Žena za plotnou, nebo za grilem?

„Muž u grilu se chová, jako by právě objevil oheň,“ prohlásila belgická historička Valérie Piette. Narážela tím na knihu antropologa Richarda Wranghama Zkrocení ohně (Catching Fire), v níž oživuje tradiční stereotyp „muž – lovec, žena – sběračka“. Muži se podle něho účastnili lovu velké zvěře a jejího grilování, pečení či uzení, ženy naopak vařily semena či rostliny a udržovaly ohniště – „teplo domácího krbu“. Používání kontrolovaného ohně při tepelné úpravě potravin podle Wranghama představovalo hlavní motor naší evoluce, který změnil naši anatomii, inteligenci i společenské struktury. Dělba práce při vaření a grilování položila základy domácnosti, postavené na ochranitelství, ekonomické závislosti a patriarchátu.

O grilování a poměrech v pravěké kuchyni se můžeme jenom dohadovat, protože pro ně neexistují jednoznačné archeologické důkazy. Zásadní momenty v historii grilování se však prokazatelně odehrály v angloamerickém prostředí na přelomu 19. století, v období světových válek a v 50. letech 20. století. Pečlivá příprava na válku byla součástí výchovy i výcviku nejen mužů, ale i chlapců. Britský generál Robert Baden-Powell v roce 1907 založil první skautský oddíl, v němž se dorostenci učili přežít v přírodě, a součástí tohoto tréninku bylo i umění rozdělat oheň či vařit v polní kuchyni. Tato „chlapecká škola divočiny“ se rychle ujala i v USA, kde roku 1910 vznikly Boy Scouts of America, aby připravily budoucí muže na aktivní, namáhavý život a schopnost překonávat překážky (tato mentalita vycházela ze slavného projevu prezidenta Theodora Roosevelta The Strenuous Life, 1899). V této době ještě nebyly zavedeny armádní dávky typu MRE (Meal, Ready-to-Eat) a jídlo se uchovávalo nejčastěji konzervováním – sušením, uzením, kvašením nebo nakládáním. K úpravě masa se používal jednoduchý táborový gril v podobě rozžhaveného plátu a uzení bylo spolehlivou metodou jeho uchování na týdny. Vojáci, podobně jako skauti, si tuto zkušenost poté přenesli i do civilního života, neboť si oblíbili chuť uzeného a grilovaného masa a také rádi vzpomínali na společenství a kamarádství u grilu z polní kuchyně.

Už po první světové válce se v některých regionech Evropy začaly objevovat veteránské pikniky, kde muži demonstrovali své dovednosti nad grilem. Venkovní vaření – stejně jako další outdoorové aktivity, například kempování, rybaření či pěší turistika – bylo spojeno s mužností, formovanou válečnou zkušeností. Vůně pečínky připravované na grilu doprovázela vojáky při návratech domů a šla ruku v ruce s dalšími tradičně mužskými doménami. Průmysloví titáni automobilismu jako Henry Ford a Harvey Firestone společně jezdili na slavné letní kempingové expedice (1915–1924) a tím razili ideál moderního muže, který ovládá spalovací motor i živelný žár ohně. V roce 1935 tak vznikl Fordův Charcoal Briquette Kit – sada na grilování, která využívala zbytky z výroby karoserií modelu T. („Gril“ se dodnes říká i mřížce či masce chladiče.) 

Po druhé světové válce se v Americe a Británii stalo „kempingové“ grilování mimořádně populárním jako forma oblíbené a cenově dostupné dovolené pro střední třídu. Poválečný ekonomický rozmach USA umožnil stěhování rodin do předměstských domů s typickými zahradními dvorky. Barbecue se díky dnes již ikonickému Weberovu kotlovému grilu s víkem (1952) stalo symbolem rodinné pospolitosti a společně s pečlivě udržovaným anglickým trávníkem i esencí amerického snu, který se postupně rozšířil do celého světa. Současná podoba grilování se od těch dob příliš nezměnila: za grilem sice stále častěji stojí ženy, ale venkovní grilování masa je stále vnímáno jako dude food (chlapácké jídlo), které mužům umožňuje předvádět a posilovat maskulinitu, i když grilují párky z Lidlu.