4 skvělé divadelní hry, které byste letos měli vidět (ale možná už budou vyprodané)

Extravagantní tanečnice, zpěvačka a herečka, ale také válečná hrdinka a neúnavná bojovnice za svobodu a rovnoprávnost. Inscenace divadla Minor představuje Josephine Baker v celé její šíři – jako uměleckou star i coby ženu, jejíž životní příběh daleko přesahuje svět showbyznysu. A tuhle postavu si v Čechách může zahrát snad jedině Radka Pavlovčinová, která v představení působí tak samozřejmě, jako by se pro roli narodila.

Scénář dramatika Davida Košťáka kombinuje pohyb, zpěv a výrazné vizuální obrazy a vytváří divadelní tvar, který je současný, dynamický a emocionálně působivý. Režisérka a choreografka Adéla Laštovková Stodolová, známá svým citem pro portréty inspirativních osobností, tu nesází jen na biografii, ale na skutečný divadelní zážitek. Výsledkem je inscenace, která dokáže oslovit mladší publikum i dospělé a připomíná, proč je Josephine Baker dodnes symbolem odvahy a svobody.

Autorský text Diany Šoltýsové se na první pohled může tvářit jako příběh o panenkách a jejich majitelkách. Ve skutečnosti ale jde o mrazivě přesnou studii manipulace, moci a vzorců chování, které si neseme z dětství do dospělosti. Anna, Klára a Sofie a jejich panenky (Barbie, Lammily nebo Ken bez nohy) se stávají nástrojem, skrze který se postupně odkrývají predátorské strategie, tlak, zamlčování hranic i zneužívání důvěry. 

Inscenace citlivě, ale bez příkras ukazuje, jak se nevinná hra může proměnit v mapu traumatických zkušeností. Je to divadlo, které bolí, ale právě proto má sílu. A patří k titulům, o nichž se po představení dlouho mluví. Za zmínku stojí i opravdu až děsivě realistické dialogy, scéna a hlavní představitelky. Toto představení ve Venuši ve Švehlovce by mělo být povinné pro všechny střední školy.

Dramatizace bestselleru Aleny Mornštajnové přináší na vinohradskou scénu silný rodinný příběh zasazený do temných kapitol českých dějin. Sledujeme osudy židovské rodiny mezi lety 1933 a 1963, jejíž osobní tragédie se prolínají s „velkými“ dějinami dvacátého století.

V centru vyprávění stojí Mira a její teta Hana, žena poznamenaná vinou, ztrátami a hlubokým vnitřním konfliktem. Režisér Petr Svojtka klade důraz především na herecké výkony, které jsou velkým přínosem celé inscenace. Andrea Elsnerová v roli Hany přesvědčivě prochází proměnami od paralyzované stařeny k mladé ženě plné života, zatímco Tereza Císařová jako Mira ztvárňuje opačný oblouk dospívání a hledání pravdy. Výsledkem je emotivní inscenace, která nepůsobí jen jako historický příběh, ale jako velmi současná výpověď o vině, paměti a smíření.

Citlivá adaptace textu Williama Saroyana v režii Petera Chmely (premiéra 28. 2. 2025) je příkladem toho, jak může v opravdu malém prostoru vzniknout „velké divadlo“. Inscenace těží z přesného rytmu, promyšleného timingu a výtvarné koncepce Agnieszky Páté-Oldak, která pracuje s estetikou bílého plátna a komiksu.

Herecký ansámbl působí mimořádně sehraně a vytváří plastické charaktery i živou vztahovou dynamiku. Tracyho tygr tak není jen poetickým příběhem, ale inscenací, která díky preciznímu provedení dokáže vtáhnout a udržet pozornost od první do poslední minuty.