Basquiat: Geniální umělec s krátkou kariérou, ale nesmrtelným odkazem

I když měl francouzské jméno, narodil se v Brooklynu, 22. prosince 1960, ženě portorického původu a haitskému imigrantovi. Díky svému původu brzy mluvil plynule nejen anglicky, ale i španělsky a francouzsky. A měl i skvělý kulturní rozhled. S matkou totiž už jako malý hojně navštěvoval galerie a muzea. Jeho tvůrčí rozvoj podporovala natolik intenzivně, že se naučil psát i číst už ve čtyřech letech. Rodiče se ale brzy rozvedli, a protože maminčina duševní choroba neumožnila o syna pečovat, Jean-Michel vyrůstal pouze s otcem. Ten ho ale z domova vyhodil poté, co se Basquiat rozhodl skončit se školou. Coby teenager se tak ze dne na den ocitl bez jakéhokoliv zázemí v newyorských ulicích, kde prodával trička nebo pohlednice. S kamarádem tvořil pod pseudonymem SAMO a společně vytvářeli pouliční graffiti. Po večerech hrával s rockovou kapelou a přespával různě po ulicích nebo kamarádech. V dvaadvaceti se stal nejmladším umělcem, který kdy vystavoval na Whitney Biennial, prestižní přehlídce současného umění. Jak se to přihodilo? Mezi zájemci o Basquiatovy pohlednice se nečekaně objevil Andy Warhol, vůdčí osobnost pop-artového hnutí, jeho idol a později i blízký přítel. Právě on pomohl talentovanému mladíkovi vstup do uměleckého světa nastartovat.

Motivy, které se objevují v jeho obrazech, odrážejí Basquiatův afroamerický původ a názory na společnost. Černošské dědictví ve své tvorbě uctíval a popularizoval. V jeho díle se však odrážely vlivy neoexpresionismu, mezinárodního hnutí, kterého se sám stal v 80. letech výraznou součástí — společně s dalšími umělci jako Anselm Kiefer, David Salle, Julian Schnabele (ten o Basquiatovi natočil v roce 1996 film). V reakci na minimalismus mají umělci v tomto hnutí, i přes mnohdy rozdílné inspirace a designovou rozmanitost, společné rysy: Těmi jsou hodně živé, kontrastní barvy, které se na plátně promítají dynamickými až prudkými pohyby. V módě se tento energetický styl projevil u italské značky Fiorucci zásluhou umělecké ředitelky Maripol (žena, jíž se přezdívalo strážkyně klubové kultury 80. let a která stála za outfity zpěvačky Madonny). S Maripol se Jean-Michel Basquiat seznámil v roce 1979, a to díky projektu, v němž shromažďovala tváře downtownského undergroundu a pořizovala jejich polaroidové snímky (proslavily se jako Maripolaroidy). Kromě Basquiata se na nich blýskla i zmíněná Madonna, jeho tehdejší přítelkyně, s kterou prožíval bouřlivý vztah.

80. léta byla všeobecně divoká a definovala nejen jeho osobní život, ale především zlom v kariéře. Díla, v kterých se prolínaly kultura a nenávist k rasismu (a někdy vyvolávala až úzkostné pocity) se prodávala za desetitisíce amerických dolarů a z pouličního umělce se stal společností a experty plně uznávaným tvůrcem. Čmáranice, diagramy, slova, věty, masky, lebky a královská koruna se v pestrobarevných kompozicích staly jeho osobním stylem. V roce 1982 jeho otec dojatě vzpomínal v deníku the New York Times, jak za ním po své výstavě v limuzíně přijel. „Papa, dokázal jsem to,“ chlubil se mu tehdy jeho syn. V rozhovoru pro the New York Times z roku 1985 Basquiat přiznal, že už od svých sedmnácti let tušil, že bude hvězdou. „Přemýšlel jsem o všech svých hrdinech, jako byli Charlie Parker, Jimi Hendrix. … v hlavě se mi rodily romantické představy o tom, jak se lidé proslaví. I když jsem si myslel, že moje tvorba není dobrá, nepřestával jsem věřit.“ Jenomže 12. srpna 1988 byl ve svém bytě na Eas Village nalezen mrtvý. Příčina smrti: Předávkování heroinem. Talentovaný umělec zemřel v necelých osmadvaceti letech.

Za jeho krátkou, desetiletou kariéru se symboly z jeho obrazů staly ikonickými, a tak není divu, že se mnoho designérů k prvkům z jeho děl stále vrací. On sám se stal módní ikonou pro svůj ležérní, zato velmi autentický styl. Několikrát si dokonce zkusil i roli modela. V roce 1987 předváděl pro pánskou kolekci Comme des Garcons. Dva roky předtím pózoval na titulní straně New York Times Magazine v tmavém obleku Giorgio Armani, s bílou košilí, kravatou a bez bot, čímž dával najevo svou nekonvenčnost. „Miluju, že nosil Armani. A ještě víc mě těší, že na obleky i maloval,“ uvedl Giorgio Armani pro deník the Guardian.

Spoluprací nesoucí Basquiatovo jméno vzniklo dosud nespočet. Mezi značkami, které hrdě uctívají motivy jeho obrazů, jsou například Off-White, Converse nebo Dr. Martens. Hold talentovanému umělci vzdal i Valentino v roce 2006, a to prostřednictvím modelů, které zdobil potisk umělcových motivů. Loni zástup obdivovatelů rozšířila značka Coach, jejíž kreativní ředitel Stuart Vevers se o Basquiatovi vyjádřil jako o „vrcholové kulturní ikoně a symbolu neortodoxní kreativity, která se pěstuje na místě, jako je New York.“ V roce 2021 si jeho motivy pro změnu vypůjčil francouzský módní dům Yves Saint Laurent, který s umělcovou tematikou prodává nejen oblečení, ale i potisky na skateboardy, batohy nebo kryty na telefon. A nejčerstvější počin má na svědomí americká šperkařská společnost Tiffany & Co, která do své kampaně na obří diamant, v které září Beyoncé s manželem Jay-Z, umístila Basquiatův slavný obraz s názvem Equals Pi. Jeho dominantní barva se totiž velmi podobá ikonické modro-zelené barvě Tiffany. 

O tom, jestli by samotný umělec souhlasil s komerční popularizací své tvorby, se dá jen spekulovat. Jisté ale je, že zájem o jeho dílo neutichl ani po třiatřiceti letech od jeho smrti. „Neznám nikoho, kdo by potřeboval kritika k tomu, aby zjistil, co je umění,“ tvrdil sebejistě Jean-Michel Basquiat, jehož obraz Untitled, se v roce 2017 prodal za 110,5 milionu amerických dolarů, a stal se tak nejdražším dílem v historii amerických umělců.