Health

Bed rotting. Odpočinek, nebo cesta do depresivních pekel?

Na sociálních sítích působí na první pohled jako nevinný trend. „Bed rotting“, tedy celodenní povalování v posteli bez jasného cíle, se stal symbolem odporu proti kultu neustálého výkonu. Mladí lidé, zejména z generace Z, jej aktuálně prezentují jako formu sebepéče a protest proti přetížení. Jenže za tím, co vypadá jako moderní verze odpočinku, se skrývá i hazardování se zdravím.
Autor: Dan Beleiu pro Vogue CS
Foto: Dan Beleiu pro Vogue CS
„Když jsme unavení, protože jsme vyčerpaní z náročné práce, odměna v podobě odpočinku (například lenošení v posteli) je naprosto v pořádku. Ale jakmile se z lenošení stane každodenní způsob života, jedná se už o patologii, která lidem škodí, jak duševně, tak zdravotně,“ říká psychoterapeutka Petra Jonášová z platformy Terapie.cz.

Odpočinek jako hygiena, nebo únik?

Moderní doba se neobejde bez psychohygieny. Krátký „digitální detox“ v posteli, kdy si člověk dopřeje nerušený čas jen pro sebe, může být prospěšný. „Pokud si po náročném dni dovolíme chvíli klidu v posteli a cítíme, že nás to posílí, je to zdravá forma regenerace,“ připouští Jonášová.
Jenže pravidelný únik do postele, kdy se člověk vyhýbá všem povinnostem, přátelům i osobním cílům, má úplně jiný charakter. Postupně se vytrácí energie, vůle i pocit, že život má směr. „Takový člověk se může cítit provinile, že den zase jen proležel, a časem se dostaví i pocity marnosti a méněcennosti. To je přímá cesta k depresivním stavům,“ varuje psychoterapeutka.

Generace Z a extrémy výchovy

Bed rotting má silnou odezvu právě u nejmladší generace. Proč? Jonášová vidí příčinu mimo jiné ve změně rodičovských přístupů: „Mladá generace dnes není tolik vedena k řádu a disciplíně. Dnešní rodiče často nevyvíjejí tlak na své děti, protože sami zažívali přísnou výchovu a snaží se jít opačným směrem. Jenže i to je extrém, který škodí. Zdravá je zlatá střední cesta.“ Tento „boj proti tlaku“ tak paradoxně vede k druhému extrému – k rezignaci. A právě v posteli, mezi dekou a displejem, získává podoba útěku hmatatelnou podobu.

Když se tělo promění ve stojatou vodu

Bed rotting není jen psychologický problém. Pasivita tělu ubližuje stejně jako psychice. „V překladu se hovoří o uhnívání v posteli a nejsme daleko od pravdy. Nedostatek pohybu způsobuje zdravotní problémy, je to jako když porovnáte čistou tekoucí vodu v řece a hnijící stojatou vodu v rybníku. Pro lidské tělo platí stejné zákony,“ vysvětluje Jonášová. Sedavý životní styl je už tak jedním z největších zdravotních rizik současnosti – a pokud se prohloubí o hodiny strávené v posteli, místo alespoň minimální aktivity, negativní důsledky se násobí.

Varovné signály, které nelze přehlížet

Jak poznat, že odpočinek přerostl v problém?
  • Člověk začíná vynechávat práci či školu.
  • Není chuť ke koníčkům ani k běžným povinnostem.
  • Každý další den v posteli přináší pocit viny a méněcennosti.
  • Místo regenerace přichází prázdnota a apatie.
To vše mohou být známky, že se odpočinek proměnil v pasivní životní styl.

Role blízkých: nepřikrývat, ale podporovat

Pro rodiče i partnery lidí, kteří propadají bed rottingu, má psychoterapeutka jasné doporučení: „Rodiče by měli své děti učit pevný řád, disciplínu a vystavovat je životním situacím, aby z nich vyrostli odolní jedinci. Umetáním cestiček své děti oslabují. To samé platí i pro partnery. Je důležité podporovat blízkého v hledání smysluplných činností, ne jen tolerovat jeho pasivitu.“ Tudíž podporovat, ale nenechávat ladem.

Odpočinek ano, rezignace ne

Jak je vidět, bed rotting může být chvíli sladkým pokušením a krátkodobě člověku i pomoct. Ruku na srdce, kdo z nás už mu někdy nepodlehnul? Avšak v dlouhodobém horizontu se proměňuje v začarovaný kruh. Odpočinek by měl být nástrojem, jak získat energii k životu, a ne způsobem, jak se mu vyhnout. „Pokud chce mít člověk radost sám ze sebe a netrpět depresí a dalšími duševními problémy, doporučuji osvojit si disciplínu a řád. Člověk pro svůj zdravý vývoj potřebuje i osobnostně a duševně růst. Ležením v posteli toho rozhodně nedocílíme,“ uzavírá Petra Jonášová.