Dita Charanzová: Cesta k řešení problémů vždy vede přes společné úsilí

Zažíváme opravdu enormní množství dezinformací a fake news, které v lidech vyvolávají strach. V Evropské unii jsme teď schválili nová pravidla pro fungování on-line prostředí. Hlavně velké technologické platformy, zejména sociální sítě, budou muset dělat mnohem víc pro to, aby digitální svět byl bezpečnější. Musí na sebe převzít větší část zodpovědnosti. Pravidelně budou muset analyzovat, co se na jejich sítích děje a jestli to nemá zásadní negativní dopad na společnost. Samozřejmě se přitom pohybujeme na tenkém ledě, cenzuru jsme tady u nás zažili a opravdu nikdo ji zavádět nechce. Jsem pro svobodu internetu a vždy jsem se zasazovala, aby legislativa měla záchranné brzdy, aby například uživatel měl vždy možnost odvolání, pokud mu platforma smaže příspěvek. Na druhou stranu nemůžeme dopustit, že se pomocí sítí vyvolává nenávist a rozděluje společnost.

Osobně dlouhodobě řeším ochranu dětí na internetu. Považuji to za zásadní problém. Děti se ve virtuálním světě pohybují od malička a řada rodičů si neuvědomuje všechny nástrahy a nebezpečí internetu. Staly se i případy, kdy si děti sáhly na život. Roli v jejich ochraně hrajeme jak my rodiče, tak škola, ale i samotná platforma, na které se dítě pohybuje. A všechny tyto tři strany musí dělat víc. Setkávám se často s argumentem rodičů, že více musí dělat škola, protože rodiče často sociálním sítím nerozumí. Jenže školy a učitelé oprávněně argumentují, že nejsou experty. Je dobře, že už ale existuje celá řada projektů, díky kterým se děti dozví o nástrahách digitálního světa. Skvělou osvětou byly třeba filmy V síti nebo #martyisdead. Evropská legislativa, kterou jsem zmínila, bude nutit digitální platformy vyhodnocovat obsah ve vztahu k dětem a také zakazuje reklamu cílenou na dětské uživatele.

Zatím jsem zmínila ochranu dětí, dalším důležitým tématem je kybernetická bezpečnost. I válka na Ukrajině nám ukázala, jak je důležité do této oblasti investovat. Kyberbezpečnost byla dlouho tématem jednotlivých států a teď je jedním z příkladů, kde potřebujeme více spolupracovat v rámci Evropy. A tím to nekončí. Vzpomeňme si na pandemii, která nám ukázala nutnost větší spolupráce Evropy ve zdravotnictví. Velkým tématem je i společná obrana nebo energetická nezávislost. 

Severoatlantická aliance je stále klíčovým obranným uskupením a pilířem bezpečnosti v Evropě. Evropská unie byla založena s cílem podporovat vzájemnou ekonomickou spolupráci a tím zabránit tomu, aby její členové válčili mezi sebou. V tom směru je to úspěšný projekt, mírový projekt s ekonomickým opodstatněním. Nyní tu máme dvacet sedm států, které spolupracují. Principem NATO je společná obrana; pokud dojde k napadení jednoho státu, je to považováno za útok proti všem. Pro členské země je to záruka bezpečnosti. V mezinárodních organizacích, jako je třeba OSN, jsou stále zastoupeny jednotlivé země Evropské unie. Zatím tedy v nadnárodních organizacích, jakou jsou dále třeba Rada Evropy nebo OBSE, nemáme společného zástupce. Státy Evropské unie se tam nicméně koordinují a snaží se táhnout za jeden provaz. Na úrovni Evropské unie si vytváříme společné pozice, jak chceme navenek i v ostatních organizacích fungovat, jak chceme vystupovat a jak obhajovat evropské zájmy. Cesta k řešení problémů vždy vede přes společné úsilí.