Mae West. Žena, která úředně ohrozila veřejnou morálku Spojených států amerických

5. února 1927 dostali policisté z mravnostního rozkaz pozorovat představení Sex. Pro Broadway ho napsala a sama v něm hrála Mae West, čtyřiatřicetiletá skandální divadelnice. Každý večer na scéně text přetvářela a vnášela do něj nové gagy. Osmdesát procent obecenstva tvořili muži a mnozí se vraceli na představení i několikrát. Už za čtyři dny měli policisté dostatek důkazů. Herečka byla zrovna uprostřed hraní, když se přímo na jeviště vřítili muži zákona a zatkli ji. 

Její reakce? Mae se policisty klidně zeptala: „Je to revolver ve vaší kapse, nebo jste jen rád, že mě vidíte?“ Skandalistku nacpali do zeleného antonu a odvezli do ženské věznice na Jefferson Market. Když jí právník radil, ať hru stáhne z repertoáru a získá tak beztrestnost, bohémka na to kašlala. Protože chtěla hru dál uvádět, dorazilo jí předvolání k Nejvyššímu soudu. Byla obviněna z ohrožení veřejné morálky.

„Užila jsem si úspěch bez falešné pokory a bez ostychu,“ napsala Mae West ve své autobiografii (Mae West: Goodness Had Nothing to Do with It;  Englewood Cliffs N.J. Prentice Hall; 1959). Narodila se 17. srpna 1893 jako Mary Jane West. Její otec John Patrick West se v mládí účastnil boxerských šampionátů, matka Matilda Doelger byla modelka a pod uměleckým jménem Tillie předváděla zejména korzety. Měla o pět let mladší sestru Mildred a o sedm let mladšího bratra Johna. 

Mae už v pěti letech stála na pódiu místních zábavních divadel. Ve čtrnácti dostala přezdívku Baby Vamp. Proslavila se jako tanečnice, a když jako vůbec první zatančila slavný lascivní tanec shimmy, dostala se v roce 1918 na obálku hudebního časopisu. Později se od tance přesunula k divadlu a pod pseudonymem Jane Mast začala psát divadelní texty. 

Hru Sex už představila pod svým pravým jménem a v dubnu 1927 se kvůli ní dostala před porotu. Mluvit na veřejnosti o sexu se v té době považovalo za pornografické, odvážná dramatička si ale ze žaloby moc nedělala a přelíčení pojala jako módní přehlídku, takže do soudní síně nakráčela pokaždé v jiné výstřední róbě. Někdy oblékla černý satén, jindy šaty zdobené černými korály. Porota ji nakonec poslala za produkci nemravné hry na deset dnů do vězení a Mae ještě musela zaplatit pokutu. Ve věznici Welfare Island si odseděla jen osm dní, dva jí odpustili za dobré chování. Důrazně však odmítala navléknout na sebe vězeňské podvlékačky, a tak jí bylo umožněno nosit pod erárními hadry hedvábné prádlo. 

Do kontroverzních situací se dostávala i nadále. Její další hra The Drag řešila problémy homosexuálů a Mae se v ní postavila za jejich práva, což tehdy bylo něco nevídaného. Cestu ke slávě a pověsti hollywoodského sexsymbolu třicátých let jí naplno otevřela hra Diamond Lil. „Šla jsem kolem pokoje své vzorně vychované neteře a slyšela ji zpívat píseň ze hry Diamond Lil. Říkám raději jen píseň, protože nemohu vyslovit její název. Musela bych se červenat,“ vzpomínala herečka Mary Pickford na dílo, které Mae otevřelo cestu do Hollywoodu.

Režiséři ve třicátých letech sledovali, kdo má na Broadwayi úspěch, a tak jim nevšední herečka nemohla uniknout. Mae už oslavila osmatřicáté narozeniny, když dostala svou první filmovou roli. Před kamerou tehdy zářily drobné herečky, zatímco ona hýřila kypřejšími křivkami. Svůj vzhled však odbývala: „Muži už měli dietu dosti dlouho!“ Místo pokorného poděkování za nabídku dala tvůrcům filmu podmínku: roli přijme jen tehdy, bude-li její postava upravena tak, aby s ní byla Mae zcela spokojená. Dialogy si přepsala podle svých představ a díky tomu zazářila v každé scéně. Nejslavnějším se stal výstup se šatnářkou, která při pohledu na Maeiny šperky vykřikne: „Bože, jaké krásné diamanty!“ Herečka odvětí: „Bůh s tím nemá nic společného.“

V roce 1933 natočila nová hvězda snímek She Done Him Wrong. Šlo o příběh kabaretní zpěvačky Lady Lou, která si libuje v přepychu a v přepychu si libovala i Mae, proto žádala tučnou gáži. Producentům se ale obchod vyplatil, film byl nominován na Oscara a ještě téhož roku se provokatérka blýskla ve snímku I´m no Angel, který se také dostal do oscarových nominací. Oba filmy lámaly kasovní rekordy a zisky z nich zachránily filmovou společnost Paramount před krachem. „Byla jsem dítě nového století a vrhla jsem se do něj po hlavě,“ prozradila ve své autobiografii. Jenže pak v květnu 1934 zahájil filadelfský arcibiskup tažení proti nemravné hollywoodské produkci a Mae označil za největší hrozbu pro morálku národa.

Strážci dobrých mravů zakládají Ligu slušnosti a cenzura má v té době napilno. Výroba některých filmů je zastavena, promítání jiných zakázáno. Mae si neodpouští komentáře: „Sex na plátně je tabu. Musíme to dělat jen očima!“ „Byla báječná, inteligentní, chytrá a znala své řemeslo. Na večírky v Hollywoodu nikdy nechodila,“ prohlašovala o své přítelkyni herečka Marlene Dietrich. Celý filmový svět ale o Mae také věděl, že nepohrdne statnými mladíky, a pokud to jsou boxeři, tím líp. S vtipem sobě vlastním však dokázala dát každému najevo, že mu do toho nic není. „Muži mají zájem o ženy s minulostí, protože doufají, že se dějiny opakují,“ pronášela a razila heslo: „Lepší jeden chlap v domě než dva na ulici.“ V sedmnácti letech se vdala za hereckého kolegu Franka Wallace. Nikdy spolu ale nežili. „Přiznávám, že jsem si Franka vzala jen pro jistotu, kdybych někdy přišla do jiného stavu,“ komentovala své manželství u rozvodu v roce 1943.

O obdivovatele neměla filmová dračice nouzi. Uhranula malíře Salvadora Dalího, který podle jejích rtů navrhl v roce 1937 známou pohovku Mae West Lips Sofa, a dostala se také před objektiv věhlasného fotografa Cecila Beatona. Ten si napsal do deníku: „Je masitá, obscénní a přírodně hříšná.“ Američtí námořníci zase přejmenovali life vest (záchrannou vestu) na Mae West. Návrhářka Elsa Schiaparelli uvedla v roce 1936 parfém Shocking, který proslavil víc než samotná vůně flakon v podobě ženského torza s bujným poprsím. Inspirací jí byla právě Mae West. 

Když v roce 1940 opustila Mae filmové plátno, záře reflektorů se úplně nevzdala. Hostovala v muzikálech v Las Vegas, vyrazila na turné do Velké Británie, hrála v televizi a natočila několik rokenrolových alb. V Las Vegas otevřela noční klub, ve kterém na pódiu řádili polonazí svalnatí mladí muži. „Noční kluby se vždy zaměřovaly na potěšení pro muže. Manželky a milenky musely znuděně sedět, zatímco jejich muži tleskali polonahým ženským. Chtěla jsem dát ženám něco, na co se mohou dívat.“ 

Před kameru se vrátila až v roce 1969 ve filmu Myra Breckinridge. Roli přijala pod podmínkou, že bude mít rozhodující slovo při posuzování scénáře. Návrat k filmu to byl s plnou slávou. „Užila jsem si úspěch bez falešné pokory a bez ostychu,“ čteme v její autobiografii. Deník New York Times psal: „Mae West je zpět, ale jako by nikdy neodešla.“ Poslední film natočila v pětaosmdesáti letech, ale svému věku se stále vysmívala. „Nesnáším ty poklony přítelkyň, když říkají: ,Mae, ty vypadáš o polovinu mladší.' To je přece hrozné, to mi bylo už čtyřicet.“ 

Jejím posledním životním partnerem byl o 25 let mladší zápasník Paul Novak. Herečka, jejímž životním mottem se stalo: „Když se žena musí svléci, aby dokázala svůj sex-appeal, žádný nemá,“ zemřela 22. listopadu 1980 na následky infarktu. Bylo jí 87 let, ale rozhodně vypadala o polovinu mladší.