Health Obličej jako zakázané území
Mária Hanúsková16. 4. 2020
Není to tak dávno, co si ředitelka oboru veřejného zdravotnictví v okresu Santa Clara, Sarah Cody olízla prst poté, co deklarovala povinnost nedotýkat se tváře. Kritika a posměch se valily ze všech stran, ale řekněme si upřímně – kdo z nás to podvědomě nedělá? Jedná se o lidskou přirozenost, lze s tím tedy vůbec přestat? Kolikrát denně si promnete oči, sáhnete si na nos a ústa, nebo se jenom nevědomě dotknete obličeje? Epidemioložka Mary-Louise McLaws
zjistila, že je to přibližně 23krát za hodinu. A to zkoumala studenty medicíny, kteří dobře chápali mechanismus přenosu infekce. Nejsme však jediným živočišným druhem, který je známý pro své zalíbení v dotecích obličeje. Zatímco pro některé primáty je to součást hygieny nebo naopak způsob odehnání hrozby, pro člověka je to převážně věc podvědomá.
Dotek je našim prvním jazykem
Od počátku našeho života je dotek důležitým zdrojem uklidnění; novorozeně potřebuje cítit matčinu kůži pro pocit bezpečí a matka zase dítě pro vyplavení oxytocinu, který jí pomáhá zotavit se z porodu. Psycholog Martin Grunwald
chápe vlastní dotek jako samoregulační mechanismus, který slouží k uklidnění. Ve své
studii z roku 2014 zjistil, že ke spontánnímu doteku dochází hlavně ve stresových situacích. Díky kontaktu kůže na kůži se vyplavuje
hormon oxytocin, jenž redukuje stres. K doteku dochází mimovolně a často si jej neuvědomujeme; Grunwald je přesvědčen, že si tím pomáháme ke kontrole emocí a zmírnění nepokoje.
Dýchej a nech být
Grunwaldova studie není jediná, která dokázala spojitost stresu a doteků s obličejem. Nadja Reissland
zjistila, že již nenarozené děti těhotných žen měly tendenci dotýkat se levou rukou svých tváří více, když byly jejich matky ve stresu. Vědkyně
Denise Cummings chápe vlastní dotek jako nervózní zvyk související s úzkostí. Radí praktikovat dýchací cvičení a meditaci nejenom v dobách pandemie. Profesor psychiatrie a behaviorálních studií
Stew Shankman souhlasí, že jedna z nejlepších prevencí proti onemocnění je redukce stresu. „Lidé by se měli pokusit celkově snížit stres místo obsesivních obav, čeho se dotýkají. Stres ovlivňuje imunitní systém, a čím více se stresujeme, tím snižujeme schopnost těla bojovat proti infekcím.“
Zaměstnejte ruce
Pokud se vám zdá nemožné překlenout podvědomý mechanismus a odolat pokušení dotknout se zakázané části těla, klinická psycholožka
Robyn Pashby radí stáhnout pozornost na ruce. Náramek, neonový lak na nehty nebo krém s výraznou vůní může pomoci k tomu, abychom si pohyb rukou neustále uvědomovali, čímž předejdeme nadbytečným dotekům. Někteří odborníci však pokládají snahu odolat nutkání za nesmyslnou. Efektivnější je zaměření pozornosti na jiný objekt než tvář. Doktorka psychiatrie
Lea Liz podporuje myšlenku využití antistresových míčků. Fyzický kontakt s předmětem může výrazně pomoci nahradit kontakt rukou s obličejem. Podvědomí dostane pouhou záměnu a vy jistotu, že nebudete mít v těle nežádoucího nájemníka.
Život není perfektní, ale váš make-up může být
Při práci držte v ruce, kterou se nejčastěji dotýkáte tváře, pero nebo již zmíněný míček. Ozdobte si zápěstí barevnou gumičkou, kterou budete v průběhu dne potahovat, nebo si hrajte s prstenem a otáčejte ho kolem prstu jako Arabela. Pokud se nedaří, nezoufejte. Výzkumník
Brad Stulberg tvrdí, že koneckonců je důležitější správná hygiena než vyhýbání se přirozením dotekům. Selže-li úplně všechno, řiďme se
japonskou studií z roku 2019, podle níž je make-up spolehlivou prevencí nechtěných doteků. O důvod (a výmluvu) víc, proč se i na home office zkrášlovat!