Rozhovory
Foto: Profimedia
Foto: Profimedia
Návrat na molo po třiceti letech: Britská modelka Evelyn Effrim-Botchey bourá předsudky o věku
Daniel Rodgers31. 10. 2026
V odvětví, které dekády uctívalo kult náctiletého mládí a bezchybné retuše, působí její zjevení téměř revolučně. Když na molo vkročí osmapadesátiletá Evelyn Effrim-Botchey, s vlasy barvy soli a pepře a tváří, která nezapírá jedinou prožitou vrásku, v sále vždy nastane až posvátné ticho. Britská modelka se po třicetileté pauze vrátila na přehlídková mola velkých módních domů v čele s Balenciagou, Moschinem a Vivienne Westwood jako suverénní ikona nové generace zralých žen, které odmítají zůstat neviditelné.
Foto: Profimedia
Evelyn Effrim-Botchey na přehlídce Vivienne Westwood jaro–léto 2027
Kdo je Evelyn Effrim-Botchey? Britská modelka, která v padesáti osmi letech dobývá světové týdny módy
Když se Evelyn Effrim-Botchey objevila na přehlídce značky Selasi pro podzim a zimu 2026, sálem se rozhostilo ticho. Nejen díky jejímu nadpřirozenému klidu a dokonalým lícním kostem, ale také proto, že v padesáti osmi letech byla zhruba o čtyřicet let starší než většina modelek na programu londýnského týdne módy. V odvětví posedlém kultem mládí a v kultuře zprostředkované obrazy, v nichž je každá viditelná stopa stárnutí vyhlazena výplněmi nebo odfiltrována, působila tato tajemná modelka s prošedivělými vlasy sčesanými dozadu a tváří posázenou souhvězdím vrásek jako naprosté zjevení.
Jakmile show skončila, vyhledal jsem v zákulisí castingového ředitele Troye Fearna a požádal ho o seznámení. Rozhovor jsme natočili přímo na ulici, zatímco čekala na auto, které ji mělo odvézt na další přehlídku. Video na Instagramu záhy nasbíralo milion zhlédnutí, což je výmluvným důkazem toho, jak vzácným úkazem Effrim-Botchey byla a jaký hlad po takových tvářích v publiku existuje.
Byl to teprve její druhý krok na přehlídkovém mole po třiceti letech. V následujících sezonách však již předváděla pro značky Willy Chavarria, Stella McCartney, Moschino, dvakrát pro Balenciaga a pro značku Andreas Kronthaler for Vivienne Westwood, pro niž se dokonce stala tváří nejnovější svatební kampaně. Dnes stojí v čele rozrůstající se skupiny žen, které módní průmysl nazývá generačními modelkami. Jde o osobnosti, jež na přehlídková mola vnášejí kvality, kterých lze dosáhnout výhradně s věkem: vyrovnanost, životní nadhled a přirozenou autoritu. Tyto vlastnosti propůjčují předváděným oděvům neopakovatelnou auru, díky níž outfity působí luxusněji a hodnotněji jednoduše proto, že pod nimi pulzuje skutečný život.
Jde snad jen o další prchavou módní epizodu inkluze? Ne, pokud v tom má mít slovo právě Effrim-Botchey. „Tohle už nelze vzít zpět,“ říká. „Nedovolím, aby se to stalo. Mým poselstvím je, že začít znovu můžete i v padesáti. Své sny můžete následovat kdykoliv. Jistě, vyžaduje to odvahu a vystoupení z komfortní zóny, ale věřte mi, že když se vaše představy promění v realitu, cítíte se neskutečně naživu.“
Evelyn, zajímala ses o módu odjakživa?
Vyrůstala jsem v Lewishamu, rodišti Leeho McQueena, a oblékala jsem se vždycky instinktivně. Jakkoli sleduji módní trendy, obvykle si řeknu: „Fajn, takhle se to líbí jim, ale já to udělám po svém.“ Když si obléknu košili, pravděpodobně ji zapnu úplně jinak než ostatní. Vždycky jsem volila oblečení, které ladilo s mou povahou. Ráda objevuji oblečení a doplňky, které nikdo jiný nemá, nosím je dlouhé roky a vytvářím si k nim osobní vztah. Dodnes opatruji kabát od Giorgia Armaniho, jejž jsem si koupila ve dvaceti. Prošel se mnou celým životem a mám pocit, že když si ho vezmu na sebe, oblékám svou minulost i budoucnost. Dává mi vnitřní pocit bezpečí.
Jak ses k modelingu vlastně dostala poprvé?
Byla osmdesátá léta, mně bylo devatenáct a s přáteli jsme mířili do obchodu Levi’s na konci ulice King’s Road. Všichni jsme na sobě měli roztrhané džíny a smáli se něčemu na celé kolo. Na protější straně ulice stála skupina lidí od módy a jeden z nich ke mně přiběhl se slovy: „Ty jsi modelka?!“ Připadalo mi to zvláštní, protože ačkoliv mi spousta lidí tvrdila, že bych měla modeling zkusit, nikdy jsem to nebrala vážně. Jen pár dní předtím jsem podepsala smlouvu s agentkou Ziggi Golding. Ten muž mi řekl, ať Ziggi vyřídím, že se za mnou zastaví Mario Testino kvůli práci. Získala jsem zakázku a zanedlouho jsem letěla fotit s ním do Amsterdamu.
1 / 4
Evelyn Effrim-Botchey na přehlídce Selasi podzim–zima 2026
A jak dlouho tato první etapa trvala?
Modelingu jsem se věnovala zhruba do svých osmadvaceti let, většinou pro menší značky. Dělala jsem přehlídky, focení, showroomy, zkrátka všechny běžné věci. V roce 1990 jsem byla součástí zahajovacího ceremoniálu mistrovství světa ve fotbale a pracovala pro značky Valentino, Gianfranco Ferré nebo Missoni. Byla to krása, protože mě v jednu chvíli mohly vidět tety v Ghaně i v Irsku, odkud pocházeli moji rodiče. Maminka byla Irka a tatínek Ghaňan. O odchodu jsem začala přemýšlet už v pětadvaceti, protože jsem si připadala příliš stará. Tehdy agentury stály jen o dívky do čtyřiadvaceti let. Nebyl to příjemný pocit, a tak jsem šla dál.
Co jsi dělala v mezidobí?
Odjela jsem na pár dní pracovně do Itálie, potkala tam svého muže a už jsem se nevrátila. Žili jsme na venkově kousek za Milánem. Později jsme se sice rozešli a já přemýšlela, co si počnu, nakonec jsem se ale na dvanáct let přestěhovala přímo do Milána. Pak jsem se vrátila zpět na venkov, kde jsem vychovala dceru, která právě začala studovat bakalářský obor ekonomie v Turíně. Během těch let jsem svět módy opustila, pracovala pro produkční společnosti organizující kadeřnické show, stylovala modelky a podílela se na zákulisní produkci.
Stýskalo se ti někdy po modelingu?
Nikdy. Byla to uzavřená kapitola, měla jsem plné ruce práce se životem. Považovala jsem to za hotovou věc.
Ale hotová věc to nebyla.
Asi před šesti lety, těsně po padesátce, jsem se rozhodla přijmout svou přirozenou barvu vlasů. Připadalo mi neupřímné neustále si je barvit. Trvalo to roky, protože reakce okolí nebyly zrovna nadšené, spíš se ptali: „Vážně to chceš udělat?“ Jsem ale nesmírně ráda, že jsem vytrvala. Cítím se díky tomu mnohem autentičtější. V padesáti sedmi letech jsem barvení definitivně vzdala. Zpočátku jsem nesnášela pohled na prorůstající šediny, ale brzy jsem je začala vnímat jako svou stříbrnou korunu. Zamilovala jsem se do ženy, která se přede mnou v zrcadle začala vynořovat. Říkala jsem si: „Kdo to vlastně je?“ Cítila jsem sílu, nový začátek, a začala si skládat moodboard ze screenshotů a výstřižků z časopisů se značkami, pro které bych si přála pracovat.
A jak došlo k tvému znovuobjevení?
Zašla jsem na kávu s agentkou Lucií z agentury First, se kterou jsem si několik let předtím vyměnila pár e-mailů. Když mě uviděla, zvolala: „Můj bože, musím tě zastupovat!“ Na to jsem odpověděla: „Dobře, ale nechci se vrátit jako starší žena, která nemá co říct. Chci přehlídková mola, chci editoriály, chci do toho dát všechno.“ Pro zralé ženy je totiž ve veřejném prostoru stále málo místa a mým poselstvím je, že po padesátce lze začít znovu a že je v pořádku cítit se krásná v jakémkoliv věku. Můžete být starší než dříve, ale rozhodně nejste staré.
První přehlídkou po návratu byla prezentace Natashy Zinko pro podzim a zimu 2026 na londýnském týdnu módy, po níž následovaly značky Selasi, Labrum a Emilia Wickstead. Cítila ses na mole hned jako ryba ve vodě?
Při první přehlídce se mi nohy třásly tak silně, až jsem pochybovala, zda mě vůbec unesou. Zároveň se mi ale nechtělo věřit, že od mého odchodu uplynulo tolik let. Cítila jsem se jako doma, jako bych se vznášela. Byla jsem tím tak nabitá, že když jsem se vrátila domů a chodila na procházky kolem jezer, napsala jsem agentce, jestli bych nemohla předvádět i pánské kolekce. Zanedlouho přišla zpráva, že si mě vyžádal návrhář Willy Chavarria. Vyrazilo mi to dech, protože jeho estetika tvořila velkou část mého moodboardu. Byla jsem hrdá, že se mi podařilo toto přání zhmotnit. Své sny můžete uskutečnit i po padesátce. Chce to odvahu opustit známé bezpečí, ale pocit, kdy se vaše touhy naplní, vás neuvěřitelně probudí k životu.
1 / 4
Evelyn Effrim-Botchey na přehlídce Moschino jaro–léto 2027
Následovala exkluzivní spolupráce se značkou Balenciaga. Jak casting probíhal?
Pamatuji si, jak jsem chodila sem a tam v půjčených podpatcích, protože ty, které jsem si přinesla, byly příliš nízké. Vtom mě zastavil Pierpaolo Piccioli a vyhrkl: „Kdo jste?“ Jako by se divil, jak je možné, že mě ještě nikdy neviděl. Zatímco stylista Joe McKenna upravoval můj outfit, vysvětlila jsem mu, že se vracím po třicetileté pauze. On se jen zeptal: „Nejste nervózní?“ A já odpověděla: „Vůbec ne, nesmírně si to užívám!“ A byla to pravda. Uvědomuji si každou minutu této druhé šance a hltám ji. Nic z toho by se nestalo, kdybych nesebrala odvahu. Vím, že si mě značky vybírají proto, že jsem zralá žena, a tak se jako žena po padesátce také prezentuji. Nebudu předstírat dokonalost. Mám vrásky, mám břicho, protože jsem měla to štěstí dát život dítěti, a na to všechno jsem hrdá.
Mnoho dalších modelek se už vydalo v tvých stopách.
Byla jich celá řada. Na přehlídce Lacoste za mnou při odchodu přišla kolegyně a řekla mi, že jsem ji inspirovala k návratu do módy. To mi dodává ohromnou sílu. I když osobně neznám všechny lidi, kteří mě sledují, cítím mezi námi hluboké napojení. Téměř fyzicky vnímám energii, kterou vysílám a kterou oni přijímají. Mezi zralými modelkami panuje velká solidarita. Vždy, když se potkáme v zákulisí, vyměníme si chápavý pohled. Skvělou energii mám ale i s mladšími kolegy. Po přehlídce Balenciaga ke mně přišli mladí vysocí kluci a říkali: „Jste skvělá, musíte nám vyprávět, jak jste se sem dostala.“ Poslouchali mě, jako když teta vypráví pohádku dětem. Bylo na nich vidět, jak si představují své vlastní mámy na mole.
Jak se módní průmysl proměnil od doby, kdy jsi začínala?
Je mnohem rychlejší. Kreativní ředitelé se střídají daleko častěji než dříve, kdy designéři působili na svých pozicích až do důchodu. Dnes jsou jako fotbaloví trenéři. Nezajistíte prodeje a končíte. V metru už nikdo nelistuje časopisy, což je škoda, protože přicházíme o onu zvědavost, co nás čeká na další stránce. Pozitivní změnou je však větší rozmanitost. V osmdesátých letech existoval přesný prototyp modelky, pokud šlo o tělesné míry, texturu vlasů, věk i původ. Dnes je nabídka podstatně pestřejší a doufám, že nejde jen o dočasný trend. Vlastně věřím, že ne. Tyto změny už nelze vzít zpět. Modelky po padesátce ani modelky s plnějšími tvary to nedopustí.
Jak ti návrat do módy změnil osobní život?
Posledních dvanáct měsíců přineslo spoustu změn. Dcera se odstěhovala a ačkoliv stále bydlím na italském venkově, mám mnohem více prostoru než před pár lety. Můžu odcházet a přicházet bez výčitek svědomí, protože dcera prožívá skvělé životní období.
Uplynulá sezona pro tebe byla zatím nejrušnější, zahrnovala přehlídky pro značky Antonio Marras, Sportmax, Moschino, Stella McCartney, Lanvin, Andreas Kronthaler for Vivienne Westwood, Lacoste nebo Situationist. Jak zvládáš náročný měsíc módy?
Mám pocit, že mi v žilách koluje jiné množství kyslíku než ostatním. Vůbec nejsem unavená. Necítím tíhu cestování ani všechen ten shon, protože mě to jednoduše baví. Moje rada zní: radujte se z toho, co děláte, a hledejte ve všem pozitiva. Když vstoupím do dalšího hotelového pokoje, řeknu si: „Skvělé, nemusím vařit ani stlát postel.“ A být na přehlídkovém mole zkrátka miluji.
Je něco, co bys chtěla vyzkoušet a na co se tě zatím nikdo nezeptal?
Titulní stranu časopisu Vogue.
Uvidíme, co se s tím dá dělat.
Mířím kehvězdám. Ráda bych pracovala pro módní domy Chanel, Dior nebo McQueen, protože Lee (McQueen) byl kluk z Lewishamu. A doufám, že si tento rozhovor přečte i Phoebe Philo. Její tvorbu a ženy, které reprezentuje, naprosto zbožňuji. Když jsem znovu objevovala samu sebe, její práce tvořila celý můj moodboard. Její rukopis ke mně naprosto promlouvá. Všechno je to o postupných krocích. Ostatně, chůze je náplní mé práce, ne? V životě to funguje stejně. Zkrátka kladu jednu nohu před druhou.
Jak na tvůj úspěch reaguje dcera?
Říká mi: „Diva!“ a dělá přitom takové to gesto prsty, jaké má její generace ve zvyku. Je na mě velmi hrdá a já si nemohu přát víc. Skutečnost, že obě začínáme novou životní etapu a ona je mimo domov, způsobuje, že mě objímá o to pevněji. Dívá se na mě s hrdostí a říká mi: „Mami, ty ani netušíš, co dokazuješ a kolik síly lidem dáváš. O mě se neboj, já jsem v pohodě. Jdi do toho naplno!“ A přesně to dělám.
Článek vyšel v originále na Vogue.co.uk
Vogue
Doporučuje
Přehlídky
Módní objev východu. Jak mě Kišiněv a moldavské značky donutily přepsat nákupní seznam
Cindy Kerberová23. 10. 2026
Filmy
Zářivou duši neschováte. Režisérka Rachel Fleit o svém dokumentu s Colinem Farrellem a o nemoci motýlích křídel
Cindy Kerberová23. 10. 2026
Filmy