Vogue Daily

Chci, aby si lidé Gucci znovu zamilovali, říká Sabato De Sarno v exkluzivním rozhovoru

Návrhář vstoupí v pátek do centra pozornosti svou debutovou přehlídkou v pozici kreativního ředitele Gucci, která bude znamenat začátek další kapitoly značky. „Moje první seznámení s módou bylo u Gucciho,“ říká s exkluzivním rozhovoru pro Vogue Sabato De Sarno.
Foto: Federico Ciamei
Sabato De Sarno ve své kanceláři v římském sídle Gucci
Sabato De Sarno sedí na jedné ze čtyř židlí Mario Bellini Le Bambole ve své kanceláři v Římě a na klíně mu sedí jeho jezevčík Luce. Je to „měsíc a 10 dní“, co převzal funkci kreativního ředitele Gucci, značky nadnárodní korporace Kering s obratem 10 miliard dolarů. Pejsek se v sídle společnosti Gucci v Palazzo Mancini-Salviati ze 17. století zabydlel jako doma, ale De Sarno, 40letý chlapík s citlivou a hloubavou povahou, se stále ještě rozkoukává – seznamuje se s týmy, testuje produkty a vysedává u rozhovorů, jako je tento. Začíná osobním příběhem o jednom z prvních nákupů módy.
„Jel jsem vlakem do Říma, bylo to poprvé, co jsem byl v luxusním obchodě,“ říká v jeden červencový den, kdy jsme se sešli. „Vzpomínám si, že mě překvapilo, když jsem viděl lidi ve frontě před obchodem. Myslím, že jsem si připadal jako můj synovec, když s ním teď jedu do Disneylandu. Bylo to emotivní. Když přišla moje chvíle jít dovnitř, koupil jsem si tuhle bundu, bundu od Toma Forda. Sametovou, tmavě červenou, s černým límcem. Prodal jsem náhrdelník, který mi dali rodiče, abych si ji mohl koupit. Oni to nevědí.“
Dnes má uniformu z černých triček, černých džínů a bílých vysokých Converse All-Star, ale stále vlastní bundu od Gucciho. „Teď je mi hodně malá,“ říká. „Byl jsem mladej, ale nechávám si ji, protože ji mám rád.“
De Sarno, absolvent milánského Istituto Secoli, který před více než desetiletým působením u Valentina pracoval pro Pradu a Dolce & Gabbana, se v módním průmyslu pohybuje již 20 let, ale před nástupem ke Gucci pracoval v zákulisí a cítil se tam dobře. „Tohle je pro mě úplně nový pocit,“ říká. „Jsem snílek, ale upřímně řečeno, o něčem takovém jsem nikdy nesnil.“
V době, kdy si De Sarno koupil bundu, už věděl, že chce být módním návrhářem. „Vyrostl jsem v malé vesnici na jihu, která se jmenuje Cicciano, nedaleko Neapole,“ říká. „A velmi mě zajímalo, co lidé nosí na ulici, protože to je první způsob, jak ostatním sdělujete, kdo jste. Tehdy jsem začal přemýšlet o tom, že budu dělat oblečení, abych pomohl lidem být sami sebou.“
Foto: Federico Ciamei
Sabato De Sarno se svým týmem pracuje na kolekci pro Gucci.
Jedním z jeho prvořadých úkolů v Gucci bylo povzbudit tým k tomu, aby byl sám sebou. „Zavolal jsem si všechny do kanceláře a řekl jsem: Vím, že máte obavy, spousta věcí se mění a vy se cítíte být součástí starého Gucci. Ale teď jste tady, a pokud jste tady, jste můj tým a já potřebuji váš názor.“ Během naší červencové návštěvy se ukázalo, že De Sarnovými nejbližšími spojenci jsou Remo Macco, veterán značky Gucci, který byl loni jmenován ředitelem studia designu, a umělecký ředitel Riccardo Zanola, s nímž dříve pracoval u Valentina.
De Sarno si během 14 let získal důvěru Pierpaola Piccioliho z Valentina a v roce 2009 se z vedoucího oddělení pánských a dámských úpletů stal jeho pravou rukou. Rozlučkový večírek, který pro něj Piccioli uspořádal na konci dubna a na němž všichni měli trička I ❤ SdS, obletěl sociální sítě. Vysoká móda není na takové veřejné projevy emocí zvyklá. O svém bývalém šéfovi De Sarno říká: „Nejsme si příliš podobní, ale přemýšlíme stejně. Pro mě je to důležité, nemohu zůstat na místě, kde necítím, že mohu být sám sebou, protože jsem už ztratil spoustu času, když jsem byl teenager.“ Říká, že se ke své orientaci přiznal až po odchodu z domova. Škola v Miláně byla prvním místem, kde se jako gay mohl „cítit svobodně“.  
Gucci je velmi italská značka s obrovským dědictvím. Italská v řemeslném umění, italská ve vkusu, a to jsme, myslím, ztratili. Chci to vrátit zpět.
Když společnost Kering v lednu oznámila jeho jmenování, Marco Bizzarri, tehdejší generální ředitel, uvedl, že De Sarno byl najat, aby „napsal další kapitolu Gucci, posílil autoritu módního domu a zároveň využil bohatého dědictví“. Slovo, které návrhář používá pro své pojetí Gucci, je italskost. „Je to velmi italská značka s obrovským dědictvím. Italská v řemeslném umění, italská ve vkusu, a to jsme, myslím, ztratili. Chci to vrátit zpět. Italskost je určitě součástí mého příběhu.“
Někteří designéři jsou umělci a někteří konstruktéři; De Sarno se hrdě hlásí k té druhé kategorii. Vybral si Istituto Secoli (tehdy Istituto Carlo Secoli), protože nabízelo nejvíce technického vzdělání. „Na ostatních školách mi jen navrhli, abych si nakreslil inspiraci na moodboard. Chtěl jsem školu, kde bych se mohl naučit různým dovednostem.“ Ve značce Prada ho stáž dovedla k práci na plný úvazek a působil v oddělení návrhářky Delii Coccii, kde přeměňoval 2D náčrty na 3D oděvy. „Tvořila kabáty, a proto jsou dnes mou vášní. Sbírám je, protože ona byla v Pradě nejlepší.“
Jestliže za bývalého kreativního ředitele značky Alessandra Micheleho sáhli fanoušci Gucci po přívlastku excentrický, zdá se, že De Sarnova definice bude esenciální. Jeho debut u Gucciho nejspíše zahájí vlněný kabát, minimalistického střihu a konstrukce, s charakteristickou pruhovanou rypsovou stuhou lemující průstřih na zádech. Mašle je nenápadným, ale nepřehlédnutelným poznávacím znamením značky. „Začal jsem u vlastního šatníku, protože jsem cítil naléhavou potřebu dát dohromady kousky, které se mi líbí a které nenacházím,“ říká. „Ano, na světě je spousta kabátů, ale tohle je můj kabát, můj střih, můj materiál, můj detail.“ Celková silueta kolekce, v souladu s většinou toho, co jsme tuto sezonu viděli v New Yorku a Londýně, je krátká a úzká. De Sarnovy minišaty mají zabudované šortky, které vykukují zpod lemů sukní. „Vytváří to pocit sebevědomí,“ říká. Klasická kabelka Jackie se vrátí, ale v měkčí kůži, „aby byla více pro každý den“; stejně jako Bamboo.
Foto: Federico Ciamei
Sabato De Sarno se svým týmem pracuje na kolekci pro Gucci.
Letošní přehlídka značky Gucci se nebude konat v Gucci Hubu, rozlehlém sídle na okraji Milána, které bylo otevřeno v roce 2016. Místo toho si De Sarno vybral ulice obklopující Accademia di Brera, historickou univerzitu výtvarných umění, kde si návrhář představuje lidi, kteří se budou řadit na balkonech a sledovat procházející se modely. Melodie Marka Ronsona, oficiálního hudebního režiséra přehlídky Gucci, jehož nejnovější práce zahrnuje soundtrack k filmu Barbie, je možná dokonce roztančí.
Začal jsem u vlastního šatníku, protože jsem cítil naléhavou potřebu dát dohromady kousky, které se mi líbí a které nenacházím.
Umění hraje v De Sarnově životě velkou roli. S manželem Danielem, který je právník a žije v Bruselu, tráví společné víkendy v galeriích, ale se sbíráním umění začal ještě před jejich seznámením, když byl „velmi mladý“. Sám se více přiklání k tvorbě, která „nutí člověka přemýšlet“. Dílo za jeho stolem s nápisem „Everything is great / Everything is shit / Everything is boring / Everything is alright / Everything is fucked / Everything is sexy / Everything is dull“ je od chicagského umělce Erica Stefanského a jmenuje i Lucia Fontanu: „Ne kvůli jeho barvám nebo rozřezaným plátnům, ale kvůli osobním poznámkám, které psal na jejich zadní stranu.“ Kdyby to měl udělat jako Fontana a napsat slova do podšívky svého kabátu, jaká by to byla?
„Chci to. Toužím po tom,“ říká. „Chci, aby si lidé Gucci znovu zamilovali. Proto pro svou show používám slovo 'ancora'.“ De Sarno má toto italské slovo vytištěné v rámečku na zdi vedle svého stolu. Nechal si ho také vytetovat na levou ruku poté, co dostal práci v Gucci (na pravé ruce má kalamář Ellswortha Kellyho z doby, kdy mu bylo 18 let). „Ancora znamená spoustu věcí,“ vysvětluje. „Znamená to znovu, ale je to také osobnější; není to něco, co jste ztratili, je to něco, co stále máte, ale chcete toho víc, protože vás to naplňuje štěstím.“
De Sarno už stihl potěšit internet, když 5. srpna zveřejnil první fotku z kampaně na šperky, jejíž hvězdou byla Daria Werbowy. Werbowy dominovala přehlídkovým molům v roce 2000, než v roce 2013 odešla z modelingu, ale vrátila se kvůli starému příteli Sabatovi. Dvojice se seznámila před 20 lety, když byl De Sarno u Prady. „Dario, v tomto oboru jsme spolu začínali a jsi tady se mnou i na začátku tohoto nového dobrodružství,“ napsal ke snímku na Instagramu, na kterém má modelka na sobě černé bikiny a zlaté kruhové náušnice. Na svých stories zveřejnil i dvě desetiletí starý společný snímek.
De Sarno a jeho castingový ředitel Piergiorgio Del Moro se pro páteční přehlídku zaměřili na nové tváře. „Rád bych měl neznámé lidi,“ říká návrhář. „Chci ukázat estetiku, a když použiji slavné tváře, uvidíte jen je. Nejsem si jistý, jestli by mi pomohly vyprávět příběh, který chci sdělit.“ De Sarno si uvědomuje, že Gucci je „hlásnou troubou“, kterou se dá hodně a hlasitě sdělit spousta věcí, a jednou z nich, po které volá, jsou mladé talenty. Současně s debutem na přehlídkovém mole sponzoruje Gucci výstavu čtyř mladých milánských umělců v galerii nedaleko místa konání přehlídky; výstava je přístupná veřejnosti a doprovází ji publikace Gucci Prospettive N.1, Milano Ancora, kterou De Sarno popisuje jako „milostný dopis“ Milánu.
Tržby megabrandu Gucci ve druhém čtvrtletí vzrostly o 1 % na 2,5 miliardy eur, což bylo pod očekáváním 4 procent. Předseda představenstva a generální ředitel François-Henri Pinault přiznal, že došlo ke změnám ve vedení společnosti, a prohlásil: „Potenciál Gucci je podle mého názoru vyšší než 15 miliard eur.“
Bizzarri má odstoupit v září, den po De Sarnově přehlídce, a jeho nástupcem se stane Jean-François Palus, bývalý generální ředitel skupiny Kering. Reorganizace se mohla ukázat pro začínajícího kreativního ředitele jako destabilizující, ale když mi De Sarno týden před svou přehlídkou zavolal, vyprávěl jiný příběh. „Určitě to byla velká změna, ale ne pro mě, protože jsem sám nováček. Mám pocit, že je to teď větší evoluce; všichni klíčoví lidé, všichni jsme noví.“ Na De Sarnových bedrech toho leží hodně, ale je připraven. „Jsem opravdu nadšený,“ říká. „Znám ten proces, protože je součástí mé práce, ale ty emoce, které za tím jsou, se nedají popsat.“
Článek vyšel původně na Vogue.com.