John Fitzgerald Kennedy. Muž, který poslal člověka na Měsíc

Palm Beach, Florida, 1933. Do hotelového pokoje se prodírají sluneční paprsky a kloužou po nahém těle pětatřicetileté herečky. Vedle ní leží šestnáctiletý mladík, který v noci přišel o panictví. Ona je obletovanou hvězdou Hollywoodu, on synem jejího vlivného milence. Gloria Swanson a John Fitzgerald Kennedy. Mladý milovník utekl za Glorií do hotelu poté, co s ním otcova milenka otevřeně koketovala. Gloria si nelámala hlavu s tím, že jí postelí projdou otec i syn... 

„Neptejte se, co vaše země může udělat pro vás, ale co vy můžete udělat pro svou zemi,“ kladl na srdce J. F. Kennedy svým spoluobčanům. Byl symbolem naděje a pokroku, inspiroval lidi po celém světě. Zasazoval se o práva Afroameričanů, prosazoval zákony o rovných občanských právech. John Fitzgerald Kennedy se narodil se 29. května 1917 v Brookline v Massachusetts do rodiny s irskými kořeny, jeho pradědeček Patrick Kennedy připlul do Bostonu během velkého hladomoru v Irsku na konci čtyřicátých let devatenáctého století.

John byl synem zbožné katoličky Rose Fitzgerald Kennedy a podnikatele a diplomata Josepha P. Kennedyho. Měl sedm mladších sourozenců a staršího bratra Joa. Otec vládl rodině pevnou rukou. Své děti vychovával k mimořádné ctižádosti, soutěživosti a snaze za každou cenu vyhrát. „Moje dětství, to byl snadný život v hojnosti pod dohledem chův a ošetřovatelek a se stále větším počtem mladších sester, jimž mohl člověk velet.“ (Robert Dallek: Nedokončený život; Argo, 2006).

John miloval letní i zimní sporty, ale trpěl od útlého dětství četnými zdravotními potížemi. Později lékaři zjistili, že má Addisonovu nemoc, která mu pomalu likvidovala nadledviny a imunitní systém. V létě si rodina pronajímala rezidenci s kinem a kurtem na mysu Cape Cod. Johnovi bylo deset, když se kvůli otcově podnikání přestěhovali do luxusního bytu v New Yorku. Ve třinácti začal Jack, jak se Johnovi v rodině říkalo, chodit na exkluzivní katolickou internátní školu v Connecticutu. V dopise rodičům napsal: „Bazén je skvělý, ale spousta náboženské výuky a hodně náročné učení.“ V klášterním prostředí si připadal uvězněný a po roce přestoupil za bratrem na Choate School ve Wallingtonu, kde studovali synové z nejvlivnějších amerických rodin. Skvěle si vedl v angličtině, dějepise a matematice. Horší to bylo s latinou, kvůli níž musel opakovat přijímačky. Po absolvování akademie se v roce 1935 zapsal na Princeton, ale záhy školu opustil a zamířil na Harvard, kde v roce 1940 absolvoval s vyznamenáním. 

V roce 1941 vstoupil do United States Navy Reserve. O dva roky později působil jako poručík v oblasti Šalomounových ostrovů, kde velel torpédovému člunu. V noci z 1. na 2. srpna 1943 ale bylo plavidlo potopeno Japonci. Během útoku utrpěl John vážné zranění zad a několik dní se se svou posádkou skrýval bez jídla na březích ostrůvku, než byli zachráněni. 12. srpna 1944 tragicky zahynul jeho starší bratr Joe v letecké vojenské akci. John zaujal jeho místo, a přebral tak i břemeno politických ambicí svého otce.

Po válce John pracoval krátce jako novinář. Byl přítomen při mírových rozhovorech v Postupimi a na ustanovující schůzi OSN v San Francisku. V roce 1947 se stal kongresmanem, o šest let později senátorem za stát Massachusetts, když vyhrál o 70 000 hlasů nad republikánským senátorem Henry Cabotem Lodgem. Během svého senátního působení vydal knihu Profiles in Courage (Profily odvahy; Orbis, 1969), za niž obdržel Pulitzerovu cenu.

V květnu 1952 ho pozvali přátelé, Charles Bartlett s manželkou Marthou, na večeři. Posadili ho ke stolu s vysokou tmavovláskou Jacqueline „Jackie“ Lee Bouvier. O dvanáct let mladší absolventka prestižní Vassar College a Univerzity George Washingtona pracovala v deníku Washington Times-Herald jako fotoreportérka. Úmyslem přátel bylo dát tyhle dva mladé lidi dohromady. A povedlo se. 23. června 1953 oznámili John a Jackie zásnuby. Vzali se 12. září 1953 v kostele Panny Marie v Newportu ve státě Rhode Island. Jejich svatbě požehnal i papež, oba manželé byli katolíci. Zabydleli se v Georgetownu, kde Jackie navštěvovala semináře dějin Spojených států na univerzitě. Ovládala několik jazyků a pro manžela překládala politické texty z francouzštiny a španělštiny. 

Na své prezidentské kandidatuře začal John pracovat v roce 1956. V jeho úsilí ho bezvýhradně podporovala celá rodina a jeho kampaně se i přes svůj odpor k politice účastnila i manželka Jackie. V tomto období prošlo jejich manželství krizí, během níž Jackie předčasně porodila mrtvé dítě. Po druhém rizikovém těhotenství se jim 27. listopadu 1957 narodila dcera Caroline. 

V listopadu 1960 porazil John Fitzgerald Kennedy republikána Richarda Nixona a 20. ledna 1961 se stal prezidentem Spojených států. Ve svých 43 letech byl nejmladším vrcholným státníkem, jenž byl do úřadu zvolen. Jackie se v jednatřiceti stala jednou z nejmladších prvních dam v historii. O dva týdny později se jim narodil syn John. Těsný rozdíl ve volbách ale napovídal, že Kennedyho prezidentství bude nesmírně obtížné. Zejména v domácích problémech se plně nemohl opřít ani o Sněmovnu reprezentantů a Senát, přestože v nich demokraté měli většinu. Mnoho z nich totiž bylo ze starého Jihu a v celé řadě otázek neměli daleko k postojům konzervativních republikánů, v oblasti lidských práv jim rozhodně chyběla snaha provést potřebné reformy. Prvními zkouškami si John prošel již při vytváření vlády a dosazování lidí do administrativy, kde se mu nakonec podařilo prosadit do funkce ministra spravedlnosti svého bratra Roberta Kennedyho, který se na jeho stranu postavil prakticky ve všech krizových situacích.

Prvním problém, který na mladého prezidenta čekal? Snaha o oživení americké ekonomiky. Situaci vyřešila jeho vláda pomocí daňových reforem. Jejich dopad na ekonomiku USA je hodnocen jako pozitivní. Velkým problémem byla otázka občanských práv. Segregace černošského obyvatelstva na Jihu se projevila v několika krizích, zejména pak při zákazech přístupu černošských studentů na některé jižanské univerzity. Častokrát musely zasahovat federální složky a několikrát musel Robert Kennedy z titulu ministra spravedlnosti silně intervenovat, aby situaci uklidnil. JFK podporoval myšlenku rovnosti všech lidí. Podpořil i demonstraci za občanská práva u Lincolnova památníku 28. srpna 1963, kde Martin Luther King přednesl svůj nejslavnější projev I have a dream… Kvůli slabé pozici v rámci politického rozložení sil se mu ale podařilo prosadit jen minimum nových zákonů o občanských právech. 

Neúspěch jeho zahraniční politiky? Pokus o svržení Castrova režimu za pomoci kubánských emigrantů v dubnu 1961. Vylodění v Zátoce sviní selhalo kvůli naprosto nedokonalé přípravě a špatnému odhadu politických, vojenských i špionážních složek. Ještě závažnější byla karibská krize. V květnu a červnu 1962 se Sověti v reakci na rozmístění jaderných střel v Turecku rozhodli umístit na Kubě rakety, které by jim umožňovaly útok na východní pobřeží Spojených států. Poté, co zpravodajské služby zjistily budování základen, rozmisťování těchto raket a současně jejich dopravu sovětskými loděmi na Kubu, stál Kennedy před otázkou, jak tuto krizi vyřešit. Tváří v tvář hrozbě nukleární války se rozhodl zahájit námořní blokádu Kuby a vyzvat Sověty veřejně, aby ustoupili. V televizním projevu 22. října 1962, který sledovalo 100 milionů lidí, varoval sovětského prezidenta Chruščova před uvrhnutím světa do války. Usvědčil Sověty ze lživého tvrzení, že na Kubu jsou dopravovány pouze obranné prostředky. 28. října po diplomatických jednáních Sověti své rakety z Kuby stáhli výměnou za veřejnou záruku Spojených států, že neprovedou invazi na Kubu a za skryté ujednání, v rámci něhož Spojené státy stáhly jaderné střely ze základen v Turecku. 

Po karibské krizi došlo ke snaze obou stran k jednání o určité formě odzbrojení. Kennedy byl v tomto směru velmi aktivní a v květnu 1963 pronesl slavný mírový projev. Požadoval mír pro muže a ženy celého světa, mír nejen pro tuto dobu, ale i jednou provždy. Během léta 1963 pak Sovětský svaz vyslovil souhlas s první smlouvou o zákazu zkoušek jaderných zbraní mezi oběma velmocemi. Součástí americko-sovětského souboje byl také závod v dobývání vesmíru. Po sovětských úspěších představil Kennedy v květnu 1961 smělý a neuvěřitelný plán: do konce desetiletí poslat lidskou posádku na Měsíc. Tento sen se naplnil v roce 1969, šest let po jeho smrti, kdy astronaut Neil Armstrong stanul na Měsíci. Během Kennedyho vlády byla vybudována Berlínská zeď a pokračovala válka ve Vietnamu. 

Pro veřejnost tvořili John a Jackie dokonalý pár. U veřejnosti byla první dáma velmi oblíbená. Stejně tak měla mnoho fanoušků v zahraničí, což se projevovalo při zahraničních cestách s prezidentem. Zamilovali si ji zejména Francouzi, mluvila s nimi perfektní francouzštinou. Jackie dokázala přesvědčit Kongres, aby Bílý dům prohlásil za národní historickou památku. Uspořádala veřejnou sbírku na rekonstrukci, pro propagaci nechala sepsat průvodce a natočit dokument o Bílém domě. Z Washingtonu se stalo kulturní centrum, do sídla prezidenta byli zváni hudebníci i hollywoodští herci. Svým stylem oblékání určovala módní trendy.  

Po celou dobu svého mandátu se JFK snažil tajit nejen své zdravotní problémy, ale i své mimomanželské aktivity. Jackie jeho avantýry tiše tolerovala. Už krátce po svatbě prezident obnovil vztah s některými svými milenkami. Románek s prezidentem Kennedym a jeho bratrem Robertem měla i Marilyn Monroe. V květnu roku 1962 zpívala na narozeninové oslavě prezidenta a svědci jejího vystoupení tvrdili, že v lesklých šatech s hlubokým dekoltem byla natolik okouzlující, že ji prezident pozval do svého apartmá hned týž večer. Aférka s prezidentem samozřejmě k ničemu nevedla a i přes spoustu fám, které se kolem ní vynořily, je pravděpodobné, že ani sama Marilyn si od ní nic neslibovala.

JFK začal jako první pořádat tiskové konference prezidenta v přímém přenosu, což mu u občanů přineslo velkou oblibu. Když se ho novináři ptali, jaké má pocity z prezidentování, zavtipkoval: „Mám krásný dům, do kanceláře to není daleko, plat je dobrý.“ (Robert Dallek: Nedokončený život; Argo, 2006).

Na podzim 1963 začal pracovat na přípravě souboje o své druhé volební období. Přes některé neúspěchy cítil, že má velkou šanci uspět i v dalších volbách. V listopadu 1963 ale jeho další plány tragicky přerušil atentát v Dallasu. 22. listopadu 1963 byl smrtelně raněn několika střelami atentátníka Lee Harvey Oswalda. Jeho smrt šokovala celý svět. Pravděpodobný střelec se k ničemu nepřiznal a byl zavražděn dva dny po zadržení. Státní pohřeb se konal na Arlingtonském národním hřbitově 25. listopadu 1963. Zúčastnilo se jej 220 zástupců zemí z celého světa. Jen pár měsíců před atentátem se prezidentskému páru narodil druhý syn Patrick, který zemřel čtyřicet hodin po porodu. Po atentátu se Jackie odstěhovala do New Yorku, aby dětem poskytla klidnější život. Manželův odkaz se rozhodla předat budoucím generacím, v Bostonu nechala vybudovat John F. Kennedy Presidential Library and Museum.