Magdalena Kožená: Vést děti k umění znamená podporovat kulturnost národa

Pro ni samotnou je hudba neoddělitelnou součástí života. A v určitém okamžiku své pěvecké kariéry měla potřebu hudebnímu světu také začít něco vracet. I proto se Magdalena Kožená rozhodla už před devíti lety založit nadační fond na podporu základních uměleckých škol, jehož nejviditelnějším výstupem je každoroční celorepublikový festival ZUŠ Open.

Nevím, kdy naposledy (a jestli vůbec) jste poslouchali operu, ale i kdybyste teď měli jen otevřít Spotify, zadat její jméno a pustit si první z nabízených árií v náhodném výběru, bude to stát za to. Magdalena Kožená do hudby přináší intenzitu, čisté emoce. Do klasické i té moderní. A každým tónem vás vtahuje do sofistikovaného světa umění, v němž zažijete krásu výjimečné kvality. 

Úplně stejně jsem se cítila ve chvíli, kdy jsem za ní stoupala po schodech školy Jaroslava Ježka pro zrakově postižené, jen kousek od Loretánského náměstí, kde jsme se měly potkat. Barokní nádhera vysokých stropů, bohatého štuku i luxusní akustiky udělala z toho krátkého setkání nezapomenutelný zážitek. A fakt, že za sebou v tu chvíli měla náročný den, na sobě Magdalena Kožená navíc nedala vůbec zdát.

Ano, je to úžasné místo a krásné zázemí. Člověk má pocit, že se ocitl v nějakém kouzelném benátském paláci! (usmívá se) A ano, náš nadační fond s touto školou poslední roky spolupracuje. Nevidomé děti dokonce vystoupily na benefičním zahajovacím koncertu letošního festivalu ZUŠ Open, který probíhá od 14. května po celé republice. Akce a koncerty ZUŠ Open najdou publikum doslova všude, rozhodně nejen v sálech, ale také na náměstích, v parcích, v nádherném kostele v Neratově, ve Valdštejnské zahradě Senátu ČR, letos třeba i v dětské psychiatrické nemocnici Opařany nebo v zámeckém barokním divadle ve Valticích a na stovkách dalších zajímavých míst naší vlasti.

Tou dobou jsem dospěla k rozhodnutí, že bych svou pozici, kterou jsem si ve světě hudby nějak vybudovala (nebo která se, jak mám někdy pocit, prostě stala), mohla využít k charitativním účelům. Že bych mohla pomoct nějaké dobré věci. Mé starší děti tehdy začínaly hrát na hudební nástroje. Představovala jsem si, že vybereme základní uměleckou školu v Berlíně, kde trvale žijeme, a bude to. Myslela jsem si, že každý stát má ZUŠky, jaké fungují v Čechách. Ale zjistila jsem, že k něčemu takovému má Německo a spolu s ním většina zemí ve světě opravdu daleko. Připadalo mi důležité poukázat na to, že náš systém není samozřejmost, ale unikát, který zasluhuje respekt a systematickou podporu.

Záměrem bylo pomoci základním uměleckým školám zviditelnit se, ale kam až můžeme dojít, jsem tehdy nevěděla. Byl to nápad, který jsem začala realizovat, aniž bych měla nadační zkušenosti. Ale byla radost sledovat, jak se myšlenka ujala, jak se jí chopily ZUŠky, jak si jí rychle začala všímat i veřejnost. Přestože náš skvělý nadační tým tehdy musel fungovat v improvizovaných podmínkách, mnohdy i čistě na dobrovolnické bázi, podařilo se nakonec něco velkého. V loňském roce jsme navázali nové sponzorské spolupráce, díky nimž můžeme dělat věci, o kterých se nám skutečně na začátku ani nesnilo.

Získávat mecenáše pro umělecké vzdělávání je těžké. Na konkrétní projekty spojené s nadačním fondem se sponzoři získávají o něco jednodušeji; nejtěžší není najít podporu pro viditelné akce, u kterých mají sponzoři jistotu, že budou také sami vidět. Nejobtížnější je zajistit chod i odměny pro tým, který je na pozadí toho všeho. Vloni se nám povedlo navázat velmi cennou spolupráci s nadací Sirius. Díky tomu se nám otvírají úplně jiné možnosti. Sirius má své vlastní nadační aktivity. Lidé, kteří za ním stojí, si uvědomují, co chod takové organizace obnáší. Finančně i organizačně, především v zákulisí. Kromě finanční podpory se tak Sirius stal také podporou systémovou, cenným poradním hlasem. Sami jeho zakladatelé navíc prostředí základních uměleckých škol znají, jsou nadšenými amatérskými hudebníky, opravdu stojí o podporu uměleckých talentů, stejně jako my.

To je jedna část. Důležitá. Základní umělecké školy skutečně pomáhají zachytit i vychovávat budoucí hudební, taneční, divadelní nebo výtvarné profesionály, pomáhají najít a podporovat výrazné talenty, kterým pak my můžeme nabídnout určitou nadstavbu uměleckého vzdělání například prostřednictvím masterclass programů nebo mentoringu, práce s motivací a podobně. Zásadním cílem nadačního fondu ale zůstává dostupnost možností pro každého, kdo má potenciál a chce se v uměleckém směru rozvíjet. Proto spolupracujeme například s projektem Patron dětí a staráme se i o individuální podporu. To znamená, že tu chceme být třeba i pro děti z dětských domovů nebo vyloučených lokalit, v nichž si rodiny nemohou dovolit uhradit ani cestu do umělecké školy nebo pořídit nástroj. Podporujeme děti s handicapem a podobně. Ve všech případech naše úloha začíná tam, kde možnosti ZUŠek končí. Je důležité nevnímat tyto školy jen jako zájmové kroužky nebo na druhé straně pouze jako místa pro podporu mimořádných talentů. To nejdůležitější a nejkrásnější na nich je, že díky nim rozvíjíme kulturnost národa. Lidé, kteří ZUŠkami v dětství projdou, mají celoživotně k umění úplně jiný vztah.

Je to cesta, kterou začínáme rozvíjet. Mou srdeční záležitostí je program „Teach to Teach“, masterclass pro učitele na ZUŠkách. Osobní rozvoj pedagogů, kteří o to mají zájem, je pro nás velké téma. Tím spíš, že personální situace není jednoduchá v žádné části českého školství a ani umělecké školy nejsou výjimkou.