Vogue Daily
Follow Your Heart
Andrea Běhounková18. 11. 2020
Byla první a i po osmdesáti třech letech zůstává jedinou. Jedinou ženou v historii, která vyhrála nejtěžší překážkový dostih na evropském kontinentu, jak se Velké pardubické často říká. 17. října 1937 porazila konvence, strach i několik favorizovaných důstojníku SA a SS. Jen měsíc po smrti Tomáše Garrigua Masaryka a rok před podepsáním mnichovské dohody.
Více než dvacet let si říkám, kdy tenhle strhující příběh objeví Hollywood. Má všechny atributy oscarového snímku, jak je tedy možné, že se po pardubickém závodišti neprocházejí nejlépe placení scenáristé a jejich asistenti nešmejdí v archivech? Jak to, že se o hlavní roli neperou Meryl Streep, Rosamunde Pike nebo Jessica Chastain? Jak se přihodí, že tak fascinující příběh málem upadl v zapomnění?
Foto: Marcin Kempski
Małgosia Bela jako Lata Brandisová
Poprvé mi o Latě Brandisové vyprávěl scenárista a spisovatel Jiří Křižan. V devadesátých letech zvažoval nabídku napsat o nekonvenční hraběnce filmový scénář, nikoli sice pro hollywoodské studio, ale i tak je velká škoda, že se mu do toho tehdy příliš nechtělo. Ne že by mu Marie Immaculata von Brandis neimponovala, myslím, že tomu bylo právě naopak. Když se totiž ponoříte do jejího života hlouběji, v úžasu oněmíte. Zjistíte, že respekt a úcta vás mohou paralyzovat a jediné, co si dovolíte, je tiše obdivovat. Nebyla anarchistkou ani hlasitou bojovnicí, nevykřikovala hesla ani nepsala petice, přesto toho udělala pro sebevědomí českého národa a sebevědomí žen více než dost. Pokorně a s elegancí se dokázala postavit tolika překážkám, že obávaný Taxisův příkop v jejím životě zdaleka nepatřil k těm nejtěžším.
Komplexností jejího příběhu se zabývá i moderátor, novinář, milovník koní a dostihů Martin Cáp. Když jsem mu před pár týdny zavolala, aby napsal její příběh, nejprve odmítl. Vždyť loni vyšla kniha Nezlomná, argumentoval. Vždyť se jedná o notoricky známý příběh, snažil se mě odradit. Naštěstí je Martin stejný srdcař, jako byla Lata. A i další okolo ní. Mohla jsem se o tom přesvědčit, když jsem navštívila barokní zámeček v Řitce. Myslela jsem si, že si jedu jen pro fotografie z rodinného archivu. Ale Gabriela Křístková, která se se svým mužem, Latiným prasynovcem Janem Pospíšilem, o zámek stará a založila s ním i muzeum, s ní oddanost ke koním sdílí v plné míře, byť není pokrevní příbuznou.
Poctivě a na dřeň šel i Richard Askwith, autor biografie Nezlomná. „Sešli jsme se spolu v době, kdy začínal s hlavní prací na své knize a hořel sebevědomím, že dokáže v archivech, starém tisku a mezi lidmi objevit informace o každém Latině hnutí mysli. Byl zvyklý z Anglie, že se dá objevit všechno. Tenkrát jsem mírnil jeho nadšení a říkal jsem mu, že některé věci už dnes nesežene. Nevěřil a uvědomil si to až během práce na knize,“ vzpomíná Martin Cáp, který mu pomáhal s rešeršemi. Bohužel některé detaily o Latině povaze, pohnutkách a soukromém životě se nenávratně ztratily v čase.
Prosincové vydání Vogue CS jsme věnovali nejen Latě Brandisové, ale i vášni a rodině. Ať už ve vás tahle dvě slova vyvolávají jakékoli konatace, úzce spolu souvisejí a souvisejí i s jejím příběhem. Bylo těžké vybrat, kdo by ji měl ztvárnit. Nakonec jsme se rozhodli pro modelku, herečku a Editor‐at‐Large polské edice Vogue Małgosiu Belu. S Anjou Rubik se objevila na obálce tamního prvního vydání a vzpomínám si, jak o několik měsíců později přiletěla do Prahy a s naší Editor‐at‐Large Evou Herzigovou pokřtila naše debutové číslo. Od té doby jsem si přála mít ji jednou na obálce.
Foto: Marco van Rijt
Dánský princ Nikolai
Každá rodina má svoji královnu a každé království musí mít i svého prince. Je mi velkou ctí a potěšením, že Vogue CS je teprve druhou edicí na světě, na jejíž obálce se objevil princ Nikolai, vnuk dánské královny Markéty II. O jednadvacetiletém aristokratovi se mluví jako o budoucí hvězdě modelingu a speciálně pro naše vydání svolil a pózoval – na koni. Ostatně takoví jsou prý v Dánsku všichni. Není divu, dlouhodobě nejšťastnější národ na světě vede oduševnělá královna, která se dobrovolně vzdala královské apanáže, peníze si vydělává civilním zaměstnáním a vladařské povinnosti bere jako službu své zemi, jak se mimo jiné v prosincovém vydání dozvíte v článku Lady Halounové.
My takového panovníka bohužel nemáme, ale vedle Laty Brandisové můžeme být hrdí kupříkladu na režiséra Karla Zemana, který by se dožil 110 let a kterému jsme věnovali příběh Dominantní druh. Už desetiletí ho obdivují diváci a filmaři na celém světě. A myslím, že by se mu velmi líbilo, jak fotograf Marcin Kempski hraběnku Brandisovou na úvod své story transformoval do role kentaura.
P.S. Pokud si chcete udělat sběratelskou radost, máme pro vás i v prosinci limitovanou obálku. Tentokrát ji pro Vogue CS vyfotila a navrhla umělkyně Veronika Šrek Bromová a k dostání bude od čtvrtka pouze 100 kusů na Vogue.cz, všechny signované a s certifikátem.
Foto: Veronika Šrek Bromová
Děti pro nové časy Hugo a Johanka, 2020