Rothko, Rivera, Guggenheim. 3 italské výstavy, které byste neměli minout

Výstava v Benátkách představuje klíčové období v životě ženy, která proslula jako sběratelka a mecenáška. Zaměřuje se i na síť jejích vlivných přátel, kteří pomáhali utvářet její vizi, od Marcela Duchampa po Samuela Becketta a Mary Reynolds. Guggenheim Jeune hostila více než dvacet výstav, včetně první samostatné výstavy Vasilije Kandinského v Londýně, monografické výstavy Jeana Cocteaua, první skupinové výstavy věnované koláži ve Spojeném království a kontroverzní výstavy současného sochařství.

Můžete se těšit na díla vystavená na těchto průkopnických přehlídkách, stejně jako na podobná díla ze stejného období od umělců, mezi něž patří Eileen Agar, Barbara Hepworth, Vasilij Kandinsky, Rita Kernn-Larsen, Piet Mondrian, Henry Moore, Cedric Morris, Sophie Taeuber-Arp a mnoho dalších. K vidění jsou i archivní fotografie a filmové záběry, které přibližují tohle zajímavé období dějin moderního umění. Po Benátkách zamíří výstava do Královské akademie umění v Londýně a posléze i do Guggenheimova muzea v New Yorku.

O vzniku galerie Guggenheim Jeune se dočtete i v románu Sophie Villardové: Sen o štěstí, Příběh Peggy Guggenheimové (Metafora, 2021).

Představitel abstraktního expresionismu Mark Rothko se narodil 25. září 1903 jako Marcus Rothkowitz coby nejmladší dítě do židovské rodiny na území dnešního Lotyšska. Bylo mu devět, když se jeho rodiče rozhodli kvůli sílícímu antisemitismu vzít své čtyři ratolesti a odjet do Spojených států. Talentovaný umělec navštěvoval v New Yorku hodiny malování na Art Students'League. První výstavu měl v roce 1933 v Portland Art Museum. Ve florentském Palazzo Strozzi je vystaven průřez celou jeho tvorbou, od raných figurálních maleb po slavná abstraktní díla. Těšit se můžete na sedmdesát jeho prací.

Mark Rothko proslul barevnými plochami, velkoformátovými abstraktními plátny. Ještě ve třicátých letech ale zachycoval ulice, výjevy z newyorského metra, lidské figury. Z tohoto období jsou na výstavě k vidění obrazy Žena v metru, Dvě ženy v okně, Dívka na gauči, portrét Mary nebo Autoportrét. „Patřím ke generaci, která se soustředila převážně na lidskou postavu a studovala ji. S velkým zdráháním jsem dospěl k závěru, že mým potřebám tohle nevyhovuje. Kdo se figurou zabýval, ten ji mrzačil. Nikdo nemohl namalovat figuru jako takovou a mít přitom pocit, že stvořil něco výjimečného. Odmítám mrzačit, musel jsem proto hledat jiné výrazové prostředky,“ řekl autor, který se ve čtyřicátých letech od figurativní malby odvrátil, plochu zjednodušil a svému publiku představil takzvané multiformy. Zásadně tím ovlivnil moderní umění.

Veřejnosti představil obří plátna, která pokrývala jen červená a žlutá barva. Umělci šlo o to, aby divák na sebe nechal tyhle barvy působit. Zajímalo ho, jakým způsobem může barva ovlivňovat lidské emoce. V polovině padesátých let se ale jeho paleta změnila: barvy ochladly a ztlumily se. Na výstavě nechybí ani menší díla na papíře, které Rothko vytvořil na konci šedesátých let. K velkým formátům se vrátil koncem života. Začal pracovat na sérii Black and Gray, zůstala ale nedokončená.

Umělecká událost letošního roku je unikátní svým propojením s dalšími historickými prostory v centru Florencie. Dílo Marka Rothka není totiž k vidění jen v paláci Strozzi. V Museo di San Marco vstupují jeho díla do dialogu s freskami Fra Angelica. Práce umělce zdobí i vestibul knihovny Biblioteca Medicea Laurenziana.  

Letos si připomínáme 140 let od narození Diega Rivery – na svět přišel 8. prosince 1886 v Guanajuatu. K cestě za hledáním vlastního stylu ho postrčil mexický prezident Porfirio Díaz. Obdivoval vše evropské, a tak nejslibnější talenty posílal na zkušenou na starý kontinent. Rivera odjel studovat malbu do Španělska. Evropu si zamiloval a pravidelně se do ní vracel. Žil v Paříži. Začátkem dvacátých let pobýval v Itálii – ve Florencii, Římě a Ravenně.

Velká retrospektivní výstava s názvem Diego Rivera a formování moderního umění v Mexiku ve 20. století je historicky prvním představením tohoto slavného mexického muralisty v Itálii. Při tvorbě nástěnných maleb používal tradiční techniku buon fresco. Barvy nanášel na čerstvou, vlhkou vápennou omítku. Ta chemicky reagovala s pigmentem, čímž se malba stala trvalou součástí zdi.

Prohlédnout si můžete přes 140 děl od více než padesáti autorů. Z tvorby samotného Diega Rivery je zde k vidění třicet stěžejních děl, která mapují jeho umělecký vývoj. Výstava je rozdělena do čtyř sekcí. Mapují jednak jeho raná léta (kdy ještě čerpal z tradičních evropských a akademických vlivů 19. století), kubistické období, mexický kulturní renesanční vliv a vývoj sociálního realismu. Těšit se můžete na jeho slavné obrazy, jako je například známé plátno z roku 1944 s názvem Mujer sentada con flores (Žena sedící s květinami). Zastoupeny jsou práce odrážející jeho muralistický styl, který formoval moderní mexickou identitu s důrazem na život domorodého obyvatelstva a revoluční ideály.

Expozice dává jeho umění i do kontextu s dalšími velikány mexického moderního umění. Zastoupena je tvorba jeho manželky Fridy Kahlo, Josého Clemente Orozca, Davida Alfara Siqueirose či Rufina Tamaya. K vidění jsou také dobové fotografie zachycující samotného Riveru, které pořídila významná fotografka Tina Modotti.