Jak to viděl Cecil Beaton

„Je vším, co nemám rád,“ napsal si Cecil Beaton do deníku o Elizabeth Taylor. „Vždy jsem ji a jejího manžela nesnášel pro jejich vulgaritu, obyčejnost a omezený, hrubý nevkus, spojující u ní to nejhorší z amerického a britského vkusu.“ Byl oficiálním fotografem Buckinghamského paláce, během druhé světové války ho vyslali britským ministerstvem informací jako špiona do zahraničí, fotografoval pro Vogue a za svou scénografii získal nejednoho Oscara. Jedním z největších lákadel výstavy Cecil Beaton: fotograf královen, která do 7. října probíhá v Museu Kampa, jsou nicméně deníkové zápisy o tom, jak na něj působili lidé, které fotil.

Ne všechny jsou přirozeně tak ostré. Například Audrey Hepburn přímo zbožňoval – to pro ni navrhl kostýmy k muzikálu My Fair Lady, za něž získal Oscara. „Její postoj je kombinací ultramódní ilustrace a baletky. Její rysy naznačují spíše charakter než krásu. Inteligentní a pozorná, vážná i nadšená, přímá i taktní, sebevědomá bez namyšlenosti a něžná bez sentimentality.“

Na druhou stranu, k čemu by bylo číst si poznámky z deníku, pokud by nebyly bohatě obklopené dílem tohoto všestranného, renesančního umělce? Z jeho portrétu osobností, které ani není nutné představovat popiskem, i ze selfies pořízených dřív, než se označení „selfie“ vůbec používalo, je cítit suchý, odzbrojující humor. Fotil Coco Chanel v době, kdy se jí po válce příliš nedařilo, a dost možná jí tím pomohl vrátit se zpět na vrchol. Fotil královnu Alžbětu II., která se před ním dokázala uvolnit jako před málokterým fotografem a vznikly tak až překvapivě osobní snímky. A fotil také Gretu Garbo. Nejen to, milovali se. Jejich vztah byl plný vášně a neobešel se ani bez několika bouřlivých rozchodů. „Jestli by se v této ošklivé, obyčejné zahradě, ve světě pozdního odpoledne, objevil jednorožec, nemohl by být víc překvapen ani víc okouzlen krásou této exotické bytosti,“ poznamenal si o ní.

Výstava Cecil Beaton: fotograf královen je povinnou zastávkou pro každého, koho zajímá móda, fotografie, anebo by se zkrátka jen rád ohlédl do minulého století skrze nevšední umění.