Nedokonalost jako nový ideál. Kult autenticity nastavuje zrcadlo době

Po dekádách, kdy jsme se snažili přiblížit ideálům z reklamních kampaní a sociálních sítí, začíná být estetika bezchybné dokonalosti únavná. Lidé s vysokou potřebou dokonalosti vykazují vyšší míru úzkosti, stresu a nižší spokojenost se životem. Zatímco dokonalost se snaží svět uhladit, autenticita ho rozvíjí. V módě i kultuře se proto stále častěji objevuje pojem perfectly imperfect, tedy dokonale nedokonalý.

Nedokonalost se stala znakem důvěryhodnosti. Ukazuje, že za dílem stojí člověk, ne algoritmus. Podle už starší studie Harvard Business School z roku 2020 se spotřebitelé lépe ztotožňují se značkami, které otevřeně přiznávají své nedostatky. Působí totiž „lidsky“, a tím pádem důvěryhodněji. Ovšem mladí lidé toto vše potvrzují i nyní. „Pokud ke mně značka nebo influencer nijak nepromlouvá, nepouští mě do své komunity a necítím, že bych se reálně mohla stát jednou její součástí, zájem ztratím velmi rychle," říká Sára (19) v článku Co od slova luxus očekává a chce generace narozená po roce 2010. A v módě to platí dvojnásob. Viditelné švy, mačkané materiály, asymetrické střihy, to vše jsou vědomé znaky individuality. Lidé už nehledají dokonalý produkt, ale kus, který má příběh. A ten prodává více než vyretušovaná kráska s dokonalou postavou.

Japonská filozofie wabi-sabi staví na myšlence, že krása tkví v pomíjivosti a nedokonalosti. Podobný přístup dnes rezonuje i evropskou módní scénou. 

Z výzkumu na Univerzitě v Leedsu vyplývá, že zákazníci stále více oceňují ruční práci, nepravidelnost a stopy po procesu tvorby. Považují je za důkaz autenticity a etického přístupu. Na přehlídkách se to odráží ve výběru materiálů, popularitě se těší lněné látky s přirozenou texturou, šperky s nepravidelným tvarem, obuv s viditelným šitím. Estetika chyby se stává symbolem sebevědomí.

Kult autenticity není jen vizuální trend, ale hluboký kulturní posun. Podle výzkumu americké psycholožky Brené Brown z University of Houston zvyšuje přijetí vlastní nedokonalosti pocit vnitřní spokojenosti, empatie a odolnosti. Ti, kteří se nebojí ukazovat své chyby, bývají podle ní vnímáni jako důvěryhodnější a charismatičtější. „Autenticita nás baví zkrátka víc, zatímco dřív jsme obdivovali ty, kteří dokázali své nedostatky skrýt." Dnes obdivujeme ty, kteří je umějí přijmout a přetavit ve styl, který nás baví. V důsledku toho se pak nebojíme ty své nedokonalosti ukázat také. „Například náplasti na pupínky. Dneska je to už běžná součást naší skin care rutiny. Nedokážu si představit, že bych je třeba před pěti lety nosila normálně ven mezi lidi a kryla bych to nedoléčené akné make-upem dodnes," říká studentka Nela (23).

Změna vnímání nedokonalosti se promítá i do praxe, ať už jde o koncept visible mending (viditelných oprav), nebo o recyklaci látek a patinované doplňky. Výzkumy z oblasti udržitelnosti (např. Journal of Consumer Research) dokládají, že zákazníci si k věcem, které sami opraví nebo přetvoří, vytvářejí silnější emocionální vztah a nosí je déle. Móda tak znovu získává to, co ztratila v éře masové výroby: vztah, intimitu a dotek lidskosti.