Vogue Supports Local Fashion
Daniela Pešková a její poetický minimalismus v módě
Jana Patočková28. 5. 2025
Daniela Pešková má na svém kontě tři nominace na cenu Módní designér roku v soutěži Czech Grand Design a v roce 2016 vyhrála Van Graaf Junior Talent na pražském týdnu módy s kolekcí, kterou připravila s kolegou Filipem Jakabem. Její studio najdete v pražském SmetanaQ Showroom a je plné nadčasových kousků, které aspirují stát se základem jakéhokoli šatníku, který stojí na udržitelném minimalismu s duší.
Foto: Viktoryia Vaitusionak
Prostor SmetanaQ v samém srdci Prahy jen pár kroků od Národního divadla je místem, kde už dobrých pár let můžete potkat to nejlepší z české módní tvorby. V přízemí je příjemná moderní kavárna, kde se dá posnídat nebo pracovat u dobré kávy, hned vedle rozsáhlý butik Deelive, kde kromě módy narazíte i na českou kosmetiku, šperky a design. V prvním patře najdete showroomy českých tvůrců a tvůrkyň včetně jejich ateliérů. A jeden z nich obývá právě Daniela Pešková. Zkušená tvůrkyně, která pracuje s moderním, ženským minimalismem a důrazem na kvalitu materiálů. Z okna jejího studia je vidět nábřeží a Pražský hrad. S Danielou jsme probraly nejen zahraniční zkušenosti a její jednoduchý, ale pečlivě propracovaný styl, ale také zajímavou a inovativní technologii 3D body scanningu, kterou používá v Česku coby jediná módní tvůrkyně.
Popsala byste nám svoji cestu k práci oděvní designérky?
Oděv jsem začala dělat už na Střední škole textilní v Brně, kam jsem šla primárně proto, že jsem chtěla kreslit. Dostala jsem se tam a říkala jsem si, že je vlastně fajn, že se tu naučím i pracovat s látkami a se střihy. Postupně jsem začala zjišťovat, že mě baví látky a celý ten hezký proces tvorby oděvu od nápadu po konečný produkt. Bakalářské studium jsem absolvovala ve Zlíně na Univerzitě Tomáše Bati, pak jsem na půl roku odjela na pracovní stáž do Antverp ke značce AF Vandevorst, a na magisterské studium jsem se vrátila do Prahy do ateliéru k Liběně Rochové.
Jaká byla vaše zkušenost na stáži?
Stáž je důležitá a potřebná, pokud se do módního světa chcete více dostat a v módě dělat. Studio AF Vandervorst, ve kterém jsem ji absolvovala, je hodně avantgardní. Ani nevím, jestli stále funguje, protože An Vandevorst aktuálně přednáší ve škole. Bylo krásné vidět, jak funguje taková menší značka, jež má přehlídky i na pařížském fashion weeku. Dělá se třeba na nové kolekci a do toho se často ještě dotahují věci z té předchozí. Součástí přehlídky v Paříži je pak i týdenní showroom, kam chodí nákupčí. Tady v Česku to funguje úplně jinak, než v zahraničí, kde se připraví přehlídka, pak showroom, kde se všichni sejdou, vytvoří se objednávky, zadají se do výroby pro butiky, a tím pádem vzniká cashflow.
Foto: Viktoryia Vaitusionak
Co jste jako stážistka měla na starosti?
Úplně na začátku jen k čištění bot z poslední přehlídky (smích), ale byla jsem ráda, že to všechno vidím, protože jsem byla v archivu. Ale jinak jsem i navrhovala, dělali jsme podklady pro kompletní fabric books, line sheety... Osahala jsem si snad všechny fáze tvorby. Značka tehdy prodávala přes Farfetch a měla systém, kterým se prodej ovládal od ní z kanceláře, odkud se i zboží následně i posílalo. U tohoto systému jsme se my stážisti střídali, objednané zboží jsme si našli, zabalili a připravili k odeslání. Také jsme evidovali do knih zmínky o značce z časopisů, aby byly snadno dohledatelné, a tak jsme se dotkli i PR. Bylo hodně praktických věcí, které se týkaly chodu celého studia, prostě tak, aby všechno fungovalo.
Vzala jste si něco z těch zkušeností i pro vlastní značku?
Ono je to dost jiné, když pak má člověk své zkušenosti napasovat na Prahu. V Praze převažuje zakázkový způsob obchodu. Ale zkušenější designérky, co jsou na trhu déle, mají butik a tak dále, ty už určitě také fungují v rámci celé výroby jinak. Je dobré umět najít balanc a dělat správné kroky i v rámci vývoje byznysu, což nás třeba na UMPRUMce úplně neučili. Kdybych měla srovnat UTB a UMPRUM, tak Univerzita Tomáše Bati je mnohem více praktická. Studium spadá pod obor Multimédia a design, takže pojednává vyloženě více o designu. Na UMPRUMce jde spíš o užitkové umění a vedou vás jinak – je to „vzletnější“, umělečtější, což je super, protože se člověk může víc vyřádit, ale pak třeba moc neví, jak to po škole prakticky uchopit.
Jak jste to po škole nakonec uchopila vy?
Zkoušela jsem to různě. Po škole jsem jela v rytmu přehlídek pražského fashion weeku, což je ovšem docela finančně náročné a bohužel to pro mě nebylo ekonomicky dlouhodobě udržitelné.
Jak si na takovou investici mladý člověk čerstvě po škole vydělá?
Popravdě já už ani nevím! (smích) Ale vždycky jsem to s tím čistým nadšením nějak zvládla. Když bylo nejhůř, tak mě samozřejmě i založili rodiče třeba právě na zaplacení fashion weeku, a to mi vždycky moc pomohlo.
Foto: Viktoryia Vaitusionak
Vrátí se taková investice?
Z dlouhodobého hlediska ano, stoprocentně. Mám pocit, že kdybych to tehdy nedělala, tak jsem neviditelná a moje práce snadno zapadne. Člověk prostě musí být vidět. Ještě víc mě možná motivovalo už studium ve Zlíně. O něm tehdy nebylo moc slyšet, a já jsem už tou dobou dělala přehlídky a hlásila se na nejrůznější soutěže, protože jsem si říkala, co budu dělat, až tu školu skončím... Nemůžu být úplně „no name“, musím něco udělat!
Teď máte ateliér pod svým jménem a věnujete se kolekcím i zakázkové tvorbě...
Ano, dělám hlavně právě tu zakázku, ale postupně na e-shopu rozšiřuji portfolio ready to wear, které na sebe stále navazují. Chtěla jsem se na zakázky víc zaměřit, protože k vám klient jde, když s vaší tvorbou souzní a zároveň chce mít servis. Když už prodávám dražší věci, chci, aby celý proces měl hlavu a patu a klient odcházel s dobrým pocitem, byl spokojený, a hlavně na sobě měl opravdu to nejlepší. Z mého pohledu se jedná o komplexní záležitost, a proto jsem si řekla, že bude možná lepší neřešit tolik přehlídky, ale více stabilizovat zakázkovou praxi.
Co všechno patří do nadstavby, tedy do servisu, který v ateliéru nabízíte? Jak byste svoji tvorbu a nabídku popsala?
Chci, aby moje produkce byla nadčasová, ale ne nudná. Sama jsem si svůj styl pojmenovala jako poetický minimalismus. Mám ráda jednoduché věci, ale nechci, aby má tvorba spadla do přílišné jednoduchosti, která už je fádní. Umisťuji do oděvů například nějaký nečekaný detail, často velmi nenápadný, klasický a promyšlený, ale ten „jiný“ element tam vždycky je. Také mám ráda ženskost, ne tu holčičí, ale dospělou a elegantní. Třeba volány ráda nemám (smích).
Je někdo, na kom byste své oděvy ráda viděla?
Dříve mě moc bavila zpěvačka Lykke Li. Hudebně mě oslovovala ta lehká nostalgie a jistá nadčasovost, která byla vetknutá v celém jejím projevu.
Foto: Viktoryia Vaitusionak
Pracujete s poměrně jedinečnou technologií 3D body scanningu. V čem je výjimečná a jak funguje?
Obecně může pomoci, například když máte klienta ze zahraničí, který nemůže docházet na zkoušky. Jednorázově si ho nascanujete, máte jeho kompletní proporce, které se zadají do programu, a přímo v něm už můžete ten oděv navrhnout tak, aby nebyly potřeba zkoušky. Při prohlížení full body scanu působí technologie fotorealisticky a všechny světla a transparentnost materiálu odpovídají, jako by se vše odehrávalo v reálném prostoru. Tahle metoda pro mě má strašně zajímavou přidanou hodnotu.
Jak jste se k 3D Body scanningu dostala?
Můj partner pracuje ve firmě More.is.More, která se zabývá virtuální a rozšířenou realitou a pracuje s těmi nejnovějšími technologiemi. Mají i vlastní full body 3D scanner. Jsou opravdu šikovní. Třeba George Pinkava, technický ředitel firmy, je nesmírně talentovaný a přichází s nápady, které posouvají technologie pořád dál.
Pro co se takový scanner primárně využívá?
Třeba pro tvorbu filmů nebo do her, scanují se obličeje, ale i celé postavy. Scanovali tam například herce a herečky do velmi úspěšné počítačové hry Kingdom Come.
Takže móda je pro tuto technologii zatím jen vedlejším využitím?
Zatím ano, ale i pro tento segment je to extrémně zajímavé. My jsme si už hromadně navykli nakupovat v online prostředí. A když se jako klient díváte na nabídku e-shopu, obyčejně vidíte vybraný kousek zepředu, zezadu, pak nějaký detail, ale nikdy jej nevidíte v celku. Maximálně na videu, ale za tím už je nějaká režie. Na focení i natáčení můžete něco maličko zúžit, upravit, což jako zákazník nevidíte. Ale u této technologie se takto „upravovat" nedá. Tady model snímá najednou 150 fotoobjektivů kolem dokola a seshora dolů, ty v jeden moment cvaknou a v jednu chvíli zaberou kompletně všechno.
Foto: Viktoryia Vaitusionak
Takže touto technologií máte zachycené věci na svém e-shopu?
Ano, ale zatím ne úplně všechny, nascanovali jsme podstatnou část. A jakmile budou nové kousky, budu pokračovat dál. Myslím, že to je spíše technologie, která je dobrá pro exkluzivní brandy nebo tvůrce a tvůrkyně, kteří mají menší portfolio produktů.
Jak aktuálně fungujete?
Zaměřuju se teď spíše na one-pièces. Snažím se vychytat každý produkt, aby dobře fungoval. Mám základní portfolio nadčasových kousků, které dále aktualizuji. Vím, že jsem už dlouho neudělala nějakou větší kolekci, ale chci, aby to dávalo smysl. Chci mít pevný základ, aby byl naprosto perfektní, a jsem přesvědčená, že se z toho dá potom udělat strašně moc.
Je to i udržitelnější?
Ano, je.
Jaké jsou vaše typické materiály?
Úplně nejvíc pracuji s hedvábím a vlnou. Jde o moje dvě stálice, k nimž se neustále vracím. Hedvábí proto, že je krásně lehoučké, jde dokonce o nejlehčí materiál na světě, takže funguje jako pohlazení. O hedvábí se samozřejmě musíte trochu víc starat, ale třeba vlna je nenáročná, dokonce si můžete vybrat takovou, která nebude kousat – na to se ve své tvorbě snažím dávat pozor – a bude naopak velmi příjemná. Vlna je navíc i samočisticí a termoregulační. Osobně mám už spoustu let čtvery vlněné kalhoty, fungují a vypadají pořád skoro stejně! Stačí je dát jednou dvakrát za rok do čistírny, pokud je tam flek, ale pak jen pověsíte na ramínko a už nemusíte dělat vůbec nic. To se týká i svetrů – ty se nemusí prát, stačí opravdu jen vyvěsit. Vlna je opravdu nejlepší materiál.
Co aktuálně plánujete?
Zůstanu stále v rámci SmetanaQ showroomu, jen půjdu do většího ateliéru. A chci pokračovat dál, rozšířit si portfolio produktů a výhledově udělat nějakou novou, větší kolekci.
A máme se těšit na nějaký experiment?
To ještě uvidíme! (smích)
1 / 4
Foto: Viktoryia Vaitusionak
Vogue
Doporučuje
Přehlídky
Performativní móda, silná komunita a české talenty: Večer ve Sláva! patřil budoucnosti
Natálie Debnárová29. 5. 2025
Vogue Daily
Coco a Igor: divadelní příběh vášně plný módy a hudby
Jana Patočková27. 5. 2025
Celebrity