Elsa Schiaparelli vymyslela push-upku, tenisovou sukni i sportovní módu

„Žena by se měla udržovat ve formě, aby se přizpůsobila šatům. Rozhodně by se šaty neměly přizpůsobovat ženě!“ tvrdila Elsa Schiaparelli a svá slova brala vážně. Na večírek pořádaný v roce 1949 princem Alym Khanem v luxusní restaurací Pré Catelan dorazila tehdy šedesátiletá návrhářka v těsných šatech s výstřihem odhalujícím téměř celá prsa. Společnost ztuhla, žádná z přítomných dam by si podobné šaty nikdy neoblékla. Jenže tvůrkyně, která se během své kariéry proslavila jedním bláznivým módním nápadem za druhým, si z řečí hlavu nedělala. Prostě chtěla vyzkoušet ohlas na nový model nazvaný Zakázané ovoce. O šokování jí šlo vždycky. První přišla s push-up podprsenkou, ženy obula do bot na klínu, vymyslela overaly, plavkám vykrojila záda, smíchala styly, zapojila etnoprvky, turbany a umělé materiály a trendy objevila také pro sportovní módu. Po jejích nápadech brzy skočili všichni návrháři, kteří chtěli něco znamenat. Alespoň jeden z jejích prvků okopírovali slavní designéři Giannim Versacem počínaje a Yves Saint Laurentem a Donnou Karan konče.

Budoucí tvůrkyně šokujících modelů se narodila 10. září 1890 do konzervativní římské rodiny a ze všech příbuzných si získal její respekt jen dědeček – astronom, který objevil kanály na Marsu. Všechny ostatní divoká Elsa pěkně potrápila. „V sedmi letech jsem vyskočila z okna jen s deštníkem nad hlavou v domnění, že se mi podaří létat.“ (Elsa Schiaparelli: Shocking Life: the autobiography of Elsa Schiaparelli; V&A Publications, 2018). Chodila na katolickou školu, ale sedět na hodinách vedených jeptiškami ji nudilo, a tak lavice brzy opustila.

Nedlouho poté vyvolala skandál sbírkou osobních erotických básní. Ani ne sedmnáctiletá se vášnivě zamilovala do švýcarsko-francouzského hraběte Williama de Wendt de Kerlor, svou lásku zprvu tajila a rodičům se svěřila teprve po dvou letech. Ty ale Williamův urozený původ nepřesvědčil natolik, aby vztahu požehnali. A tak se umanutá dcera zařídila po svém, sbalila si nejnutnější věci a odjela i s milencem z Říma do New Yorku. Usadili se v bohémské čtvrti Greenwich Village a vzali se. „Když jsem roku 1919 přijela do New Yorku, úplně mě očaroval. Mrakodrapy a rychlost! Proti provinčnímu Římu byl New York opravdu Něco v velkým N!“ vzpomínala později ve svých pamětech.

V témže roce porodila holčičku Marii Luisu Yvonne Radha, které ale neříkala jinak než Gogo. William však svou ženu nedlouho poté opustil, a tak Schiap, jak Else začali přezdívat přátelé, zůstala jen s dcerou v New Yorku úplně sama. Už brzy její přezdívku poznal celý módní svět.

Opuštěná manželka se rozhodla, že nebude lítostivě brečet do polštáře, ale pustí se do podnikání. Do začátku si půjčila od přátel, a když dcera spala, pracovala na odvážných návrzích. Město ji inspirovalo k vytváření šatů, šperků, šátků a dalších doplňků, které začala prodávat ve svém vlastním butiku. Jako první žena navíc psala o módě do novin. Pozornost zaměřila hlavně na doplňky. Zákaznice si zamilovaly hlavně její knoflíčky, u nichž návrhářka nápady rozhodně nešetřila. Někdy měly tvar zaječích pacek, jindy kopyt, hmyzu, ovoce nebo třeba klaunů. Knoflíčky prostě proměnila ve svou obchodní značku. Kombinovala zlaté nitě s perlami, diamanty, nebo dokonce rohem nosorožce. Rozřezala zrcadlo a střepy aplikovala na prsa. Večerní šaty klidně zapnula plastovým zipem. Navrhla i „šaty naruby“, skládala, řasila, plisovala, spojovala volány s tretkami. A Amerika? Ta si lehla jejím nápadům k nohám. Elsa jimi ale hýřila dál. 

V roce 1927 otevřela úplně první salon zaměřený na sportovní oděvy a proslavila ho zejména pletenými svetry s všitými figurami nebo modely s motivem rybí kosti. O tři roky později šokovala tenistka Lili de Alvarez svět bílého sportu krátkou „rozdělenou sukní od Schiap“, v níž nastoupila na utkání Wimbledonu. To už si úspěšná podnikatelka mohla dovolit otevřít v Paříži na place Vendôme velký salon v historické budově z 18. století. Zaměstnala v něm 400 švadlen a dalších pomocníků. Tvrdě konkurovat začala i Coco Chanel, která o Else jen pohrdlivě trousila: „Jo, to je ta Italka, co šije šaty…“

Ani v období hospodářské krize neměla umanutá švadlena ve svých buticích o zákaznice nouzi. Patřily k nim herečky Katherine Hepburn a Marlene Dietrich nebo třeba vévodkyně z Windsoru. V roce 1934 se módní vizionářka dokonce dostala na titulní stránku časopisu Time. O proslulost jejího salonu se zasloužili i geniální spolupracovníci, do svých experimentů totiž zapojila nejlepší dobové výtvarníky a další umělce: surrealisty Salvadora Dalího, Jeana Cocteaua nebo Alberta Giacomettiho. Dalí pro ni vymyslel originální opičí boty, kotníčkové semišky doplněné opičí kožešinou, či klobouk-botu (ano, opravdu klobouk v podobě boty). Elsa se ale neomezovala jen na oděvy a začala časem míchat i parfémy. V roce 1936 uvedla parfém Shocking, který proslavil víc než samotná vůně flakon v podobě ženského torza s bujným poprsím. Jako inspirace jí posloužila její klientka, křivkami oplývající herečka Mae West. O dva roky později představila vůni Sleeping, jejíž lahvička měla zase tvar svíčky zapíchnuté ve stojanu. Při troše fantazie připomínala falický symbol. Co jiného šlo taky od odvážné designérky čekat.   

Druhá světová válka vyhnala Schiap z Paříže zpátky do New Yorku. Rozhodla se, že s navrhováním skončí, dokud nebude po válce, a po celou dobu posílala peníze francouzské charitě. Když válečná vřava konečně utichla, pustila se ve Francii do čilé spolupráce s filmem. Prosluly především její modely do filmu Moulin Rouge z roku 1952. 

Zanedlouho ale odešla návrhářka do důchodu. Její módní dům vyhlásil bankrot, ona však nepřestala trendy dál sledovat. Oblíbila si růžovou a svérázně tvrdila: „Devadesát procent lidí se bojí, co by jim řekli jiní. Proto se oblékají do šedé. Kruci, měli by se odlišovat!“ Jiná než ostatní byla i po smrti. Když 13. listopadu 1973 ve svých třiaosmdesáti letech zemřela, nechala se pohřbít v růžové róbě s hlubokým výstřihem. Yves Saint Laurent na Elsu vzpomínal: „Měla kouzlo, které bylo směsicí brutality, arogance, pohrdání a zuřivosti. Úplně Paříž umačkala a bezpochyby očarovala. A Paříž se do ní bezhlavě zamilovala.“ Elsina dcera Gogo s úsměvem dodala: „Každý už maminku jen kopíroval.“ Její odvahu nedat na lidské řeči v sobě ale našel málokdo z nich.