Verner Panton. Designér, který přinesl do obydlí barvy

„Hlavním smyslem mé práce je vyprovokovat lidi k tomu, aby využívali svou představivost. Většina z nich žije v ponuré šedobéžové konformitě a barev se k smrti bojí. Experimentováním se světlem, barvami, textiliemi i nábytkem a využíváním nejnovějších technologií se snažím ukázat nové způsoby, jak lidi povzbudit, aby se otevřeli své fantazii a učinili tak své okolí více vzrušujícím,“ prohlašoval jeden z nejprogresivnějších designérů 20. století. 

Tvrdohlavě si razil vlastní cestu. I když severská tradice velela k uměřenosti a souladu s přírodou, vizionář Verner Panton se vydal vlastním směrem. Zatímco ostatní designéři pracovali se dřevem, on experimentoval s novými umělými materiály – plastem, pryžovou pěnou a plexisklem. Věřil, že chytrý a použitelný design by neměl být výsadou pouze majetných lidí, ale měl by být přístupný. Syntetické materiály nabízely rozšířené možnosti. Vernon Panton šokoval nejen extravagantními návrhy, ale i výraznými barvami. Navrhoval křesla, lampy, svícny, lustry, vázy, hodiny, zrcadlové sochy, smaltované nástěnné panely, hračky, květináče, podšálky, skleněné oblečení, jídelní potřeby, okenní krytiny i celé interiéry. Ve svých dílech často propojoval různé prvky interiéru do jednoho celku, čímž vznikal jakýsi Gesamtkunswerk, ve kterém podlaha, stěny, textil nebo i nábytek splývaly v jeden velký celek. 

Verner Panton se narodil 13. února 1926 v Brahesborg-Gamtofte na dánském ostrově Fyn v Baltském moři. Měl o deset let mladšího bratra Leifa. Jeho rodiče, Henry Verner Theodor Panton a Ellen Margrethe Koch-Hansen, provozovali penzion Kom-igen v parku Langesø. Už jako malý chlapec projevoval Verner značný umělecký talent, šlo mu kreslení a sochařil. Za nacistické okupace byl aktivním mládežnickým členem vojenské odbojové skupiny v Bogense. Účastnil se celé řady nebezpečných akcí a pomáhal shromažďovat zbraně na boj s nepřáteli. 

V roce 1944 začal studovat  Tekniske Skole v Odensee. Po jejím ukončení nastoupil v roce 1947 na Královskou dánskou uměleckou akademii Det Kongelige Danske Kunstakademi v Kodani. Na škole se seznámil s Tove Kemp, nevlastní dcerou návrháře Poula Henningsena, výrazného představitele skandinávské moderny. Ve svých čtyřiadvaceti letech se s Tove oženil a narodil se jim syn Simon. Ještě jako student nastoupil v roce 1950 do architektonické kanceláře Arne Jacobsena, s nímž se znal přes svého tchána. Tam se věnoval především návrhům nábytku – konkrétně vývoji slavné židle Ant. 

Verner Panton vzpomínal: „Ačkoli jsme se s Arnem mnohokrát neshodli, musím přiznat, že čím jsem byl starší, tím větší respekt jsem choval k jeho tvorbě. Od nikoho jsem se nenaučil víc než od něj. Díky němu vím, že nejdůležitější je nikdy nic nevzdávat.“ (Ida Engholm, Anders Michelsen: Verner Panton; Phaidon, 2018). 

V roce 1951 akademii úspěšně ukončil a o rok později opustil studio Arne Jacobsena. V hlavě měl plán na vlastní podnik. První krok? Se svým spolužákem ze studií Hansem Ovem Barfoedem se vydali na studijní cestu po Evropě v karavanu Volkswagen. Verner během ní dával na papír své nápady a navázal spoustu kontaktů s kolegy z oblasti designu, výrobci a prodejci. V roce 1953 ale postihla jeho rodinu velká tragédie, ve třech letech zemřel syn Simon. Manželství ve stejném roce skončilo rozvodem (Pantonův tchán Henningsen zůstal dál jeho mentorem a přítelem až do své smrti v roce 1967).

Vlastní architektonické studio založil Verner Panton v roce 1955. O dva roky později získal od svého otce zakázku na rozšíření penzionu Kom Igen. Projekt mu poskytl zcela volnou ruku – navrhl kompletní interiér včetně textilií, koberců, osvětlení, nábytku, uniforem pro personál i grafiky jídelních lístků. Pro interiér použil pět různých odstínů červené, aby mu dodal teplo, a ten po jeho zásahu nabyl ikonické červené barvy od podlahy až ke stropu. 

Interiér vyplňovalo i několik kusů nábytku, které výrazně barevné prostředí dotvářely oblými tvary. Mezi nimi bylo i křeslo Cone Chair, jehož netradiční tvar všechny překvapil. Křeslu chyběly do té doby obvyklé čtyři nohy, místo toho jeho stabilitu zajišťovala pouze křížová základna, ležící horizontálně přímo na zemi. Tvar křesla vycházel z obráceného kuželu, přičemž polstrovaný objem současně tvořil sedák i opěradlo. Krátce poté přišel s návrhem Heart Cone Chair. Zadní opěradlo ve tvaru srdce spojovalo pohodlí a volnost pohybu s výraznou, snadno rozpoznatelnou siluetou. Křeslo se stalo ukázkovým příkladem jeho fascinace geometrickými formami a jeho schopnosti propojovat funkčnost s emocionálním účinkem. Cone Chair i Heart Cone Chair se brzy zařadily mezi ikony moderního designu. 

Další zajímavé počiny? V roce 1958 vzbudila na přehlídce užitého umění Fredericia Furniture Fair rozruch jeho instalace, v níž se rozhodl nábytek vystavit tak, že jej zavěsil ze stropu. O dva roky později navrhl interiér hotelu Astoria v norském Trondheimu. Až psychedelicky působí vstupní prostor s šatnou, Grand Hall, denní restaurace i večerní restaurace s tanečním parketem. 

Jeho skutečně průlomovým dílem je židle, kterou zná každý – Panton Chair. S konceptem přišel designér už začátkem padesátých let. V roce 1956 se zúčastnil soutěže Neue Gemeinschaft für Wohnkultur, kde předvedl návrhy skládací židle S-Chair z jediného kusu materiálu napodobující křivky lidského těla, v níž sedadlo a opěradlo tvořily jeden celek. 

Jeho návrhy sice nezískaly žádnou cenu, ale Verner se své odvážné vize nevzdal. Obcházel výrobce, kteří ho jeden za druhým odmítali. Na výrobu židle z jednoho kusu plastu si oslovení výrobci netroufali. Panton totiž předběhl svou dobu nejen esteticky, ale i technologicky. Tenhle radikální koncept zaujal až zakladatele společnosti Vitra Williho Fehlbauma. Jeho syn Rolf se po návštěvě Pantonova studia vrátil nadšen a kývl na další rozvoj projektu. Společně se pustili do prvních prototypů. Odvážná myšlenka ale stále narážela na limity tehdejší výroby i materiálových vlastností. Konzolová židle vyrobená z jediného kusu sklolaminátu Panton Chair vtrhla do světa v roce 1967 a stala se naprostou senzací na poli designu. Způsobila revoluci v oboru a dnes je považovaná za jednu z nejvýznamnějších ikon nábytkového designu 20. století. Najdete ji v mnoha muzeích po celém světě.

V roce 1962 si Vernon vzal svou první dovolenou v životě a odcestoval na Tenerife. Seznámil se tam se Švédkou Marianne Pherson-Oertenheim, která se v domě přítelkyně zotavovala z nehody na motorce. Marianne vzpomínala: „Ten den k nám přišel muž oblečený od hlavy až po paty v modrém se záměrem fotografovat dům a zahradu. Nemohla jsem mu uniknout, ležela jsem v houpací síti s nohou v sádře.“ 

Zamilovali se do sebe a o dva roky později se v Basileji vzali. Z prvního manželství si Marianne přivedla dceru Cecilii a v roce 1966 se jim narodila dcera Carin. Domovskou základnu si rodina vybudovala ve švýcarské Basileji. V roce 1972 koupili víkendový domek Kullavej v Hornbaek v Dánsku. Druhý domov si zřídili v Kodani. Manželé hodně cestovali. Marianne se stala Vernerovou spolupracovnicí, manažerkou, obchodní zástupkyní a zapálenou propagátorkou jeho díla. 

Na konci šedesátých a začátku sedmdesátých let začal Verner experimentovat s návrhy celých prostředí: radikálních a psychedelických interiérů. Tvořily je soubory zakřiveného nábytku, čalounění stěn, textilu a osvětlení. K nejvýznamnějším realizacím patří jeho práce pro nakladatelství Spiegel v Hamburku. Když se v roce 1969 přestěhovalo do modernějších prostor, navrhl Vernon Panton vstupní prostor s dvoranou a lobby, jídelnu a bar, bazén pro zaměstnance v suterénu budovy, konferenční místnosti a salonky i barevné schéma chodeb. 

Stejně rozsáhlá byla zakázka na návrh nové centrály nakladatelství Gruner & Jahr v Hamburku. Zatímco v návrhu kanceláří se Panton omezil na jednoduchý systém barev a vzorů, v předsíni a jídelně se mu opět podařilo využít efektivní a překvapivé interiérové řešení. V hale upoutal zrak zrcadlový strop, ze kterého bylo zavěšeno nespočet lamp, v jídelně koberec s vlnovým vzorem, který podlaze dodával trojrozměrný vzhled. 

Veletrh nábytku v Kolíně nad Rýnem prezentoval nejnovější vývoj v oblasti interiérového designu. Od roku 1968 do roku 1972 byla jeho součástí loď Loreley, kterou si pronajímala společnost Bayer. Loď byla ukotvena u výstaviště a konaly se na ní instalace interiérového designu Visiona 0 a Visiona 2. Zatímco Visiona 0 se popisuje jako odklon od tradičních stylů života, Visiona 2 byla zaměřena na otázku života ve světě zítřka. 

V roce 1970 byl Verner Panton pověřen vytvořit interiér vnitřní krajiny – radikální vizi budoucnosti v designu 20. století. Bydlení budoucnosti představil revolučně: rozbil tradiční chápání prostoru a místo samostatných pokojů s klasickým nábytkem vytvořil prostor snů, prostor neobvyklých tvarů a barev, které se táhly přes celý vnitřek lodi. Jeho projekt zničil všechny tradiční představy o architektuře. Podlahy, stěny, stropy a nábytek se slévaly do jednoho celku. Byla tu Panton Chair a nově se světu představila stolička Visiona Stool i křeslo s vysokou zádovou opěrkou Amoebe Highback. 

Pozornost návštěvníků poutala Living Tower – přes dva metry vysoká nábytková skulptura z březové překližky, která umožňovala sezení i ležení v různých výklencích. Okenní prostor dynamického zakřiveného tvaru postrádal jakékoliv spojení s okolním světem. Byly použity hlavně odstíny modré a červené. Na hlavní palubě Loreley byl prezentován jeho nejpůsobivější prostor, který lze považovat za vyvrcholení jeho tvůrčí vize. 

Do nabídky řetězce IKEA se dostala jeho židle Vilbert sestavená ze čtyř barevných překližkových desek. Navrhoval také interiérový textil, koberce a pro firmu Vitra vytvořil řadu futuristických svítidel. Závěsný lustr Globe vyniká průhlednou koulí, ve které je umístěno pět reflektorů. Svítidlo Moon má různě velké kovové prstence umístěné kolem žárovky, čímž se měkké světlo rovnoměrně rozmísťuje všude po místnosti. 

V instalaci Colour Spaces, kterou měl v galerii Littmann v Basileji v roce 1996, ohromil barevnou kompozicí. Při procházce sekvencí osmi kruhových místností, z nichž každá byla natřená jinou barvou, mohli návštěvníci vnímat efekt barev, které se zahřívaly a ochlazovaly. Tento barevný tunel byl doplněn pěnovými prvky různých tvarů a barev. 

Při příležitosti Letních olympijských her v Atlantě navrhl hodinovou věž Swatch Art Clock Tower. V létě 1996 byla postavena v Olympijském muzeu v Lausanne. Tvořily ji 63 barevné kroužky a uprostřed se vyjímaly velké hodinky Swatch. Posledním počinem byla výstava Light and Colour, která se otevřela 17. září 1998 v Trapholt Museum v dánském Koldingu jen několik dní po Pantonově smrti. V osmi barevných místnostech představil reprezentativní průřez celým svým designérským obdobím.  

„Lidé se na vás zlobí, když máte rádi barvy. Zlobí se i na lidi s fantazií. Většina chce jen to, na co je zvyklá. Musím ale přehánět, abych vyjádřil svůj názor,“ netajil se Verner Panton, který byl od roku 1984 hostujícím profesorem na univerzitě v Offenbachu. Za svůj život získal spoustu významných ocenění. Zemřel na infarkt 5. září 1998 v Kodani. Bylo mu 72 let. 

Po jeho smrti se Marianne přestěhovala do menšího bytu v Basileji a v roce 1999 prodala kodaňský byt. „Po Vernerově smrti jsem cítila, že musím odejít z našeho společného domova. Byl pro mě moc velký. V novém bytě jsem se nejdřív ze všeho musela zaměřit na sebe a na svou budoucnost bez Vernera. Byla to pro mě úplně nová situace, nevěděla jsem, jak začít,“ vzpomínala. 

Marianne a její dcera Carin Panton von Halem spravují dílo Vernera Pantona a pokračují v propagaci jeho ikonických návrhů. Úzce spolupracují se společností Vitra. Jejím výsledkem jsou mimo jiné re-edice ikonických návrhů, jako jsou Cone Chair, Heart Cone Chair, Amoebe, Amoebe Highback, Visiona Stool či Living Tower, které Vitra vyrábí od roku 2004. 

Jednu z nejvýznamnějších sbírek děl Vernera Pantona spravuje Museum Vitra Design Museum. V roce 2000 zde byla představena ucelená retrospektiva Pantonova díla a v květnu 2026 se otevře nová výstava připomínající 100. výročí jeho narození. Středobodem programu budou výstavy, uvedení ikonických produktů v nových variantách látek a kůže, série limitovaných edic i opětovné uvedení jednoho z Pantonových nejhravějších návrhů – limitovaná edice křesla Heart Cone Chair ve dvoubarevném provedení.