Obličej jako zakázané území

Kolikrát denně si promnete oči, sáhnete si na nos a ústa, nebo se jenom nevědomě dotknete obličeje? Epidemioložka Mary-Louise McLaws zjistila, že je to přibližně 23krát za hodinu. A to zkoumala studenty medicíny, kteří dobře chápali mechanismus přenosu infekce. Nejsme však jediným živočišným druhem, který je známý pro své zalíbení v dotecích obličeje. Zatímco pro některé primáty je to součást hygieny nebo naopak způsob odehnání hrozby, pro člověka je to převážně věc podvědomá.

Od počátku našeho života je dotek důležitým zdrojem uklidnění; novorozeně potřebuje cítit matčinu kůži pro pocit bezpečí a matka zase dítě pro vyplavení oxytocinu, který jí pomáhá zotavit se z porodu. Psycholog Martin Grunwald chápe vlastní dotek jako samoregulační mechanismus, který slouží k uklidnění. Ve své studii z roku 2014 zjistil, že ke spontánnímu doteku dochází hlavně ve stresových situacích. Díky kontaktu kůže na kůži se vyplavuje hormon oxytocin, jenž redukuje stres. K doteku dochází mimovolně a často si jej neuvědomujeme; Grunwald je přesvědčen, že si tím pomáháme ke kontrole emocí a zmírnění nepokoje.

Grunwaldova studie není jediná, která dokázala spojitost stresu a doteků s obličejem. Nadja Reissland zjistila, že již nenarozené děti těhotných žen měly tendenci dotýkat se levou rukou svých tváří více, když byly jejich matky ve stresu. Vědkyně Denise Cummings chápe vlastní dotek jako nervózní zvyk související s úzkostí. Radí praktikovat dýchací cvičení a meditaci nejenom v dobách pandemie. Profesor psychiatrie a behaviorálních studií Stew Shankman souhlasí, že jedna z nejlepších prevencí proti onemocnění je redukce stresu. „Lidé by se měli pokusit celkově snížit stres místo obsesivních obav, čeho se dotýkají. Stres ovlivňuje imunitní systém, a čím více se stresujeme, tím snižujeme schopnost těla bojovat proti infekcím.“

Pokud se vám zdá nemožné překlenout podvědomý mechanismus a odolat pokušení dotknout se zakázané části těla, klinická psycholožka Robyn Pashby radí stáhnout pozornost na ruce. Náramek, neonový lak na nehty nebo krém s výraznou vůní může pomoci k tomu, abychom si pohyb rukou neustále uvědomovali, čímž předejdeme nadbytečným dotekům. Někteří odborníci však pokládají snahu odolat nutkání za nesmyslnou. Efektivnější je zaměření pozornosti na jiný objekt než tvář. Doktorka psychiatrie Lea Liz podporuje myšlenku využití antistresových míčků. Fyzický kontakt s předmětem může výrazně pomoci nahradit kontakt rukou s obličejem. Podvědomí dostane pouhou záměnu a vy jistotu, že nebudete mít v těle nežádoucího nájemníka.

Při práci držte v ruce, kterou se nejčastěji dotýkáte tváře, pero nebo již zmíněný míček. Ozdobte si zápěstí barevnou gumičkou, kterou budete v průběhu dne potahovat, nebo si hrajte s prstenem a otáčejte ho kolem prstu jako Arabela. Pokud se nedaří, nezoufejte. Výzkumník Brad Stulberg tvrdí, že koneckonců je důležitější správná hygiena než vyhýbání se přirozením dotekům. Selže-li úplně všechno, řiďme se japonskou studií z roku 2019, podle níž je make-up spolehlivou prevencí nechtěných doteků. O důvod (a výmluvu) víc, proč se i na home office zkrášlovat!