Slow Summer v Itálii: Sulmona

Sulmona se rozkládá v údolí Peligna na úpatí svahů majestátního pohoří Majella. Podle legendy ji založil Solymus, jeden z trojských uprchlíků a společníků hrdiny Aenea. Od jeho jména je odvozen také původní latinský název města Sulmo. V roce 43 př. n. l. se tady narodil básník Publius Ovidius Naso, jenž se proslavil jako mistr milostné poezie, vypravěč antických mýtů a jeden z hlavních představitelů takzvaného „zlatého věku“ římské poezie. Jeho vrcholným dílem jsou Proměny, ale nekorunovaného krále antické erotické poezie z něj učinily sbírky Umění milovat (provokativní a ve své době jedinečná sbírka básní, která sloužila jako příručka, jak získat a udržet si lásku muže či ženy), Lásky a Jak léčit lásku. 

Císař Fridrich II. Štaufský, král Sicílie a císař Svaté říše římské, Sulmonu zachránil v roce 1228 před obléháním vojsky papeže Řehoře IX. Městu udělil významná práva a učinil z něj metropoli své nově vytvořené provincie Giustizierato d´Abruzzo. Symbolem protifašistického odporu se Sulmona stala za druhé světové války, kdy se kousek od města nacházel velký zajatecký tábor Campo 78. Po vyhlášení příměří v září 1943 z něj uprchlo přibližně 3 000 britských, australských a dalších spojeneckých vojáků. Místní obyvatelé, často chudí zemědělci, uprchlíky ubytovávali, dělili se s nimi o jídlo, léčili je a sháněli jim civilní oblečení. V pomoci nepolevili, ačkoli za ni hrozil trest smrti, Převáděli uprchlíky na jih k osvobozenému území přes nebezpečnou horskou trasu vedoucí pohořím Majella. 

Zatoulejte se ve středověkých uličkách malebného historického centra, obdivujte paláce v pastelových barvách a objevte skrytá nádvoří. Centrem města prochází hlavní třída Corso Ovidio, pojmenovaná po slavném rodákovi. Je plná letitých budov, kaváren a obchůdků. Do téhle ulice směřuje i hlavní průčelí nejreprezentativnější památky města: Complesso della Santissima Annunziata se skládá z monumentálního paláce a přilehlého kostela. Areál byl založen kolem roku 1320 laickým bratrstvem jako charitativní instituce, jejíž součástí byl původně i špitál a lékárna pro chudé a nemocné. Palác kombinuje prvky gotiky a rané renesance, zatímco kostel nese velkolepou barokní podobu. 

Přímo z hlavní třídy zabočte na náměstí Piazza XX Settembre s bronzovou sochou básníka Ovidia. Stejnou sochu byste našli v rumunském přístavním městě Constanța, které se ve starověku jmenovalo Tomis. Básník tam zemřel ve vyhnanství, kam ho poslal císař Augustus. Známý italský sochař Ettore Ferrari vytvořil sochu pro rumunskou Constanțu už v roce 1887. V Sulmoně se nachází její věrná replika, která byla odhalena 20. dubna 1925. Básník je zobrazen v tradiční římské tóze, stojí s mírně skloněnou hlavou, ruku má přiloženou k bradě a v druhé ruce drží svitek. Na kamenném podstavci je vytesán slavný latinský verš z jeho sbírky Žalozpěvy, který začíná slovy „Sulmo mihi patria est...“ (Mou vlastní je Sulmona).

Z náměstí Piazza Garibaldi dohlédnete až k horám na horizontu. Zdobí ho renesanční fontána Fontana del Vecchio z 15. století a protíná jej středověký akvadukt Acquedotto Svevo, jenž do města přiváděl vodu z řeky Gizio. Impozantní stavba měří 106 metrů a skládá se z 21 gotických lomených oblouků z bílého vápence. V roce 1256 ji slavnostně otevřel král Manfred Švábský, syn císaře Fridricha II. Švábského. Po tomhle náměstí si to vykračoval i George Clooney v roli nájemného zabijáka Jacka v thrilleru Američan. Další skvosty? Románsko-gotická Basilica Cattedrale di San Panfilo je nejvýznamnějším a nejstarším kostelem ve městě. Slouží jako sídlo biskupa diecéze Sulmona-Valva. Uchvátí vás její bohatý barokní interiér i tajuplná krypta, jež byla postavena na ruinách římského chrámu v 11. století. Po velkém zemětřesení v roce 1706 ji opravili v barokním slohu. Románská krypta však zůstala zachována, jsou v ní uloženy ostatky svatého Pamphila, patrona města Sulmona. Kolorit města dokresluje i románský kostel San Francesco della Scarpa. 

Město proslavila výroba mandlí v cukrové polevě, které místní cukráři svazují do tvaru pestrobarevných květin, klasů nebo růženců. Confetti di Sulmona se tradičně plní celými loupanými mandlemi, a to těmi nejkvalitnějšími ze Sicílie. Zvítězila odrůda Avola, která má plochý tvar a ideálně se obaluje cukrem. Současní výrobci dnes nabízejí desítky dalších variant – najdete v nich i lískové oříšky, pistácie, čokoládové či ovocné náplně nebo alkoholové likéry. I George Clooney během natáčení filmu jejich chuti propadl. A vězte, že každá barva má i svůj význam: bílá je pro svatbu, červená pro promoce, růžová nebo světle modrá značí křest, zelená pak zasnoubení. Tahle dobrota nesmí chybět na žádné italské veselce (na stůl se někdy klade i její luxusní varianta, confetti se šampaňským). A žádá si je i britská královská rodina – nechyběly ani na svatbě Charlese a Diany, Williama a Kate a také Harryho a Meghan Markle. 

Tradice se táhne až ke starým Římanům. Při svatbách a narozeních obalovali oříšky a různá semena v medu a mouce. Když Arabové přivezli do Evropy cukr, v kraji Abruzzo objevili způsob, jak z něj vytvořit tvrdou cukrovou krustu. Mnišky z kláštera Santa Chiara v Sulmoně začaly s výrobou konfet v 15. století. Mandle obalovaly cukrovou polevou jako sladkost pro vznešené hosty a na církevní slavnosti. Navíc nesou svatební symboliku: mandle má hořkou chuť, ale cukr je sladký. To značí, že život přináší dobré i zlé chvíle a manželství má hořkost překonat sladkostí. Svatební mandle musí být bílé a hostům se darují v ozdobných sáčcích či krabičkách zvaných bomboniere. Podle přísné etikety jich v balíčku musí být vždy lichý počet, protože liché číslo je nedělitelné, což značí, že novomanželé mají zůstat nerozluční. Nejčastěji se dává pět mandlí, přičemž každá z nich představuje jedno konkrétní požehnání pro nevěstu a ženicha. Jakékoli sudé množství je považováno za společenské faux pas! O téhle cukrovince se dokonce zpívá v lidových písních, kdy pěvce často doprovází hra na akordeon. A nenajdete Itala, který by neznal song Cinque confetti (Pět konfet), kterou proslavil zpěvák Claudio Villa. Pět mandlí v cukru tradičně symbolizuje pět přání pro novomanžele: zdraví, bohatství, štěstí, plodnost a dlouhověkost. 

Tip: Mezi nejvyhlášenější výrobce v Sulmoně patří už od roku 1783 firma Confetti Pelino. Součástí historického závodu je i muzeum. Okouknout můžete staré stroje, dávné formy, dobové dokumenty i oblečení nebo ocenění, která rodina Pelino získala za celou dobu fungování firmy. Mimochodem, návštěvou je poctil i herec Stanley Tucci, který sdílel záběry z továrny na svém Instagramu.

Sulmona leží na samém okraji národního parku Majella, jenž byl zapsán na prestižní seznam světových geoparků UNESCO. Žijí zde vzácní medvědi marsičtí, vlci, kamzíci a jeleni. Roste tu přes 2 100 druhů rostlin. Více než polovina plochy parku šplhá do výšky nad 2 000 metrů, nejvyšší hora Monte Amaro má vrchol v 2 793 metrech. Kouzelná krajina je plná hlubokých kaňonů a zdobí ji mnišské poustevny (nejznámější jsou Eremo di Celestino a  Eremo di San Bartolomeo in Legio) a kostelíky vytesané přímo do skal. 

Filmový tip: Město se stalo dějištěm černé komedie Perenti serpenti (1992) režiséra Maria Monicelliho. Celý film se odehrává v zasněžené Sulmoně během vánočních svátků, kdy dojde k setkání jedné velké italské rodiny. Babička Trieste neustále chodí po domě a chroupe slavné confetti, vládne rodinná idyla. Ta se ale zhroutí ve chvíli, kdy prarodiče u slavnostního stolu oznámí svým potomkům, že se hodlají k některému z nich nastěhovat. Zpráva rozpoutá válku mezi příbuznými... Zábava zaručena!