Výstava ve Vídni: Módní návrhář Helmut Lang a prostor jeho práce

Vídeň právě teď hostí minimálně dvě velmi zajímavé výstavy: Marinu Obramovič v Albertině a Helmuta Langa v muzeu MAK. Když máte jen pár hodin volno, rozhodnete se prostě podle momentální síly mrazu a vzdálenosti. I z těchto důvodů u mě zvítězil Helmut Lang: Séance de travail 1986–2005, první komplexní výstava tohoto návrháře.

Tvorbu Helmuta Langa charakterizuje střihový i barevný minimalismus a přesně tak je ztvárněno i prostředí výstavy. Nejprve se usadíte v prázdném prostoru na bílou sedačku a sledujete smyčku z přehlídek Langovy módy. Androgynní modelky a modelové (Lang představil pánskou i dámskou řadu společně už v roce 1987) ponejvíce v bílých a černých kompletech vycházejících z pánské formální módy vcházejí do prostoru čelem k vám. Muži jsou oblečeni v perfektně padnoucích oblecích, ženy zdánlivě také, ale najednou si všímám, že jim z rukávů více či méně čouhá cosi jako popruhy od padáků, podolky, křivé límce. Střihy jejich sak a kabátů jsou zajímavě rozrušené. A to dávno předtím, než se parašutistické prvky propsaly do streetové módy. Langa trendy mimochodem vůbec nezajímaly, radikálně se vůči nim vymezoval svou vlastní minimalistickou estetikou.

Helmut Lang, který v roce 2005 opustil svět módy a začal se naplno věnovat umění, z této části multimediální expozice vychází jako návrhář, který nadčasově oblékal anonymní účastníky korporátního provozu velkoměst, přičemž vnímal nutnost oblékat městskou uniformu, ale i jejich touhu po vzpouře, něze nebo individualitě, kterou vyjádřil tu nadýchaným materiálem, tu asymetrickým střihem nebo sportovním motivem v podobě kapuci.

Navazující část expozice ukazuje, jak strohá a minimalistická podoba Langových modelů odpovídá členění a dekoru jeho butiků, které v letech 1995–2005 otvíral v New Yorku, Paříži, Miláně, Vídni, Mnichově, Tokiu, Kóbe, v Singapuru a Hongkongu a jimž dával rytmus signifikantními černými přepážkami. V buticích instaloval díla Jenny Holzer, s níž spolupracoval od doby Bienále ve Florencii v roce 1996, i díla Louise Bourgois.

Propagaci své práce věnoval Lang velkou pozornost a pojal ji konceptuálně a v duchu své černobílé estetiky. Jako první módní značka prezentuje v letech 1997–2004 reklamu na střechách newyorských taxíků nebo v časopise National Geographic. Jako první definoval jednotlivé kreativní disciplíny, které se podílejí na propagaci značky. Tu pojal jako intermediální komunikaci o identitě značky.

Celá jedna výstavní hala se proměnila v prostor těsně před módní přehlídkou z roku 1988, jen místo židlí vidíme na podlaze zakreslené pozice pro sezení hostů a směr, kudy budou chodit modelky a modelové. Helmut Lang touto přehlídkou zrušil obvyklé vyvýšené pódium pro modely, ti teď jednotlivě i v jakoby spřátelených skupinách procházejí uličkami mezi hosty. Jsou různého (i na první pohled nerozlišitelného) genderu a věku. Kurátoři výstavy nechávají nahlédnout do půdorysu Langovy módní přehlídky, ukazují ji z organizačního hlediska a jako byznys. Dívám se, kolik prostoru v prvních řadách je věnováno redaktorům Vogue, kde sedí Anna Wintour, kdo vedle ní.  

Nutno dodat, že Helmut Lang se stal v roce 1998 prvním návrhářem, který kdy uvedl svou přehlídku na internetu, a do prvních řad místo VIP hostů tak pozval širokou veřejnost.

Ve zvláštním uzavřenějším oddělení se fyzicky vystavují kusy „prádla", které ne vždy byly pod oblečením vidět. Mnohem víc než klasické spodní prádlo připomíná tato výbava v převážně černé barvě něco jako popruhy od padáků, postroje k upevnění ortopedických protéz nebo zdravotně-perverzní oblečky ze sado-maso salonu, které se mohou nosit pod oblečením nebo i přes něj. Tyto kusy působí znepokojivě a intimně. Hned vám nad nimi vyvstanou otázky: Jak se to obléká? K čemu to slouží? Jak se cítí člověk, který má tohle na sobě? Má ho toto prádlo podporovat, nebo svazovat a trestat? Má toto být skryto, nebo zjeveno?

Prostor výstavy předtvořený do backstage módní přehlídky pro mě představoval nejzajímavější část expozice, protože ukazuje zákulisí jako otevřený prostor, v němž se pohybuje komunita používající Langovu módu – modelové, stylisti, make-up artisti, zasvěcení. Vidíme připravené stylingy i fotografie zobrazující práci skrytou za přehlídkami.  

Výstava byla vytvořena díky oficiálnímu archivu Helmuta Langa, který v roce 2011 věnoval vídeňskému muzeu MAK a který obsahuje přes 11 000 položek, mapujících vývoj původní značky Helmut Lang od jejího založení ve Vídni v roce 1986 až po Langův odchod v roce 2005.