Vogue Leaders

Delphine Arnault o rodinných vazbách, o roce v čele značky Dior a péči o její odkaz

Po prvním roce v roli CEO Dior se Delphine Arnault ukazuje být výraznou strážkyní rodinného odkazu a zároveň vůdčí ženou, která se umí jasně rozhodovat.
Foto: Annie Leibovitz
Delphine Arnault
Ráno 1. února loňského roku se Delphine Arnault nevzrušeně zotavila z večírku u příležitosti svého odchodu od značky Louis Vuitton a dostavila se do své nové pařížské kanceláře jako předsedkyně představenstva a generální ředitelka značky Christian Dior. Nejstarší dítě a jediná dcera Bernarda Arnaulta, který bývá označován za nejbohatšího muže světa, prošla během několika desetiletí řadami otcových společností v rámci konglomerátu LVMH a nenápadně vstřebávala všechny aspekty módního byznysu. Ve svých 47 letech najednou držela v rukou korunovační klenot: První módní dům, který kdy její otec koupil, místo, kam ji jako dítě bral o víkendech, sídlo milovaného monsieura Diora (jak mu stále říkají jeho zaměstnanci), který před sedmdesáti sedmi lety změnil způsob, jakým ženy snily o svém životě. Značka Christian Dior je neodmyslitelně spjata s dějinami Francie – a toho dne se Delphine Arnault stala první ženou, která ji kdy vedla.
Nedlouho poté zavolala do New Yorku svému příteli Larrymu Gagosianovi. „Larry,“ řekla, „mám velkou kancelář. Ale připadám si tady nahoře osamělá!“
Být členem rodiny Arnaultů je sice v mnoha ohledech příjemné, ale zároveň to s sebou nese jistou formu izolace. Arnaultovi drží pohromadě a jsou velmi uzavření, ale od doby, kdy jejich patriarcha rozdělil rozhodovací pravomoci k budoucnosti LVMH mezi svých pět dětí (prostřednictvím holdingové společnosti, kde má každý z nich dvacetiprocentní podíl), dostává se jim zvýšené pozornost ze strany veřejnosti. „Když vyrůstáte ve známé rodině, nemáte právo dělat chyby,“ vysvětluje Delphinin bratr Antoine. „Lidé si všímají sebemenších nedostatků.“
Foto: Getty images
Bernard Arnault se synem Antoinem, dcerou Delphine a kočkou
S Delphine Arnault se poprvé setkávám po sedmi měsících jejího působení u Diora v hale ateliéru kreativní ředitelky Marie Grazie Chiuri v Paříži. Chová se diskrétně, působí křehce a vyzařuje klid, což sedí k její impozantní, téměř dvoumetrové výšce. Delphine mě vítá v tmavě modrém kalhotovém kostýmu Dior, ruce má v kapsách. Je předvečer přehlídky pro jaro - léto 2024 a ve studiu jsou před vzorkem neonově růžového a žlutého modelu rozestavěny tři černé kožené sedačky. Modelky chodí sem a tam, provádějí se drobné úpravy, zvažují doplňky. Před námi jsou rozloženy drobné pyramidy jahod a malin. Maria Grazia, oděná v džínách a černém svetru, sedí vedle Delphine a představuje mi malého šedého pudlíka, jehož barva, jak obě s úsměvem poznamenávají, dokonale odpovídá značce. „Má barvu gris Dior,“ říká Maria Grazia.
Jestliže Christian Dior v roce 1947 vyprávěl příběh o životě žen – o válce, ze které vyšly, o budoucnosti, ve kterou doufaly –, pak první dvě ženy, které jeho značku vedly, vyprávějí příběh nový. S Delphine jakožto generální ředitelkou a Marií Grazií jako kreativní ředitelkou vstupuje módní dům Dior do éry, kdy dvě zaneprázdněné pracující matky mohou určovat, co budou ženy nosit, jak se budou cítit a jak se budou cítit i lidé, kteří šaty šijí. Podle Marie Grazie vám musí móda pomáhat cítit, že jste svobodná. Jak poznamenává Marie-Josée Kravis, rodinná přítelkyně, která již třináct let zasedá ve správní radě LVMH: „Jsou to dvě opravdu talentované ženy, které tímhle poselstvím žijí den co den. Myslím, že jsou skvělým vzorem pro ženy na celém světě.“
Jakmile se objeví šaty, Delphine a Maria Grazia se s lehkostí usadí a uvelebí. Delphine je vstřebává, nikdy nezasahuje. Už dvakrát viděla tuto kolekci v rozpracované podobě. „Pokaždé, když ji vidíte, poznáte ji o něco lépe,“ říká mi. Diorův New Look z roku 1947 se odráží v černých plisovaných sukních a propisuje se do asymetrických límců bílých košil. Občas se objeví kinky detail, třeba páskové černé gladiátorské boty s drobnými podpatky a perleťovými knoflíky. Jsou tu bavlněné šaty z mnoha různých druhů krajek a rozmazaná, rentgenovému záření podobná projekce Eiffelovy věže na černém kabátě. 
„Kolik máš looků?“ ptá se Delphine.
„Sedmdesát osm,“ odpoví Maria Grazia. „Protože Rachele jich pět vyhodila.“
Za námi stojí sedmadvacetiletá dcera Marie Grazie a kulturní poradkyně Rachele Regini, která připravuje modelky a dohlíží na provoz.
„Není na tohle trochu moc hubená?“ uvažuje Maria Grazia nahlas o jedné z modelek. Obrátí se na Delphine: „Jsem tím posedlá. Nechci předvádět příliš hubené dívky. Chci zdravé dívky.“ A pak tiše dodá: „Je to pro tebe náročný týden, co, Delphine?“
Skutečně je. Před pěti dny se Delphine a její partner Xavier Niel, s nímž má dvě malé děti, ve Versailles zúčastnili večeře na počest britského krále a královny (královnu Camillu oblékal Dior, francouzskou první dámu Brigitte Macron pak Vuitton). Delphine měla na sobě vyšívaný vlněný kabát haute couture a šaty z krajky a mačkaného hedvábí v barvě šampaňského dlouhé až na zem. Zítra poprvé promluví k šesti stům delegátům pozvaným na Dior Summit konaný v Louvru, několik pater pod Monou Lisou. Bude pro ně připravena stejná přehlídka pro jaro a léto a v následujících dnech je čekají přednášky, večírky a večeře. „Je to pro ně skvělé,“ říká Delphine, „a myslím, že je to důležité.“
Foto: Annie Leibovitz
Delphine Arnault
Za soumraku jdeme s Delphine několik bloků pod jejím mohutným deštníkem k butiku Dior, kde se na uvítanou sešli delegáti sympozia, které se koná následující den. Obdivuje klid a spořádanost Marie Grazie. Vzpomíná, že John Galliano a Raf Simons by v předvečer přehlídky nespali celou noc, panikařili a předělávali věci, zatímco Maria Grazia je vždy hotová včas. („Myslím, že nejen pro mě, ale i pro lidi, kteří se mnou pracují, je velmi důležité, aby měli čas na svůj osobní život,“ říká mi později Maria Grazia. „Pro každého je příjemné povečeřet doma.“)
Původní místo, kde Christian Dior v roce 1947 debutoval, je avenue Montaigne 30 – zkráceně „Trente Montaigne“. V březnu 2022 byl obchod znovu otevřen v nové podobě. A to není jediná známka rychlé expanze společnosti. Jsou tu ředitelé obchodů z celého světa – srdce a duše společnosti, jak je označuje Delphine. Nesešli se pohromadě od covidu. A od té doby Dior vytvořil více než 6600 pracovních míst. Prodalo se milion ikonických kabelek Lady Dior.
Delegáti jsou tu proto, aby se cítili součástí čehosi úctyhodného a zároveň nového – a aby se tržby udržely na úrovni stanovených cílů. Mluví více než čtyřiceti jazyky. Delphine pozdraví tolik lidí, kolik jen může, a během několika minut procestuje USA, Mexiko, jižní Evropu i Japonsko. Ptá se, co se prodává a neprodává, ke kterým celebritám mladí lidé v různých částech světa vzhlížejí, kdo jsou konkurenční značky. A pak také vždycky: Jak si vede kabelka Lady Dior? V červenci se celosvětově zvýšila její cena. Není pro jejich konkrétní trh příliš vysoká?
Mezitím se ozývá hlučný jásot davu lidí, kteří si rádi pořizují selfie – vypadá to jako obří školní sraz značky Dior. Korejská delegace se shromáždila, aby se vyfotila na novém skleněném schodišti, které navrhl Peter Marino. Vyzvou Delphine, aby se k nim připojila, a ona se s chutí postaví do středu skupinky.

Celý rozhovor najdete v dubnovém vydání Vogue CS na straně 70 až 77.

V originále vyšel rozhovor na vogue.com.