Louky, lesy, točená zmrzlina a líbačky za sámoškou. Oblečte se do českého léta

Pokud existujete na Instagramu, museli jste zaznamenat oproti zbytku roku výrazně četnější výskyt spojení české léto a na něj navázanou estetiku balancující mezi něžným sentimentem a satirou. A stejně jako toskánské léto nebo léto v Provence provází určitá univerzální symbolika, má i to české určitě typické atributy. Mně se při těch slovech vybaví komedie Marie Poledňákové Jak dostat tatínka do polepšovny, v níž uštvaná svobodná matka a profesionální baletka, nadšená, že se po náročné divadelní sezoně dočká odpočinku na dovolené, skončí v chalupě s rozjíveným synem, otravně dětinským partnerem a nerudným dědkem jako kuchařka a posluhovačka. Jediné, z čeho ta nebohá žena může mít radost, je její dokonalý letní šatník, perfektně odrážející sofistikovanou městskou ženu na venkově. Alespoň takto čtu hlavní motivy populárního filmu já. 

Vzpomínat na sedmdesátá léta prostřednictvím věčného půvabu Jany Preissové, vzorovaných letních šatů, elegantních vzdušných košil a šátků ležérně uvázaných ve vlasech (nebo třeba i praktických zvonových pláťáků a pohodlných triček ve stylu Daniely Kolářové v Létě s kovbojem) nicméně v roce 2025 působí jako přežitek. A ačkoliv i ve formě současného virálního trendu staví české léto na kolektivní nostalgii, přináší jednu zásadní aktualizaci: v módním smyslu pracuje také s odkazem doby ne tak dávné. Zástupci generace Z totiž jako historii vnímají už éru dospívání mileniálů. Pro nás thirty-somethings je to reality check, pro mladší zetkaře bájné období nízkých pasů, barevných řasenek na vlasy a lesků na rty, které vlastně ani pořádně neprožili. Z toho pak, podobně jako celý trend Y2K, vychází i tendence dané období romantizovat. Současní dvacátníci totiž, na rozdíl od nás kdysi, mají možnost jeho intenzivní estetice kdykoliv utéct.

České léto verze 2025 vyzdvihuje chození po lese a sbírání hub a borůvek coby hlavní náplň volných dnů, zároveň ale připomíná, že letní šatník oslavující staré časy nemusí mít podobu rozevlátých boho střihů, protože prázdniny v Česku na počátku nového milénia neznamenaly jen romantickou roubenku, květované povlečení a vyšívaný ubrus po babičce. Pro většinu z nás to byla spíš točená zmrzlina z Opočna, pro bohatší exkluzivní nanuky z Family Frostu, a jedovatě růžová malinovka na koupáku. Poflakování se za lokální sámoškou, na jejíž fasádě ještě zůstal obrys po nápisu Jednota. Igelitky, discmany, v nich vypálená cédéčka, pomalu stárnoucí šusťákové soupravy i trocha nezaměnitelného pachu nevětraných vlaků ČD, který dodnes zcela nevymizel. Bylo to období nevinného svádění prvních lásek na tanga decentně vyčuhující z bokovek a rady z Top dívky i prvních tajných cigaret pořízených ve formě kusovek. Jak ale pro pojit louky a lesy s rozpálenými asfaltkami a ještě se do toho obléct? Spoustu inspirace najdete v kolekcích světových návrhářů pro jaro a léto 2025.

Do spanilé retro jízdy se můžete zapojit ještě autentičtěji, pokud na ni naskočíte v tvorbě českých designérů. Budete-li se chtít držet klasické chatařské estetiky, která nevoní jen řízky a zvětralým pivem, ale i ovocným sadem a zlatavým obilím, jasnou volbou jsou jemně dívčí topy Anny Tran, která si právě atmosféru poctivých chalup bere za přímou inspiraci, nebo ohleduplné a staromilské šaty Johany Skálové s foklorním nádechem a vyrobené z deadstocku.

Moderní twist nestárnoucí klasiky pak představují nesmrtelné prestižky v designu Jana Černého, který s takzvanými hezkými českými věcmi pracuje dlouhodobě. Ačkoliv je jeho tvorba světová, tuzemskému odkazu se návrhář nevyhýbá, naopak jej pozvedá na současnou úroveň, aniž by jej prvoplánově vykrádal nebo naopak parodoval. Skutečný mileniální feel v sobě mají denimové kabelky Mii Jadrné. Před dvaceti lety byste s něčím takovým byla za absolutní hvězdu sídláku.

České léto právě vrcholí. Je čas vzít tuzemskou provinčnost na milost a s lehce ironickým nádechem ji přijmout za nedílnou součást vlastní DNA. Pustit si Tatáče a Mňágu, případně Kryštofy, Chinaski nebo Annu K., líně se válet na zahradě – ne v sofistikované houpací síti, ale na obyčejné karimatce. Před koupáním v rybníce se namazat opalovákem Astrid a fotit se tak, jako byste za vysvědčení dostali digitální kompaktní fotoaparát coby nejnovější technologický hit. Především jde ale o to užívat si něco známého, lokálního, našeho bez přetvářky a snahy vypadat cool v západním slova smyslu.