Tajuplný, legendární, odtažitý, geniální, rozporuplný. Bob Dylan slaví narozeniny

Pětiletí a čtyřletí frekventanti soukromé školky na Manhattanu si podle poměrně nedávné zprávy rádia Beat po návratu domů stěžovali svým otcům a matkám, že je ten den strašil bubák. Vyděšení rodičové volali učitelkám. Ty vysvětlily, že dětem nečekaně a s kytarou zazpíval Bob Dylan. Chodí tam totiž vyzvedávat svého vnoučka či pravnoučka a učitelky legendárního písničkáře přemluvily k vystoupení.

„Na světě je pár velkých umělců, kteří jsou nadpozemsky úžasní. Mozart, Picasso, Frank Lloyd Wright, Shakespeare, Dickens. Vedle nich řadím Boba Dylana,“ prohlásil životopisec Howard Sounes na adresu umělce, který je již více než šest desetiletí významnou osobností populární kultury. Svou hudební kariéru zahájil na počátku šedesátých let písněmi, které se věnovaly sociálním otázkám, jako je válka a občanská práva. Dylanova raná tvorba s poetickými texty a folkovými melodiemi měla významný vliv na americkou hudební scénu a ovlivnila nespočet hudebníků. Za svou hudební kariéru experimentoval s folkem, blues, gospelem, rokenrolem, rockabilly, jazzem i swingem. Vystupoval s kytarou, klávesami a harmonikou. Time Magazine ho zařadil mezi 100 nejvýznamnějších lidí dvacátého století a nazval ho „básnickým mistrem, kousavým a nebojácným sociálním kritikem, vedoucím duchem generace kontrakultury“.

Narodil se 24. května 1941 jako Robert Allen Zimmerman v Duluthu v Minnesotě. Jeho rodiče, Abram Zimmerman a Beatrice Stone, patřili do malé židovské komunity. Bob si už jako chlapec zamiloval poslech rádia, nejraději ladil hudební stanice. Na střední škole založil několik kapel. S Golden Chords hrál nejčastěji covery rokenrolových písní zpěváka Little Richarda. Ve školní ročence má pod svou fotkou napsáno: „Životní cíl? Přidat se k Little Richardovi.“ V září 1959 nastoupil na University of Minnesota. V hudbě dal přednost folku před rokenrolem. Vzpomínal: „Rokenrol mi nestačil. Má chytlavé fráze a energický rytmus, ale písně nebyly vážné, ani neodrážely skutečný život. Když jsem začal s folkem, věděl jsem, že to je vážnější. V těch písních je víc zoufalství, smutku, více jásotu, více víry v nadpřirozeno, jsou v nich daleko hlubší city.“ Začal vystupovat jen pár bloků od studentského kampusu, v kavárně 10 O'clock Scholar.

Na konci prvního ročníku ale nechal vysoké školy a v lednu 1961 odjel do New Yorku, toužil tam vystupovat. Od února 1961 hrál v různých klubech v Greenwich Village. Spřátelil se mnoha folkovými zpěváky. V září vyšla skvělá recenze v The New York Times jako ohlas na jeho vystoupení v kavárně Gerde's Folk City. Ve stejné době ho americká písničkářka Carolyn Hester přizvala k nahrávání svého alba. Doprovodil její zpěv hrou na harmoniku a zaujal tím producenta Johna Hammonda, který mu nabídl mu smlouvu s Columbia Records. První album pro Columbia Records nahrál v roce 1962. Bylo poskládané ze známých folkových, bluesových a gospelových skladeb, které doplnil o dvě původní písně. Album sice moc úspěšné nebylo, za první rok se prodalo pouze 5 000 kopií, stačilo to ale k pokrytí nákladů. V srpnu 1962 učinil Dylan dva důležité kroky ve své kariéře – nechal si právně změnit své jméno na Bob Dylan a podepsal manažerskou smlouvu s Albertem Grossmanem. Ten byl známý jako nesmlouvavý, agresivní a mimořádně schopný obchodník, který dovedl vyjednat svým svěřencům výjimečné smlouvy. Zastupoval největší hvězdy své doby, Dylanovým manažerem byl až do roku 1970.

V květnu 1963 mu vyšlo druhé album The Freewheelin´Bob Dylan, na němž bylo mnoho písní, které lze označit za protestsongy. Například píseň Oxford Town vypráví o martyriu Jamese Mereditha, prvního černošského studenta, který se pokusil zapsat na University of Mississippi. Na albu vyšla i jeho nejslavnější píseň z té doby – Blowin'in the Wind. Vycházela z melodie tradiční otrokářské písně No More Auction Block. Slavná protiválečná hymna si klade spoustu  řečnických otázek o válce, míru, svobodě a lidských právech. Její text naznačuje, že odpovědi na tyto zásadní otázky jsou všude kolem nás, ale zároveň jsou nepolapitelné – stejně jako vítr. Dylan zpívá o nesmyslnosti válek a ptá se, kolik dalších životů musí ještě vyhasnout, než si lidstvo uvědomí, že je jich příliš mnoho. Poukazuje na to, jak snadno lidé zavírají oči před utrpením ostatních a před problémy tohoto světa. George Harrison z Beatles vzpomínal: „Přehrávali jsme si to pořád dokola, až do omrzení. Bylo to neuvěřitelně originální a báječné.“

V dubnu 1961 se Dylan poprvé setkal s Joan Baez. Byla již známá jako „královna folku,“ když se setkali v klubu Gerde's Folk City v newyorské čtvrti Greenwich Village. Joan zde vystupovala a Dylan se přišel podívat na její koncert. Udělal na ni udělal obrovský dojem svými texty a syrovým projevem. Později ho začala zvát na svá vlastní vystoupení, sdílela s ním pódium a výrazně mu pomohla nastartovat kariéru. Jejich vztah přerostl z profesního do milostného. Jejich románek sice netrval dlouho, ale přátelství a hudební respekt mezi nimi přetrvaly po další dekády. „Dodnes mám mrazení v zádech, když si vybavím, jak nám to spolu ladilo," vzpomínal Dylan v dokumentárním filmu Martina Scorseseho. 

Z roku 1964 je píseň The Times They Are a-Changin'. Dylan v písni varuje rodiče, politiky a autority, že jim „ujíždí vlak" a neměli by bránit mládeži v nových myšlenkách. Z roku 1965 je šestiminutový song Like a Rolling Stone. Bruce Springsteen o něm řekl: „Když jsem tu píseň poprvé slyšel, ten úvodní úder do bubnu zněl, jako by někdo rozkopl dveře do vaší mysli.“ Píseň se stala celosvětovým hitem, v roce 2004 byla časopisem Rolling Stone vyhlášena nejlepší písní všech dob. Z roku 1965 je i píseň Mr. Tambourine Man, v níž hlavní postava hledá prostřednictvím písně vykoupení, smysl a osvobození mysli. Ačkoliv je skladba často vnímána jako jedna z prvních „drogových“ písní šedesátých let kvůli svým surrealistickým metaforám, sám Dylan to odmítá.  

V listopadu 1968 napsal společně s Georgem Harrisonem píseň I'd Have You Anytime. O čtyři roky později se Dylan uvázal, že napíše písně a hudbu pro film Sama Peckinpaha Pat Garret a Billy Kid. Ve filmu si zahrál Aliase, člena Billyho gangu. I když film kasovně propadl, píseň Knockin'on Heaven's Door, která v něm zazněla, se stala jednou z nejznámějších Dylanových písní.

Kamarádka Sally Grossman seznámila Boba Dylana se Sarou Lownds na začátku roku 1964 na večírku v Greenwich Village. Sara byla tehdy vdaná za fotografa Hanse Lowndse, pracovala jako sekretářka ve filmové produkci a přivydělávala si modelingem. V průběhu roku 1964 začala s Dylanem chodit. Kvůli němu se rozvedla a s Dylanem se nastěhovala do newyorského hotelu Chelsea. 22. listopadu 1965 se vzali při tajném obřadu na Long Islandu v New Yorku. Novinářka Nora Ephron zprávu poprvé uveřejnila v New York Post v únoru 1966 s titulkem: „Pst! Bob Dylan je ženáč.“ 

Sara se stala Dylanovou múzou. Věnoval jí například slavnou jedenáctiminutovou skladbu Sad Eyed Lady of the Lowlands nebo píseň Sara. Narodily se jim čtyři děti, tři synové a dcera. Dylan také adoptoval Sařinu dceru Marii z předchozího manželství. Už v první polovině sedmdesátých let ale procházelo jejich manželství krizí, což odráží i Dylanovo album Blood on the Tracks, které zachycuje atmosféru rozpadajícího se vztahu. Po dvanácti letech manželství, v červnu 1977, se rozvedli. Důvody? Na vině byly četné Dylanovy nevěry. Přesné detaily se ale nikdy veřejně nerozebíraly, součástí rozvodové dohody byla klauzule o mlčenlivosti. Kvůli dětem zůstali v přátelském kontaktu. V roce 1986 se Bob Dylan oženil podruhé, vzal si svou dlouholetou doprovodnou zpěvačku Carolyn Dennis. Ze vztahu se jim narodila dcera Desiree Gabrielle, ale manželství jim vydrželo jen do října 1992.

V roce 1991 mu Jack Nicholson předal cenu Grammy za celoživotní přínos. Od roku 1994 vydal tři knihy kreseb a maleb a jeho práce byly vystaveny ve významných galeriích. 27. září 1997 vystoupil Bob Dylan před papežem Janem Pavlem II. na Mezinárodním eucharistickém kongresu v italské Boloni. Papež pronesl před 200 000 diváky kázání založené na textu Dylanovy písně Blowin'in the Wind. V prosinci téhož roku mu americký prezident Bill Clinton předal v Bílém domě Cenu Kennedyho centra. Nové tisíciletí zahájil Bob Dylan tím, že vyhrál svého prvního Oscara za píseň Things Have Changed, kterou napsal pro film Wonder Boys (Skvělí chlapi).

V říjnu 2004 vydal první část své autobiografie Kroniky. Díl první (česky vyšlo v Argu, 2018). Kniha není klasickou chronologickou autobiografií. Dylan vzpomíná na příchod do New Yorku v roce 1961, na své tehdejší hudební inspirace a na to, jak začínal psát vlastní písně. Místo lineárního vyprávění se zaměřuje na atmosféru šedesátých let, konkrétní momenty svého života a lidi, kteří jej formovali. Ve studii z roku 2007 se zmiňuje, že soudci a právníci v Spojených státech citují Dylanovy texty daleko častěji než jiné skladatele – 186 případů oproti 74 u Beatles, kteří skončili druzí. Mezi nejvíce citované verše patří: „You don't need a weatherman to know which way the wind blows“ (Nepotřebujete meteorologa, abyste věděli, odkud vítr vane) ze Subterranean Homesick Blues a „When you ain't got nothing, you got nothing to lose“ (Když nic nemáš, nemáš co ztratit) z Like a Rolling Stone.

V srpnu 2007 měl premiéru snímek I´m Not There (Beze mě. Šest tváří Boba Dylana), v němž Dylana hraje šest herců, a to Christian Bale, Cate Blanchett, Marcus Carl Franklin, Richard Gere, Heath Ledger a Ben Whishaw.

„V dějinách americké hudby není většího giganta,“ řekl prezident Obama 29. května 2012, když Dylanovi udělil v Bílém domě Prezidentskou medaili svobody. Švédská akademie ho o čtyři roky později coby prvního písničkáře v historii ocenila Nobelovou cenou za literaturu. Dylan už předtím získal jako první hudebník v historii také Pulitzerovu cenu a kromě toho 11 cen Grammy, filmového Oscara a Zlatý glóbus. Bob Dylan v současnosti s nikým veřejně nežije a své soukromí si velmi přísně střeží. Občasné spekulace sice zmiňují jeho dlouholetou asistentku Suzie Pullen, ale tyto informace nebyly nikdy oficiálně potvrzeny. Čas Dylan dělí mezi své sídlo v Malibu a koncertování. Má dvanáct vnoučat. Dylanův odkaz je dodnes inspirací pro popové hvězdy – covery Dylanových písní nazpívala celá řada současných hvězd, jako například Adele, Miley Cyrus, Ed Sheeran, The Passenger nebo raper Post Malone, který má dokonce Dylanovu podobiznu vytetovanou na paži. Skvěle ztvárnil Boba Dylana také Timothée Chalamet ve snímku A Complete Unknow, který byl uveden v roce 2024 a v němž Dylanovy písně také zpíval.