že se každý může podívat opravdu zblízka. Takový pohled je v něčem velmi intimní a může představovat krásný protipól k minulé přehlídce, kde byl obrovský prostor a díval ses zdálky. Tady se naopak díváš zblízka. To je trochu jiná disciplína. Právě proto mě zajímala a baví mě. Chci tvorbu pořád posouvat,” popisuje Zuzana Kubíčková Vladimíru Staňkovi. Spolu probrali nejen tematický rámec a inspiraci, z nichž Kubíčková vycházela, ale také rafinované detaily. V kolekci se jsou poprvé vidět i nové etikety, které „se tu objeví i zvenku, když to dává smysl.“
Foto: Michaela Feureuslova
Zuzana Kubíčková během představení své nové kolekce Poetica
Co bylo prvním impulsem k této přehlídce?
Novou kolekci chceme představovat každý rok, takže to bylo jasné. Naposledy jsme měli přehlídku na pražském Výstavišti, která byla hodně monumentální. Už delší dobu jsem si ale pohrávala s myšlenkou představit další kolekci v úplně komorním prostředí. Záleží mi na tom, jak se kolekce představuje. Tentokrát jsem vsadila na modely, v nichž se každá žena nějakým způsobem najde. Tématem je proměna identity ženy během jednoho dne. Je to myšlenka, se kterou si hraju už delší dobu. Jde o to, jak oblečení nosíme, kdy ho nosíme a jak ho kombinujeme.
Jde o couture kolekci?
Ano. A protože pracujeme s různými texturami, povrchy a detaily, rozhodla jsem se kolekci představit v neutrální barevné paletě od bílé až po černou. To vše rozzáří odstíny zlaté a stříbrné, které ovšem pořád vnímám jako neutrální.
Pojďme se na představované oděvy podívat zblízka.
Třeba tenhle kostýmek: silueta je civilní, ale v některých proporcích trochu neobvyklá. Látku jsme si prakticky vyrobili sami spojením dvou materiálů, totiž tenké příze s efektním vláknem a stoprocentního vlněného krepu, který zde lehce prosvítá. Vznikl tak tvídový vzhled, ale tvíd to není. A když jsme u kostýmků, chci zmínit, že v kolekci se objevují taková „dvojčata“, jež fungují jako protipóly. Tenhle kostýmek máme v jednom zdobnějším provedení a druhý může fungovat jako uniforma. Vždycky je tam něco trochu jiného, třeba vyšší rozparek nebo jiná proporce.
Foto: Artur Koff
Couture kolekce 2027 Poetica, ZUZANA KUBICKOVA
Foto: Artur Koff
Couture kolekce 2027 Poetica, ZUZANA KUBICKOVA
Foto: Artur Koff
Couture kolekce 2027 Poetica, ZUZANA KUBICKOVA
Foto: Artur Koff
Couture kolekce 2027 Poetica, ZUZANA KUBICKOVA
V kolekci se mísí oblečení na celý den ženy od rána do večera. Máme tu negližé – něco ryze intimního, co nemá být vlastně okolním světem viděno, je to něco jen pro nositelku samotnou. Pak se její podoba proměňuje v identitu ženy, která jde ven, musí být rozhodná a mít elán věci řešit. Následuje lehčí večerní opulence a potom zase zklidnění. Kruh se uzavírá. Neříkáme nikomu, jak by měl něčí den vypadat. Spíš ukazujeme, jak si jej sama žena může vytvořit. A tím pádem i svůj šatník.
K negližé bych se ještě ráda vrátila. Nejde tak docela o stylingový prvek, je to spíše tenká nit vinoucí se celou kolekcí. Prádlo se v outfitech objevuje více či méně viditelně a je z velmi jemné bavlny. Pracujeme zde například s tylem, aby držela podprsenka, jde ovšem o něco nesmírně měkkého a příjemného na nošení. Negližé se v mé tvorbě objevuje pravidelně, tentokrát je navíc s ostatními modely hodně propojené.
I já mám pocit, že se k negližé stále vracíš. Vzpomínám si, když ses ještě ve škole vrátila z pařížské stáže a přivezla svou tehdejší tvorbu, v níž bylo právě prádlo. Protkává tvé kolekce od té doby, co se známe, a je skvělé, že si ho držíš…
Mě to baví, je to důležitá součást každého šatníku. Všechny linie jsou v něčem minimalistické. Pracujeme s náročnými materiály a jednodušším střihem, což ale neznamená, že bylo jednoduché modely vytvořit. Ty proporce jsou krásné. Šířka manžet, knoflíčky, paspulky, rozparky… Forma může působit jednoduše a minimalisticky, ale kdybys posunul proporce jinam, už by to tak elegantně nepůsobilo. Když to dává smysl, podšíváme hedvábím. Materiály pro mě byly vždycky důležité. Mám tu například model z dlouhovlasého sametu se zlatým vláknem. Objevuje se tu i hedvábí protkávané lurexovým vláknem. U těchto modelů pracujeme hlavně s charakterem látky a střih je více aranžovaný.
Máš při navrhování kolekce předem v hlavě materiály? Nebo najdeš látku a teprve potom tě napadne model? Jak vypadá tvůj tvůrčí proces?
Je to obojí. Na začátku mám nějakou představu, pak začnu shromažďovat materiály a vzorky a od nich se odvíjí všechno ostatní. Během procesu se to často trochu promění. Když jsme začali pracovat, jeli jsme na veletrh, kde jsem objevila několik zásadních materiálů, které také směr kolekce ovlivnily. Na tvorbě mě baví, že se kolekce proměňuje od první myšlenky po finální podobu. Je to takový živý organismus. Často propojujeme textury a různé materiály. Pracujeme s třepením a charakterem materiálů. U tvídu je skvělé, že se s ním dá takhle pracovat. Ozdoby jsou často úplně neviditelné. Třeba roztřepený tvíd je zakončený výšivkou z perliček ve stejných odstínech.
To je neskutečně zajímavý detail.
Potřebujeme jím něco zaaretovat a zároveň má smysl. Dekor nemusí být vidět na první pohled, ale když o něm víš, je to skrytý detail. Linie jsou v něčem strohé, ale díky pohybu se rozvlní a ožijí. Příkladem největší přísnosti je zde plisé, striktně rovné a výrazné. Na jedné straně je víc skladů a na druhé méně. Ta strohost, jež při pohybu ožije, se mi strašně líbí.
Co se týče provedení a zpracování, jsem absolutně spokojená. Moje kolegyně a krejčové jsou opravdu velmi šikovné. Samozřejmě je třeba vzít v úvahu, že jde o první vzorky, které se během vývoje často mění. Když se modely dělají znovu, přichází se na lepší řešení. Naše konstruktérky i krejčové se ovšem s náročnými materiály vypořádaly skvěle. A to vím, protože při každé kolekci si na její části sama něco vyzkouším, ať už jde o střih, nebo šití. Vím, jak složité je něco vytvořit tak, aby to nevypadalo utahaně, těžce nebo zfušovaně.
Kolik z toho, co navrhneš, se skutečně dostane do finálního výběru kolekce a na přehlídku? Kolik odpadu při tvorbě vznikne?
Jakýkoli odpad je u nás problém, protože každé věci věnujeme hodně času. Samozřejmě se to ale děje. Něco navrhneme, začneme to skládat dohromady, fitovat a kombinovat. A najednou zjistím, že některé modely do kolekce vůbec nezapadají. Tentokrát se nám třeba na přehlídku nedostaly dva nebo tři modely, ale neznamená to, že jsou špatné. Jen bychom k nim museli vytvořit třeba ještě čtyři další, aby jejich prezentace dávala smysl.
1 / 34
Couture kolekce 2027 Poetica, ZUZANA KUBICKOVA
Stává se už ve fázi návrhů, že ani nedojdeš ke stříhání látky, ale navrhneš kolekci ve skicách a potom si řekneš, že si ji spíš schováš do šuplíku?
Na začátku hodně kreslím a návrhy třídím, abychom začali něčím, čím jsem si jistá, že tam má být. Nejlépe se mi pracuje, když můžu věci sama vytvářet, Nápady totiž přicházejí už během procesu. Do skicování se ale nutím, protože v našem kolektivu to jinak nejde. Musím připravit podklady pro někoho, kdo potom věc nachystá. U některých střihově neobvyklých věcí, kdy sama ještě nevím, co přesně chci, si to musím vyzkoušet. Pak ukážu fragment, který se mi líbí nebo nelíbí, a vysvětlím, jak bych chtěla pokračovat. Potom už to jde.
Pracuješ na miniatuře, nebo v reálné velikosti?
V reálné velikosti. Takový postup mi připadá nejlepší, ať už kvůli materiálu, nebo proporcím.
Stale tě navrhování módy tak baví? Jsi do tvorby ponořená čím dál víc?
Nedávno jsem přemýšlela, co bych dělala jiného, a vlastně nevím. Myslím, že kdybych šla dělat jinou práci, stejně bych se k módě chtěla alespoň ve volném čase vrátit. Došlo mi, že když je toho na člověka moc, má spoustu starostí nebo řeší nepříjemné věci, které k životu patří, hodně mi pomáhá sednout si a něco dělat rukama nebo kreslit.
Foto: Michaela Feureuslova
Zuzana Kubíčková během představení své nové kolekce Poetica
Je to tedy i druh relaxace?
Přesně. Někdo chodí sportovat, někdo píše, někdo chodí do hospody a mě baví navrhovat módu.
To je hezké. Myslím, že tak to má být, ale není to jednoduchý obor a hlavně jednoduchý byznys…
Když se chceš módě věnovat, musíš to mít opravdu rád. Naše práce nespočívá jen v prezentování hotových kolekcí, kvůli čemuž jsme se tu dnes sešli. Často jde i o věci, do nichž se ti nechce, které děláš nerad, ale prostě musíš. A když tohle všechno dokážeš přijmout, je to součást toho, co máš rád. Bereš to se vším všudy.
Vogue
Doporučuje
Doplňky
Nejstylovější kabelky od českých značek, které vynosíte nejen na podzim
Jana Patočková12. 10. 2026
Hudba
Co jste možná nevěděli o RAYE: Od autorky hitů Beyoncé k vlastní sólo dráze
Natálie Debnárová9. 10. 2026
Doplňky