Elegance, aristokracie a haute cuisine. Objevte kouzlo špičkové gastronomie ve třech nejkrásnějších barokních sídlech střední Evropy

„Nechci dát vybudovat velkolepý palác, jen skromné venkovské sídlo, tusculum rurale, místo, kam se stáhnu a najdu klid,“ napsal rakouský vojevůdce princ Evžen Savojský v dopise francouzskému veliteli vévodovi Villarsovi. Přestavbou renesančního zámečku v barokní skvost pověřil v roce 1725 významného architekta Johanna Lucase von Hildebrandta. O pár let později byl na světě velkolepý palác s terasovitými zahradami klesajícími směrem k řece Moravě. Zahrady stvořil architekt Dominique Girard, který působil u francouzského dvora, a ty nezapírají inspiraci z Versailles. K paláci přiléhal venkovský statek s hospodářským dvorem. Bývaly v něm stáje, pekárna, hostinec s pivovarem, mlékárna, sýpka, zeleninová a bylinková zahrádka. Taková nádhera neměla konkurenci ani v císařské Vídni. Každý, kdo sem přijel, musel uznale pokývat hlavou. Bylo jasné, že tady bydlí jeden z nejbohatších mužů své doby.

V severním křídle měl Evžen Savojský ložnici. V osmnáctém století se považovala za nejdůležitější pokoj a princ si z ní mohl užívat výhledy na statek i do zahrady. Hosty vítal v protilehlém jižním křídle, tak to předepisoval protokol a zvyklosti v době baroka. Návštěvy měly k dispozici třináct hostinských pokojů (šest dámských a sedm pánských). Chybět nesměly ani společenské místnosti, například jídelna nebo velký sál sloužící k slavnostním událostem. Z nejlepších evropských manufaktur sem dorazil exkluzivní nábytek, skleněné lustry, velká nástěnná zrcadla, vzácné drahé textilie, obrazy a hodiny. Kaple zabírala dvě patra. Na její výzdobu si princ přizval slavné umělce. Stropní fresku vytvořil významný italský barokní malíř Carlo Innocenzo Carlone, jenž patřil k nejvyhledávanějším dekoratérům své doby. Všechny zdejší místnosti byly vybavené lépe a dráž než interiéry zámku Belveder ve Vídni.

Po smrti Evžena Savojského přešel majetek v roce 1736 na jeho neteř Annu Viktorii, která panství darovala svému manželovi. V roce 1754 se tady uskutečnila jedna z nejnákladnějších barokních slavností v tehdejším Rakousku! Další slavní majitelé? Císařovna Marie Terezie s manželem Františkem I. Štěpánem získali zámek v roce 1755 a o dvacet let později nechali většinu místností upravit v klasicistním stylu. Stěny a nábytek najednou hrály v odstínech šedé a bílé barvy a změnila se i funkce různých prostor. Koncem 19. století předali Habsburkové zámek armádě, které sloužil jako jezdecká kasárna. Zahrady i palác v té době zchátraly, vojáci dokonce zabetonovali historické kašny, aby měli prostor pro výcvik. Během druhé světové války zámek okupoval wehrmacht a po něm Rudá armáda. V roce 2002 začala celková revitalizace paláce, zahrady a statku. Podle původních plánů z osmnáctého století byly zrekonstruovány terasovité zahrady i interiéry. O tři roky později získal zámek zpět svou imperiální krásu. Od roku 2015 spadá pod společnost, která má v péči i zámek v Schönbrunnu.

Zámek Hof je největší venkovský barokní palácový komplex v Rakousku. Rozkládá se na ploše přes 70 hektarů. Dopřejte si prohlídku s průvodkyní v historickém kostýmu a prohlédněte si jeho kouzelné interiéry. Přes salu terrenu projděte do barokní zahrady. Uchvátí vás bohatá květinová výsadba, bludiště, labyrint, fontány, sochy a historická oranžérie. Získá si vás zámecký statek Meierhof. Dnes tu najdete řemeslné dílny, ve kterých se seznámíte s venkovským životem v osmnáctém století. V bylinkové zahradě pěstují přes 130 různých bylinek, v rajčatové zahrádce objevíte přes třicet odrůd rajčat. A v růžové zahradě to voní jako v luxusní parfumérii – kvete tu přes čtyřicet odrůd růží. To ale není zdaleka všechno, co vám tohle místo nabídne! Mají tu dokonce zoo, ve kterém si lebedí okolo 240 zvířat. Místní raritou jsou chránění bílí osli s modrýma očima, kteří v baroku symbolizovali světlo a aristokracii. Žijí zde i lipicáni, alpaky, bílí pávi, lamy, velbloudi, čtyřrohé kozy či sysli. U zámeckého jezírka a v přilehlém parku vás k lenošení nalákají houpací sítě i lehátka.

Stylová restaurace Kräutergarten se usadila v budově někdejšího hospodářského dvora. Z rozlehlé terasy budete mít krásný výhled na celý zámecký areál. Interiér citlivě kombinuje původní stavební prvky barokního statku s útulným a současným designem. Uvítá vás milé prostředí, místo chladného přepychu tu sázejí na hřejivou pohodu. Stoly zdobí květináče, z nichž se pnou bylinky. Nejsou tam jen na okrasu, můžete si jimi dle libosti své jídlo ochutit. Šéfkuchař a jeho pomocníci chodí každé ráno do zámeckých zahrad sklízet čerstvou zeleninu a pro bylinky, takhle se to totiž provozovalo v dobách Marie Terezie. Vaří se tu výhradně z lokálních a sezonních surovin. Kuchyni zásobují farmáři, mlékaři a řezníci z blízkého okolí. Smlsněte si třeba na vynikajícím tatarském bifteku nebo pomalu konfitovaném kachním stehnu s červeným zelím a knedlíkem. A sladká tečka na závěr? Dejte si třeba vynikající pečená jablka s marcipánem a karamelovou omáčkou. Tahle restaurace byla oceněna dvěma vidličkami v prestižním průvodci Falstaff Restaurant (2 Falstaff-gabeln). Zároveň ji vysoce hodnotí i gastronomický průvodce Gault&Millau.

Tip: Z bratislavské čtvrti Devínska Nová Ves to sem máte jen 6 kilometrů. Nechte auto doma, nasedněte na kolo, přejeďte cyklomost přes řeku Moravu a jste tady. 

První zachovaná písemná zmínka o tomhle místě pochází z roku 1271, kdy město a hrad obsadila vojska českého krále Přemysla Otakara II. Tehdy tu stával středověký obranný hrad obklopený dvojitým opevněním a vodním příkopem. Patřil velmožům ze Svätého Jura a Pezinku, kteří ho vlastnili až do 16. století. Šlechtický rod Pálffyovců ho získal v roce 1609 a nechal ho přestavět do zámecké podoby. Za definitivní proměnou na romantické panské sídlo stojí hrabě František Pálffy. V roce 1844 dal zrušit vodní příkopy, založit anglický park a vybudovat velký reprezentační sál. V roce 1875 zničil úder blesku severní křídlo, které pak zůstalo dlouho neopravené, a rod přestal zámek trvale využívat jako své hlavní reprezentativní sídlo. Vnitřní zařízení zámku se rozprodalo. Další ránu zámku zasadil zánik monarchie a ekonomická krize po první světové válce. Zámek a park se neudržoval a pustl. V roce 1930 ho koupilo město. Od roku 1936 zde fungovalo Slovenské vinohradnické družstvo, později státní Vinařské závody. V reprezentačním Zlatém sále Kataríny Pálffy sídlilo od sedmdesátých let do roku 1986 nahrávací studio hudebního vydavatelství Opus.

Zámek, který se nacházel v žalostném stavu, koupila v roce 2015 rodina Šimákových. Části historických objektů vyžadovaly zásadní statické zajištění a kompletní obnovu. V areálu se nacházela necitlivá betonová přístavba ze sedmdesátých let, kterou noví majitelé museli zbourat, aby mohli uzavřít zámecké nádvoří v původním duchu. Po rozsáhlé investici a náročné rekonstrukci rodina proměnila chátrající objekt v luxusní zámecký komplex. Jeho součástí je i butikový Palace Art Hotel, historické vinné sklepy a galerie uměleckého skla. Zrekonstruovaný objekt získal prestižní ocenění Stavba roku 2019.

Prohlédněte si monumentální fresky v Rytířském sále Jána Krušiča, které během druhé světové války namaloval pezinský malíř Augustin Bárta a které vás seznámí se slavnými obyvateli zámku. Za pozornost určitě stojí hraběnka Cecília ze Svätého Jura, manželka významného uherského velmože a temešvárského župana Štefana z Rozhanoviec. Za vlády Zikmunda Lucemburského doprovázela svého manžela na různá bojiště, zejména do bojů proti Turkům. Podle legendy zachránila krále. Historické údaje dokládají, že Cecília se stala jednou z mála žen uherského středověku, kterou panovník obdaroval vlastním majetkem. 

Další skvosty? Pálffyho komnaty jsou dobově zařízené historické salony s vyřezávaným barokním nábytkem, obrazy a původními stropy. Je tu i unikátní středoevropská galerie skla, ve které vám učarují díla slovenských, českých i světových sklářských mistrů. Štefan Šimák ml. zpřístupnil veřejnosti svou soukromou sbírku unikátních 22 silničních motocyklů značky JAWA. K vidění jsou především nablýskané předválečné modely. Prvním strojem sbírky byla sice černá „zetka“ (ČZ 125 T), ale všechny ostatní motocykly jsou již klasické červené a chromované stroje značky JAWA. Vplujte do historického podzemí zámku, kde se nachází Apoštolská pivnica. Na letitých sudech objevíte vyřezávané postavy svatých apoštolů. Nejstarší bečka je z roku 1807 a pojme přes 16 000 litrů vína. Součásti areálu je vinařství, které přímo na zámku zpracovává hrozny z vlastních vinic na jihu Slovenska. Víno se zde také lahvuje. K procházce vás naláká rozsáhlý park s rybníkem, který zámek obklopuje. Své útočiště tu našli i pávi.

Špičkovou zámeckou gastronomii tu mají rozdělenou na dva hlavní koncepty: Luxusní Palffy restaurant je zaměřený na moderní haute cuisine. Restaurace i jeho šéfkuchaři jsou ověnčení spoustou významných gastronomických ocenění. Ochutnáte tu francouzskou i středoevropskou kuchyni nejvyšší kvality. Nebo je libo degustační menu s párováním vín?

Uvolněnější Zámocká viecha servíruje poctivou domácí a tradiční slovenskou kuchyni, ve které nesmí chybět halušky či lokše. Zasedněte pod středověké klenby, v létě je tu příjemný chládek. Nechte se nalákat na dobroty z jídelníčků obou restaurací, které staví na čerstvých lokálních surovinách a bohaté nabídce místních vín z Malokarpatské oblasti. Produkce vín má v Pezinku dlouhou historii. V 17. a 18. patřil Pezinok k nejbohatším městům celého Uherska. Za tohle bohatství vděčil právě produkci vysoce kvalitního malokarpatského vína.

V podhůří Brdské vrchoviny se ukrývá rokokový skvost – zámek Dobříš. První písemná zmínka o Dobříši pochází z roku 1252 a dokládá pobyt Václava I. na zdejším panství. V pozdějších dobách Dobříš vlastnili Rožmberkové a zpět do královského majetku je získal Jan Lucemburský. Ten zde nechal vystavět lovecký hrádek Vargač, na kterém příležitostně pobýval Karel IV. i Václav IV. Ve vlastnictví se posléze vystřídalo několik významných šlechtických rodů, až sídlo v roce 1569 získal císař Maxmilián II. Roku 1720 však původní hrad vyhořel a na jeho místě vyrostl dnešní zámek. Jeho současná podoba pochází z let 1745–1765. Za druhé světové války tu sídlil říšský protektor, po válce Svaz českých spisovatelů. Objevte tu tzv. Spisovatelskou lavičku! V šedesátých letech si na ní hověly i nositelé Nobelovy ceny za literaturu Pablo Neruda a Jean-Paul Sartre. V roce 1991 a na sklonku svého života tu dokonce našla útočiště slavná česká herečka Adina Mandlová, když se vrátila z emigrace.

Zámek Dobříš je trojkřídlá stavba s téměř čtvercovým dvorem. Na jeho nádvoří roste vzácný strom Ginko biloba – jinan dvoulaločný. Má léčivé účinky a přezdívá se mu „živoucí fosilie“. Je totiž zástupcem čeledi, jež vznikla před 180 miliony lety. Na nádvoří vstupte hlavní, severní branou. Ta je vyzdobena ve štítě mytologickými sousošími a knížecím znakem. Útulné komnaty se hemží obrazy a starožitným nábytkem. Stěny a stropy prostorných sálů zdobí fresky. Zdi pracovny knížete a kulečníkový sál zase pokrývají drahocenné gobelíny. K zámku přiléhá na jižní a východní straně rozsáhlý francouzský park. Zdobí ho nejen četné vázy a mytologické sochy, ale i nádherná fontána. Kde jeho tvůrci čerpali inspiraci? Přece v barokních zahradách ve vídeňském Schönbrunnu! Jižní části parku, která je upravena v anglickém stylu, vévodí Huťský rybník. Rozloha zámeckého parku celkově činí 65 hektarů.

Kolem roku 1853 sem nechal kníže Josef II. Colloredo-Mannsfeld přivézt ze Severní Ameriky jelence běloocasého. Dobříšsko je kromě Finska jedinou lokalitou v Evropě, kde tohle nádherné zvíře volně žije. Patří mezi jelenovité druhy, paroží má zatočené dopředu a zdobí ho nezvykle dlouhý bílý ocas. Ze Severní Ameriky sem doputovalo i šest chovných párů ondater pižmových. V roce 1905 byly ondatry vysazeny v okolí Dobříše a odtud se rozšířily do celé Evropy.

V severním křídle zámecké budovy objevíte stylovou zámeckou restauraci Chateau Dobříš. Tady se vaří tradiční česká kuchyně moderním způsobem. Čerstvé suroviny, stylový interiér inspirovaný zámeckou elegancí, letní terasa na nádvoří zámku Dobříš. Koncept restaurace staví na kvalitních a čerstvých surovinách, pečlivě sestaveném menu a důrazu na chuť jednotlivých pokrmů. Smlsněte si třeba na carpacciu z červené řepy s kozím sýrem a piniovými oříšky nebo na kachní paštice s brusinkovou omáčkou. Jaký zvolit hlavní chod? Zkuste třeba trhané hovězí žebro na červeném víně podávané s krupicovými šiškami. A jako dezert nesmíte vynechat čokoládový Sacherův dort s vanilkovým crème fraîche, klasický zákusek v moderním provedení zdatných cukrářů. Tady vám bude chutnat!