Pětiminutový Vogue fashion debrief: Miláno AW24

Na začátku týdne instaloval Glenn Martens na pozadí svého přehlídkového mola obrovský Zoom screen a jeho mřížku zaplnily tváře téměř tisícovky diváků. Během závěrečné prezentace Beate Karlsson se na dvou obrazovkách promítaly některé z nenávistných komentářů, které dorazily na adresu značky Avavav od jejího založení v roce 2017. Přítomnost odosobněného publika působila o to výrazněji v kontrastu k realitě, kterou mnoho designérů zmiňovalo v poznámkám ke svým kolekcím (mezi nimi například Sabato de Sarno nebo Matthieu Blazy). A koneckonců i někteří z nejuznávanějších módních redaktorů přehlídky sledují jen prostřednictvím obrazovek z pohodlí domova. Ve vzduchu tak zůstala viset neodbytná otázka: Je luxusní móda stále „skutečná“?

Nejlépe na ni odpověděla Prada, která opět prezentovala kolekci na plexisklovém mole obklopeném uměle vytvořeným ekosystémem rostlin a podzimního marastu. To skutečné bylo v tomhle případě viditelné pro ty, kdo byli ochotni dohlédnout dost daleko. Modelky předvedly kokonové kabáty ve stylu 50. let z technických high-performance materiálů, pootevřené sukně zezadu odkrývaly honzíky a z průsvitných košilkových šatů vyčnívaly viktoriánské bloomerky. V backstagi pak Miuccia Prada a Raf Simons debatovali o romantice, emocích a o důležitosti minulosti, která formuje přítomnost: „Nesnáším myšlenku nostalgie, copak nás historie nepoučila?" zamýšlela se Prada. „Historie nás naučí všechno, zejména v těžkých chvílích. Tohle je kolekce, kterou historie stvořila. Není to o nostalgii, ale o porozumění." Také Ferragamo a Fendi vyvolávali ducha minulosti, který se nezaměnitelně propsal do přítomnosti: Kolekce Kima Jonese v sobě nesla hrdost římských památek i stopy londýnských novoromantiků, které doručila prostřednictvím sošné krejčoviny a výšivek s puntíky, připomínajících Blitz Kids. Maximilian Davis se vrátil k reminiscenci 20. let s propracovanými minišaty s třásněmi a kabáty se sníženým pasem v odstínech khaki. V éře rychlých algoritmických cyklů (stačí se jen podívat na neskutečný počet trendů a mikrotrendů, které se jen na TikToku objevily od roku 2020) působí minulost obzvlášť lidsky. A opravdově.

I Sabato de Sarno se snažil zasadit svou druhou kolekci Gucci do skutečného světa. Vytvořil šatník, kam se můžou ženy uchýlit pokaždé, když nechtějí moc přemýšlet nad realitou (ironické, že?). Někdy prostě stačí opravdu hezký kabát pošitý pajetkami a vynesený bez kalhot, abychom se mohli cítit, že „zde jsme člověkem“.
„Mé sny, stejně jako má móda, vždycky vedou dialog s realitou," napsal do poznámek k přehlídce, „Protože nehledám jiný svět, ve kterém bych mohl žít, ale spíše způsoby, jak žít v tom našem." Novinářům De Sarno sdělil, že je mu fuk, zda jsou jeho šaty příliš komerční, protože jeho cílem je, aby je na ulici nosili skuteční lidé. Upřímnost čišela i z návrhů Matthieu Blazyho z Bottega Veneta. Ten se zbavil pro sebe typických bláznivých kombinací materiálů a nahradil je trompe l'oeil efekty, které si hrály s kůží s efektem denimu: „Všichni sledujeme stejné zprávy. V tuto chvíli není důvod k oslavám," řekl. „Elegance právě teď znamená odolnost." V zákulisí pokračoval: „Oblékání nám dává důstojnost, dělá nás lidmi. Přestože už nám nic nezbývá, pořád se ze sebe snažíme něco skrze oděv vykřesat.“ Tentokrát se Blazy nejvíce přiblížil návrhu komplexního šatníku – šatníku ženy, která myslí v budoucím čase. 

Francesco Risso z Marni posunul Blazyho redukcionistický přístup ještě o krok dál. „Chtěl jsem, abychom ztratili všechny referenční body, zahodili moodboardy a odpoutali se od ikon," řekl o svých geometrických pláštích, šatech do zvonu a vejcovitých kabátech, které jako by zjednodušil na podstatu samotného tvaru. „Chtěl jsem, abychom se řídili jen instinktem." Módní dům MM6 Maison Margiela také naznačoval jistou jednoduchost a přímočarost, a to i přes to, že se v jeho siluetách objevily drobné abstrakce jako kardigany maskované za pláště, které značka popsala jako „oblékání s otevřeným koncem“. A je možné, že jsme snad v debutové kolekci Adriana Appiolazy pro Moschino zahlédli bagetu (Nebo to snad byla kabelka Baguette?). Podobné tóny se objevily i v objemném pufferu Jil Sander a péřovém kabátu Sunnei, možná určeném do časů, kdy bude hlavním úkolem, aby nás oblečení hlavně ochraňovalo. Viz také: Řetízkové šaty, které zavíraly přehlídku Versace, a všechny ty kašmírové kabáty Max Mara, kterými jako by jejich nositelky říkaly „nemluvte na mě“. A co ty naducané rukávy, které trčely z šatiček od Feben v téměř hulkovské transformaci, jak se sluší a patří na londýnskou designérku, která vstupuje do éry své vlastní přeměny na novou hrdinku světa módy? Skrze svoji obrazovku v Londýně jsem si přál, aby se právě tenhle příslib budoucnosti stal realitou.

Článek vyšel původně na vogue.co.uk.