Basquiat ve Vídni: Retrospektivní výstava klíčového umělce, který odešel příliš mladý

Spolu s Andy Warholem či Keithem Haringem platil za ikonu newyorské pop kultury 80. let. Jeho snadno rozeznatelná díla, v kterých se objevují slova, symboly i celá souvětí, nesou prvky neoexpresionismu i modernistického primitivismu (trendu oblíbeného mezi malíři 20. století, jako byl Pablo Picasso, Paul Gauguin, Emil Filla). Zatímco jmenovaným umělcům primitivismus sloužil jako únik před civilizací nebo před technologiemi, Basquiatova praxe byla do jisté míry ironií — hnutí totiž bylo do té doby především záležitostí bílé kultury. 

Jak již název napovídá, díla mohla působit primitivně. Jean-Michel Basquiat ale dokázal, že primitivní rozhodně není. Do svých obrazů vkládal prvky sebejisté ironie, oslavoval své afro-americké kořeny a upozorňoval na problém rasismu a diskriminace. Právě to se stalo stěžejním tématem jeho tvorby. 

„Černou barvu používám jako protagonistu, jsem sám černý, a proto je to hlavní charakter v mých obrazech,” říkal malíř, který začal své umění šířit skrze pouliční graffiti, a to společně se svým spolužákem Al Diazem pod pseudonymem SAMO. Tvorba a slogany, kterými bojovali proti utlačování černochů, si umělecká scéna všimla dříve, než poznala jméno Basquiat. 

První větší pozornost na sebe samého upoutal umělec výstavou, kterou uspořádal majitel klubu Mudd, kde Basquiat hrával se svojí kapelou. Následovaly další výstavy a navázání přátelství s Andy Warholem. Zanedlouho se již z afroamerického mladíka stala hvězda umělecké scény. 

Když se roku 1985 objevil na cover magazínu New-York Times, své postavení v uměleckém světě, který byl z drtivé většiny bílý, ještě více utvrdil. Fotografie ho zachytila v jeho ateliéru, jak ležérně sedí před malbou primitivní kmenové masky. Bosý, ale v drahém obleku od Armaniho, zašpiněném od barev. Dualita, kterou ve svých obrazech Basquiat ztvárňoval (například slavnou korunou na hlavě černého, primitivně vypadajícího panáčka) publikum fascinovala.

Návštěvníkům ukáže okolo 50 hlavních děl z renomovaných veřejných i soukromých sbírek. Výstava, která nemá v Rakousky obdoby, poskytuje nové pohledy na Basquiatův jedinečný vizuální jazyk a dekóduje podstatu jeho uměleckých nápadů.

Co dalšího vás čeká k vidění? Kromě velkoformátových děl, jakým je například Flesh and Spirit, jedna z největších maleb kterou umělec kdy vytvořil, je součástí expozice i autoportrét. V díle Self-Portrait z roku 1983 umělec zredukoval svou podobu do siluety černé masky. V obraze používá prvky afrického kmenového umění, ale také elementy křesťanské ikonografie. Jeho autoportrét připomíná ztracený obraz Ježíšovy hlavy od Jana van Eycka. 

„Nevím, jestli to, že jsem černý má co dočinění s mým úspěchem. Nemyslím si, že bych měl být srovnáván jen s černými umělci, ale se všemi umělci,” uvedl výtvarník, který po sobě zanechal tisíce děl. Jeho obrazy dodnes působí stejně aktuálně, průkopnicky a vizionářsky jako tehdy. Všudypřítomný rasismus je téma, které tento autor považoval za nejdůležitější a osobně relevantní.