Ještě před 96 lety by Julii Roberts za tohle v Paříži posadili do vězení

„Kalhoty prostě miluju!“ prohlásila Julia Roberts a v modelu od Giorgia Armaniho v roce 1990 vyrazila na Zlaté glóby. Jenže cestu na červený koberec musely dámské kalhoty ujít dlouhou. 

Kalhoty oblékal už Ötzi, přezdívaný Ledový muž z doby kamenné (3500 př. n. l.). Aby přežil v drsných podmínkách Alp, měl na sobě dvoje kožešinové nohavice. Analýzy DNA potvrdily, že byly vyrobené z kůže kozy domácí. Nohavice ale spíše připomínaly kamaše nebo návleky, nebyly ještě spojeny v jeden celek. Každá nohavice se upevňovala samostatně pomocí kožených řemínků k bedernímu pásu a zastrkovala do bot. Nohavice se později rozšířily až s domestikací koní a během stěhování národů. Dalo se v nich totiž pohodlně jezdit a jezdcům navíc chránily nohy před odřením. Staly se tak hlavně pánskou výsadou.

Na našem území přežívala móda dlouhých halen, suknic a punčoch ještě za husitů. Postupně začali muži nosit kalhoty úzké s různobarevnými nohavicemi a pytlíky na přirození i modely uvolněné, jejichž rozkrok spadal hluboko ke kolenům. Za první ženu v kalhotách platí výstřední švédská královna Kristýna, kterou vychovávali jako následníka trůnu, a tak si pánské kalhoty roku 1654 oblékla na náročnou cestu do Říma. 

Ve Francii přitom ženám nošení kalhot zakázal zákonem Napoleon a ve viktoriánské Anglii zase vzbudily poprask dělnice, které se odvážily obléct pánský hornický mundúr, když jim sukně při práci v lomu překážely. Nejznámější propagátorkou kalhot se v devatenáctém století stala nekonvenční spisovatelka George Sand. Ráda šokovala a díky kalhotám působila pozdvižení. Průkopnice nové módy sklízely opovržení mužů a musely snášet i nepřátelské pohledy žen. Změnit situaci pomohlo sportování. Od roku 1909 mohly ženy ve Francii díky zvláštní vyhlášce odložit sukni při jízdě na koni nebo na bicyklu, a protože ani lyžování nebylo v šatech pohodlné, vyrazila firma Hermès na trh s prvními kalhotami určenými pro lyžařky.

V roce 1926 dostala Marlene Dietrich v divadle roli francouzské vražedkyně a oděná do hedvábného kalhotového kostýmu hrála dravou moderní ženu nesvazovanou morálními zábranami. Konečně mohla spojit divadlo se svou výstřední civilní imagí. Když se však začátkem třicátých let procházela v kalhotách po volnomyšlenkářské Paříži, policie ji zatkla za pobuřování! Za války už nosily ženy kalhoty běžně. Muži byli na frontě a doma po nich zůstalo civilní šatstvo, a to včetně kalhot, které se manželkám, jež teď musely zastávat chlapskou práci, náramně hodily.

 Běžnou součástí šatníku se ale kalhoty staly až za džínové revoluce v šedesátých letech. Dnes představují nejoblíbenější oblečení pro volný čas, ale bodují i na společenských akcích. Nosí se široké, úzké, s vysokým pasem, jako součást kostýmů nebo pod tuniku. Frčí sultánské nohavice a zpět jsou capri kalhoty. Léto zkrátka přeje návratu stylů inspirovaných osmdesátými lety. Na molech se objevil i model rozpustný ve vodě. Možná ho měla na sobě herečka Katherine Heigl, když ji bulvár načapal za deště jen ve spodním prádle.