Manuál chytrého stážisty: Co čekat a nečekat od letní praxe

Když Rory Gilmore v Gilmorových děvčatech nastoupila na svou první stáž, zpočátku ani nechodila na oběd, protože nevěděla, jestli může. S chodem redakce se rychle sžila, fungovala ale spíš jako asistentka, protože ani na poradách netušila, jestli její názory a nápady někoho zajímají. Právě nevědomost pak vedla ke zdrcujícímu hodnocení, během něhož si od šéfa a potenciálního tchána vyslechla, že nemá potřebný drive, aby se mohla stát novinářkou. Jí se tím zhroutil svět, načas odešla z univerzity a drama na půl sezony bylo na světě.

Když jsem tuto část populárního seriálu sledovala v rané pubertě, vůbec mě nenapadlo, kolik průsečíků s ním o několik let později najdu při své vlastní první stáži. Tu jsem absolvovala rovněž v médiích, o prázdninách mezi maturitou a nástupem na vysokou. Taky jsem první den nevěděla, jestli můžu jít na oběd, jestli si můžu vařit kafe nebo kam si můžu sednout. Rozdíl byl v tom, že mě na konci praxe chválili a zkušenost z ní, spolu s výstřižky mých publikovaných textů, mi pomohla u přijímacích zkoušek. Na další stáž jsem nastoupila o rok později už přímo do novin a jejím výsledkem byla nabídka stálé práce. Vydržela jsem v ní tři měsíce a odešla s dodnes platným přesvědčením, že už nikdy nechci dělat ve zpravodajství.

Letní stáž může v kariérním i osobním vývoji znamenat zásadní věc. V některých oborech je to pro člověka první srážka s realitou, která se od teoretických představ často liší. Pro někoho je to prestižní položka do CV, pro dalšího nezbytnost, aby zvolené povolání vůbec mohl vykonávat, a jinému dá víc, než jakákoliv škola a může mu kompletně proměnit dosavadní směřování. Ve spolupráci s HR specialistkou a recruiterkou Petrou Kubita Nulíčkovu jsme pro všechny, kdo mají letní praxi před sebou, připravili praktický manuál, co od stáže čekat a co spíš ne, na co si dát pozor a jak k ní přistoupit, aby byla co nejpřínosnější.

Některé stáže jsou neplacené, rozhodně to ale není pravidlem. Pokud v inzerátu není přímo uvedeno, že se jedná o neplacené místo, ani v něm není konkrétní odměna, je v pořádku se na peníze při vstupním pohovoru zeptat. Dnes už řada firem stážisty alespoň symbolicky odměňuje, a tak otevřená otázka není vnímána negativně. „Důležité je formulovat to přirozeně, například: Mohu se zeptat, zda je tato stáž finančně ohodnocená? Firmy se na představu o odměně při pohovorech často ptají i samy,“ říká Kubita Nulíčková. Pro diskuzi o penězích si připravte i pevné argumenty, například konkrétní přínos, který zaměstnavateli můžete nabídnout – třeba předchozí zkušenost s využívaným softwarem, jazykovou vybavenost nebo znalost oboru. 

„Pomáhá také zmínit, že stážista odvede reálnou práci, která uleví týmu, což lze ukázat už po prvním týdnu. Ukažte ochotu se učit a přizpůsobit, zaměstnavatel pak vnímá, že se mu investice vyplatí. Nebojte se přijít s nápady na vylepšení nějakého procesu, nabídnutí pomoci kolegům, proaktivní přihlášení se o další úkoly,“ radí odbornice. Co se týče orientační výše odměny, o kterou si říct, ta se bude lišit v závislosti na konkrétní firmě, lokalitě nebo náročnosti stáže. Můžete se ale odpíchnout od toho, že minimální hodinová mzda v České republice pro rok 2025 činí 124,40 Kč za hodinu a minimální měsíční mzda pro plný úvazek je 20 800 korun. Pod dané částky by tedy vaše odměna jít neměla.

Stáž vám může nabídnout vhled do oboru, styk s praxí a kontakty na lidi v dané firmě a oboru, příležitost pracovat v týmu a získat reference a první řádky do životopisu. Před nástupem na ni se může hodit sepsat si dopředu svá očekávání a ta se pak během stáže aktivně a vědomě snažit naplnit. „Vypište si například konkrétní znalosti a dovednosti, které si chcete osvojit, a jít po nich třeba v rámci interních školení. Nebo si můžete říkat o typ úkolů, které vám pomohou se rozvíjet,“ doporučuje Kubita Nulíčková. Co naopak nepatří mezi realistická očekávání, je představa, že vás někdo intenzivně zaučí nebo že dostanete jasně strukturovaný rozvojový plán. Ten si musíte zařídit sami, a pokud jde o časové omezenou stáž, nastavovat si například roční rozvoj ani nedává smysl.

Letní stáž, a to i ta neplacená, by vždy měla být pojištěna smlouvou. Nejčastěji jde o dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti, případně existují i smlouvy o stáži. Smlouva by měla jasně popisovat náplň práce, její časový rozsah, výši odměny (i pokud je nulová) a také odpovědnost za škodu, pojištění a ukončení spolupráce. U školních stáží se smlouva často uzavírá přímo mezi školou a firmou, ale i tak je dobré vědět, co podepisujete. A samozřejmě platí zlaté pravidlo si před podpisem všechno pořádně pročíst. 

Z hlediska dalších regulací pamatujte na to, aby po vás nikdo nechtěl víc práce, než stanovuje zákon. Například u DPP můžete odpracovat jen 300 hodin ročně u jednoho zaměstnavatele. Stážisti mladší osmnácti let navíc nemohou pracovat déle než 6 hodin denně, nesmějí pracovat v noci ani vykonávat fyzicky či psychicky nebezpečnou práci. Obecně pak člověk na praxi nesmí vykonávat činnosti, které vyžadují odbornou způsobilost, pokud ji nemá. „Spadá do toho třeba práce s chemikáliemi, řízení motorových vozidel a podobně. Práce by měla vždy odpovídat vzdělání a zkušenostem a zároveň být vhodná pro vzdělávací účel. Stážista není plnohodnotnou náhradou za běžného zaměstnance,“ podotýká HR specialistka.

Ideálně by stáž měla být zakončena zpětnou vazbou nebo písemným hodnocením, které vám pomůže při hledání další práce. V případě školní praxe školy zpravidla vyžadují minimálně potvrzení o absolvování stáže. Hodnocení většinou dostanete od nadřízeného nebo od HR, můžete si o něj také přímo říct. Některé firmy mají pro tyto případy připravené formuláře, ale je možné poslat i vlastní otázky zaměřené na to, co vás nejvíce zajímá. Zažádat lze i o online formu reference třeba na LinkedIn. A samozřejmě je možné i dostat od firmy nabídku na další pokračování, a to třeba již ve firmě brigády nebo hlavního úvazku. „Pokud se vám ve firmě líbí, je zcela vhodné se zeptat na možnost další spolupráce, například formou částečného úvazku, brigády nebo trainee programu. Nebojte se být aktivní,“ uzavírá Kubita Nulíčková.