Umělkyně Lucie Jindrák Skřivánková odhalí na KVIFF svou novou instalaci

Lucie Jindrák Skřivánková patří k nepřehlédnutelným postavám současné české umělecké scény. Ve svém díle organicky propojuje malbu s prostorovými objekty, textilem i světelným designem a mezi těmito uměleckými vyjádřeními plynule přechází. Nebojí se experimentovat s netradičními materiály, strukturami a výraznou barevnou paletou, díky čemuž její tvorba útočí na lidské smysly a emoce. Často také dává nový život již existujícím věcem a pracuje s principem recyklace. 

Její nejnovější artpiece vzniká v rámci projektu Svět bez kouře, k němuž vytváří dílo ze starých recyklovaných popelníků, jež už pro své původní majitele ztratily význam. Jejich odevzdání je tak symbolem, krokem, kterým dospělí kuřáci udělali pomyslnou tečku za starým návykem a cigaret se úplně zbavili nebo přešli na bezdýmná zařízení. Skřivánková tuto myšlenku přenesla do objektu, jehož součástí jsou právě odevzdané popelníky a který bude slavnostně odhalen v geodomu laboratoře Světa bez kouře na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech. „Moje běžná tvorba je malba, což je obrovská a zásadní část mé profese. V malbě si dělám úplně, co chci, a tento projekt je pro mě jiný v tom, že má hranice, nějaké zadání... A já to mám vlastně ráda, protože pak přichází změna v přístupu a v pohledu, což je vždycky obohacující,“ popisuje Lucie Jindrák Skřivánková, čím ji projekt Svět bez kouře zaujal.

„Jsem ráda, že jsem byla do projektu přizvána. Sama vím, jak je těžké přestat kouřit. Jak je těžké udělat změnu. Tématem proměny se zaobírám už přes dva roky. Dílo, které tvořím, má v sobě napětí a kontrast pocitů, kdy chceme dělat změnu, ale zároveň si v ní sami bráníme a nechceme jít mimo komfortní zónu,“ říká k projektu sama umělkyně. To, co by si ti, kdo se na dílo přijdou na karlovarském festivalu podívat, měli odnést, je podle Lucie J. Skřivánkové hlavně pozitivní emoce. „Celý prostor budu pojímat jako takové odlehčení, bude v něm atmosféra změny a lehkosti, přestože změna bývá těžká. Takže to bude barevné, fluffy... Chci, aby si publikum odneslo hlavně něco pozitivního a také inspiraci.“ 

Samotný objekt vyrůstá z masivního černého základu tvořeného popelníky. Ten se směrem vzhůru proměňuje v lehčí a světlejší vrstvy, což představuje symbol nového začátku. Uvnitř díla jsou navíc zalité kousky popelníků, které v sobě ukrývají příběhy lidí, kteří se rozhodli změnit svůj život. Umělkyně do objektu přimíchala i nadrcené části popelníků, takže povrch je místy drsný a hrubý, a hned vedle zase jemný a skoro průhledný. Výsledkem je působivá sochařská instalace, která nechává otevřené dveře vaší vlastní představivosti a pocitům.

„Bylo pro mě zajímavé pracovat s materiálem, který je daný. Popelník vlastně znázorňuje každého člověka, který do té změny chtěl jít. Je to svědectví změny a v tom je to symbolické. Vždycky nechávám svůj mozek a tvůrčí energii přemýšlet, jak se zadáním naložit. A nakonec se mi s tím pracovalo dobře, mělo to lehký flow,“ popisuje Jindrák Skřivánková proces práce na instalaci. Zmiňuje také s úsměvem, že umění je a má být rozhodně inspirativní. Může podle ní umění změnit společenský pohled na určité návyky? „Určitě myslím, že umění může inspirovat, může nutit k zamyšlení. Umění je vždycky nadstavba k běžnému životu a mělo by vždy něco přinášet, ať už jde o emoci, nebo inspiraci,“ shrnuje Lucie Jindrák Skřivánková, pro niž je ze všeho nejdůležitější v umění autentická cesta. A právě tu v objektu, jenž taví minulost do přítomnosti, najdeme.