Francesca Cartier Brickel. Jak našla kufr plný historie své slavné klenotnické rodiny

Francesca Cartier Brickell odmala poslouchala dědečkovy historky o jeho otci, svém pradědečkovi. Skutečný zájem o rodinnou historii se u ní ale rozhořel až poté, co v dědečkově sklepě objevila kufr plný starých dopisů. „Tohle je úžasný příběh,“ proběhlo jí hlavou, když obsah zavazadla bedlivě prostudovala. Rozhodla se opustit svou práci ve finančním světě londýnské City a deset let zasvětila cestování po světě při sbírání podkladů pro napsání knihy Dynastie Cartier: Příběh nejslavnější klenotnické rodiny.

„Nikdy nekopíruj, pouze tvoř,“ hlásali bratři Cartierové, kteří stáli u zrodu a rozmachu nejslavnější klenotnické firmy světa. Vizionářský designér Louis navrhl první pánské náramkové hodinky Santos. Chtěl tím pomoct svému příteli-letci při orientaci v čase, aniž by ten musel sundávat ruce z kniplu. Vyjednavači Pierrovi se povedlo koupit budovu manhattanského zastoupení firmy na Páté avenue za perlový náhrdelník. A scestovalý Jacques, expert na drahé kameny, získal Cartierovým přístup k nejkvalitnějším rubínům, smaragdům a safírům, jež inspirovaly kolekci Tutti Frutti.

Kniha nám přibližuje historii rodiny klenoucí se přes čtyři generace od revolučně zabarikádované Francie, éry Druhé republiky až po sedmdesátá léta 20. století. Dozvíme se z ní i spoustu zajímavostí o zrodu nejznámějších šperků firmy, například prokletého diamantu Hope, smaragdů Romanovců nebo broží s motivem pantera. Šperky Cartier hrdě nosily hvězdy filmového plátna, slavní módní návrháři a návrhářky, filosofové a spisovatelé, indické mahárání nebo ruské velekněžny. Zdobily Wallis Simpson, Coco Chanel a Elizabeth Taylor.

Francesca Cartier Brickell v knize poodhalila i utajené intriky a okamžiky zrady, dramatické románky a další peripetie, kterými si rodina prošla. Co dalšího nám prozradila?

V jistém smyslu mi to pomohlo. Studovala jsem skvělé autory a každý týden musela po dobu tří let napsat dva eseje, takže jsem si na psaní navykla. Šlo ale o psaní o cizích textech. Myslím si, že svůj vlastní styl psaní jsem objevila, až když jsem začala s psaním této knihy.

To je těžké, nedokážu si vybrat jen jednu! Teď dostal sošku Oscara Hamnet, zamilovala jsem si jeho knižní předlohu od Maggie O'Farrell.

Pravděpodobně Indie a Srí Lanka. Žiji v Anglii a tyhle země se od Anglie diametrálně liší. Stejně jako můj pradědeček jsem si to tam zamilovala. Cestoval tam mnohokrát, aby kupoval drahokamy a prodával šperky indickým princům. V průběhu let se spřátelil s mnoha svými klienty. Snažila jsem se jít v jeho stopách po celé zemi, což mě zavedlo na některá odlehlá místa daleko od vyšlapaných cest. Také jsem vystopovala několik zajímavých potomků lidí, které znal, od maharádžů po obchodníky s drahokamy. Tyhle výpravy byly opravdu výjimečné. Navazovali jsme na vztahy a setkání napříč generacemi, například s báječnou mahárání jsem se setkala ve stejném obrovském magickém paláci, kde se můj pradědeček setkal s jejími předky před více než sto lety. Bylo fascinující vyslechnout si dávný příběh z jejího pohledu. Později jsem se jí proto zeptala, zda by se ke mně nechtěla připojit v rámci série webinářů, kde sdílím příběhy, které jsem nasbírala během své cesty.

Zjistila jsem, že se ve skutečnosti vůbec nechtěl věnovat rodinnému podnikání, chtěl se stát katolickým knězem. Jeho bratři mu však řekli, že je jeho povinností přilnout spíše k jejich bratrské trojici než k Nejsvětější Trojici. Nakonec si svou práci zamiloval. Myslím si ale, že nikdy doopravdy nezmizela jeho hluboce duchovní stránka. Byl to velmi laskavý, dobrý člověk, kterého milovala spousta lidí. Byl nejmladším ze tří bratrů, ale jak jsem zjistila, byl to on, na koho se obraceli, kdykoli nastaly spory nebo potíže. Dokázal totiž řešit věci klidně a bez soudů. Před několika lety jsem narazila na obrovskou várku kondolenčních dopisů, které ukazovaly, jak moc ho lidé milovali, od jeho zaměstnanců až po britskou královskou rodinu. Velice mě potěšilo, že jsem se o něm mohla takto více dozvědět. Můj dědeček vždycky říkal, že by si přál, abych se s jeho otcem setkala. Také jsem si to přála a v jistém smyslu mám pocit, že ho alespoň částečně znám, a to díky všem dopisům, které jsem objevila a které si psal s rodinou a klienty.

Je pozoruhodné, že rodinná firma přežila. Cartierovi zažili spoustu ran a neúspěchů. Revoluce, dvě světové války, Velkou hospodářskou krizi. Kterákoli z těchto událostí je mohla srazit na kolena, ale nevzdali se. Pokračovali dál částečně proto, že se záhy diverzifikovali. Otevřeli pobočky v Londýně a Americe, stejně jako v Paříži, a pravidelně cestovali do zahraničí, aby si vybudovali skutečně mezinárodní klientskou základnu. To znamenalo, že i když ztratili klienty v jedné oblasti, řekněme v Americe během Velké hospodářské krize, stále měli klienty, na které se mohli spolehnout jinde, například v Indii.

Na počátku dvacátého století patřily k pravděpodobně nejvlivnějším klientům evropské královské rodiny, včetně britské královské rodiny. Členové královských rodin byli těmi, kteří skutečně proslavili Cartier, pokud se bavíme o špičkové šperkařině. Později to byly samozřejmě filmové hvězdy, jako například Elizabeth Taylor. V raných dobách, kdy se rodina Cartierů ještě stále snažila prosadit, šlo především o to, získat glejt s královskou pečetí. A Cartierovi obdrželi mnoho královských licencí.

Historie rodiny Cartier, to je dlouhý a velký příběh. Stále je tu co prozkoumávat a objevovat. Momentálně píšu knihu o hodinkách, protože tohle je jedna z oblastí, kam se v průběhu let vkrádalo mnoho dezinformací a mýtů. Takže se vracím k původním zdrojům, abych zjistila, co se skutečně stalo.

Jsem závislá na slunci. Vždycky se projdu po ulici, jen abych se v něm prošla. Miluju procházky. Někdy se tak hluboko ponořím do psaní, že se nedokážu zastavit. Mnohem lépe se ale cítím, když si dám pauzu a vyrazím ven se svou fenkou Bessie. Právě teď mi spí u nohou po naší odpolední procházce.

The Safekeep. Moc si tohle čtení užívám.