Vogue DailyNezdolná a nepřekonaná Lata Brandisová
Michaela Dombrovská1. 12. 2020
Zatím jediná žena, která zvítězila v dostihovém závodě Velké pardubické, musela pro svou lásku ke koním mnohé obětovat. Její nesnadná cesta na stupně vítězů ukazuje nezlomnost ducha a silné vnitřní odhodlání obdivuhodné ženy v tehdy výhradně mužském světě. Komtesa Marie Immaculata Brandisová otevřela cestu dalším, které její příběh dodnes inspiruje.
Narodila se v roce 1895 a později vyrůstala na zámku v Řitce u Mníšku pod Brdy. Na koních se učila jezdit od útlého věku a s otcem často navštěvovala dostihy ve Velké Chuchli. Láska ke koním se v rodině předávala z generace na generaci. Vynikala však nejen v jízdě, podílela se také na správě hospodářství a péči o rodinný majetek. Svůj první závod absolvovala krátce po jednadvacatých narozeninách.
Čarokrásné byly lesní vyjížďky za teplých, měsíčních nocí… Možná to byly vůbec nejšťastnější hodiny mého života.
První světová válka a majetková reforma po vzniku Československa měla dopad i na její rodinu, Lata přesto nepřestala trénovat a po válce se účastnila alespoň dámských dostihů. Po roce 1926 ji na svůj zámek pozval vzdálený příbuzný hrabě Zdenko Radslav Kinský, díky kterému se o rok později mohla přihlásit na svou první Velkou pardubickou. Vyvolala tehdy velký rozruch a její účast se řešila na mezinárodní úrovni. Vynikající jezdkyně sice nebyly ničím výjimečným, neúčastnily se však v té době ryze mužských závodů. V roce 1927 měla Lata ještě k vítězství daleko, ale publikum ohromila svou houževnatostí. Do cíle dojela po několika pádech.
Ve stejném roce se ve stájích hraběte Kinského narodila klisna Norma, se kterou Lata o šest let později na Velké pardubické v roce 1933 získala první medailové umístění, třetí místo.
Sedmnáctého října 1937 měla jet Norma svůj poslední dostih a opět s Latou vytvořily sehranou dvojici. Triumfovaly společně bez jediného pádu.
Krátce předtím zemřel prezident Tomáš Garrigue Masaryk a v zemi sílily spory mezi Čechy a Němci. Vítězství české jezdkyně na českém koni z českých stájí se stalo současně oslavou české státnosti a Lata miláčkem národa.
Nikdo tehdy netušil, že v příštích devíti letech politická situace dostihům (a nejen jim) přát nebude. Po druhé světové válce se sice Lata vrátila do sedla, ale poznamenaly ji následky úrazů i další zábory majetku rodiny. V roce 1949 kariéru po vážném zranění ukončila. O řadu let později, v roce 1965, byla pořadateli Velké pardubické poprvé pozvána do Pardubic jako host a právě v tomto ročníku se jako druhá umístila další jezdkyně Eva Palyzová. Lata Brandisová zůstává na dodnes nejtěžším a pro mnohé kontroverzním evropském závodě nepřekonanou vítězkou.
Poslední roky svého života, před smrtí v roce 1981, strávila u synovce v Rakousku, kde je také v Reitereggu v rodinné hrobce svobodných pánů Haanových pohřbena. Její příběh inspiruje silou odhodlání a nezlomným duchem, které musela prokázat na cestě za úspěchem v tehdy výhradně mužském světě. Komtesa Marie Immaculata Brandisová ale žila svým snem, následovala své srdce a nevzdávala se před žádnými překážkami. Ukázala cestu dalším ženám a dodnes svým příběhem inspiruje.
#FollowYourHeartLatu Brandisovou na obálce prosincového čísla Vogue ztvárnila polská modelka Małgosia Bela, příběh první a zatím nepřekonané vítězky Velké pardubické do něj obsáhle sepsal Martin Cáp na základě biografie Richarda Askwitha Nezlomná.