Zdeňka Pecharová, předsedkyně Spolku pro ochranu žen: Řešíme vydírání, ale i ceny punčoch

Spolek pro ochranu žen vznikl v roce 2016 z iniciativy samotných sexuálních pracovnic coby první organizace v Česku založená po roce 1989, která otevřeně nesouhlasí se sociálně motivovanou prostitucí. Dnes už se tomu věnují i další neziskovky, ale když jsme začínali, byli jsme u nás jediní, kdo říkal, že bychom se s tímto problémem neměli smiřovat, ale naopak jej řešit. Spolek založila sexuální pracovnice, která pracovala nejdříve na erotickém privátě, nyní je v escort servisu. Může se zdát zvláštní, že aktivní sexuální pracovnice chce bojovat se sexbyznysem, jí ale vadí prostituce samoživitelek nebo žen, které se jí začnou živit po odchodu z dětského domova, protože se ocitnou ve finanční nouzi a jinou práci nenajdou. Ideální stav by podle zakladatelky spolku byl, aby se prostituci v Česku věnovaly výhradně ženy, které vyloženě chtějí dělat právě toto a baví je sex. Na Západě je běžné, že podobné spolky zakládají samy sexuální pracovnice, které postupem času často dochází k tomu, že ekonomická prostituce není v pořádku.

Jsem v něm od začátku. Zareagovala jsem na výzvu na sociálních sítích — zakladatelka měla představu, co chce dělat a jaké problémy chce řešit, ale neměla praktické zkušenosti, nevěděla, jak se takový spolek zakládá nebo jak funguje. A tak jsem se přihlásila já a dnes už bývalý předseda spolku. Postupně se na nás začali nabalovat další spolupracovníci. Našli jsme způsob, jak se sexuálními pracovnicemi působícími v České republice komunikovat. Nyní řešíme hlavně systémové a jiné velké problémy pracovnic v sexbyznysu. Zároveň se na nás jednotlivé pracovnice obracejí se svými individuálními obtížemi.

Velký problém je s vydíráním ze strany kuplířů, zákazníků nebo bývalých partnerů. Často se setkávám s tím, že sexuální pracovnice, která chce změnit profesi, musí řešit ex partnera, co se chce pomstít. On ji stalkuje, případně kontaktuje jejího nového zaměstnavatele a informuje ho o ženině minulosti. Aktuálně řešíme také dostupnost menstruačních potřeb, řada pracovnic v sexbyznysu si totiž během periody nemůže dovolit přestat pracovat, bohužel ještě nedávno nebyly na českém trhu za přijatelnou cenu dostupné menstruační mořské houby, které jsou pro prostitutky nejpraktičtější. Díky našim aktivitám se nicméně podařilo houbičky vrátit do prodeje, jsou k sehnání v drogeriích sítě Rossmann. Pak je tu samozřejmě obchod s lidmi. Zásadní je také problematické a vykořisťovatelské chování některých majitelů erotických portálů, u kterých si sexuální pracovnice platí erotickou inzerci. Řešíme i zlepšení podmínek v erotických podnicích, ačkoli podle zpětné vazby od pracovnic víme, že situace v nich se různí (někde je to velmi korektní, jinde horší).

Myslím, že je to už spíše menšinová představa části populace, ke které se obecně informace nedostávají. Zásluhu na větší informovanosti určitě mají neziskové organizace, samozřejmě někteří lidé jsou na neziskovky alergičtí a jejich zprávy považují za jakousi smyšlenou masáž a upravování reality. Ta je ale u nás skutečně taková, že už od poloviny 90. let v Česku převažuje sociálně motivovaná prostituce. Ta činí 70 % až 80 %, podle některých průzkumů dokonce 90 % všech případů prostituce.

Jsou to samoživitelky, zadlužené ženy, odchovanky dětských domovů. Mnohdy hraje roli i souhra více faktorů. Do sexbyznysu často přicházejí ženy ve věku 50+, které ztratí práci a pro zaměstnavatele už nejsou tak atraktivní, mají ale různé úvěry, jež musejí splácet. Je ovšem třeba říct, že svoji roli hraje také nízká informovanost těchto žen o tom, jak jinak se dají řešit různé finanční a existenční problémy. Nevědí například, jak čerpat dávky, co jim nabízejí neziskové organizace, kam se mohou obrátit o pomoc, nebo si neumějí poradit, aby se do problémů vůbec nedostaly. Proto se ve spolku mimo jiné snažíme pomáhat se zvyšováním finanční gramotnosti u středoškoláků, ale už i žáků základních škol nebo mezi chovanci dětských domovů.

Jedním hodně rozšířeným je například mýtus, že prostitutku podle oblečení na ulici poznáte na první pohled. To už v současnosti prakticky neplatí, většina sexuálních pracovnic se snaží nevzbuzovat podezření, co dělá za profesi, většinou nosí buď nenápadné sportovní oblečení, nebo naopak elegantní outfity. Mně to přijde trochu úsměvné. Jiné předsudky jsou závažnější, například představa některých zákazníků, že prvotní nabídka prostitutky není konečná. Že si stačí připlatit, a když žena další službu poskytnout nechce, mám právo ji k tomu donutit. Tito lidé si myslí, že znásilnění sexuální pracovnice není znásilnění. Svůj původ má takové uvažování v době Karla IV., kdy se sice znásilnění trestalo velmi tvrdě, ale jednak oběť musela dát opravdu hlasitě najevo, že se stykem nesouhlasí, a jednak nesmělo být nejmenšího podezření, že se jedná o prostitutku, protože ta je na to přece zvyklá, a tak se nejedná o sexuální násilí. I proto se ve spolku snažíme komunikovat také s potenciálními zákazníky a šíříme mezi nimi osvětu, aby věděli, jak určité situace vidí sexuální pracovnice a jak se v nich mají správně chovat.

Dá se říct, že ano, ale zvláštním způsobem. V Česku ani v zahraničí se feministické proudy stále nemohou shodnout, zda živit se prostitucí je za každých okolností svobodná volba a jestli máme jako společnost okolnosti řešit, nepanuje jednoznačný názor, zda specificky ekonomicky motivovaná prostituce je špatná, případně jestli je prostituce absolutním vykořisťováním žen. Jsme v kontaktu s českými feministickými organizacemi, abychom si dávali vzájemnou zpětnou vazbu, ale feministická scéna je tu roztříštěná — a pokud je mi známo, ke společnému konsenzu v tomto tématu zatím nedošlo. A tak veškeré naše diskuze probíhají spíše v zákulisí, než že by vznikal jednotný plán, jak k ekonomicky motivované prostituci přistupovat.

Založila ji přímo zakladatelka spolu s dalšími aktivními i bývalými kolegyněmi. Sexuální pracovnice se s urgentními problémy obracejí buď na mě, nebo právě na skupinu. V ní najdou podporu, ale i potřebné informace o věcech, které se aktuálně v sexbyznysu řeší. Snažíme se jim pomoci, aby se chovaly zodpovědněji: zvyšujeme jejich finanční gramotnost, radíme jim například, jak ušetřit v době inflace. Mám k tomu i fajn příklad: možná by vás to nenapadlo, ale v sexbyznysu jsou horkým zbožím samodržící punčochy, které se mohou velmi prodražit. Jedna kolegyně si dala práci a udělala průzkum trhu, aby zjistila, které produkty vydrží nejdéle a zároveň jsou cenově výhodné. Můžete tak ušetřit i tisícovku měsíčně, což je pro spoustu pracovnic v sexbyznysu významná částka. Velkým tématem je také užívání drog. Snažíme se sexuálním pracovnicím ukazovat, jak řešit dlouhodobý stres a psychický tlak spojený s touto profesí, aby se nemusely k návykovým látkám uchylovat.