O golfové módě a anglickém trávníku

Počátky upravených a krátce střižených trávníků sahají až ke středověkým hradům, kde zelené porosty sloužily pro pastvu dobytka i jako přehledné plochy, které umožňovaly lepší kontrolu nad přicházejícími vetřelci. Anglický výraz pro trávník (lawn) je ostatně odvozený ze středověkého launde, které označuje mýtinu či otevřenou travnatou plochu.

Vydělení trávníku ze zemědělské půdy umožnilo jejím vlastníkům ukazovat bohatství a volný čas namísto každodenní vyčerpávající práce na polích. Patřičně upravený zelený pažit se navíc v průběhu 17. století stal společenským prostranstvím a o století později i statusovým symbolem a trademarkem anglických, v tradici romantismu upravených zahrad. Tato ladná, přírodní koberec připomínající plocha reprezentovala prosperitu a volný čas majitele a společně s prvními evropskými kolonisty se rozrostla až do Ameriky. Předními příznivci nového estetického řádu trávy byli prezidenti George Washington či Thomas Jefferson, kteří dle něj s nadšením nechali upravit svá sídla i domovy. Popularita anglického trávníku ale postupně vzrůstala i mezi obyčejným lidem a svého vrcholu dosáhla po druhé světové válce, kdy se předměstský trávník stal klíčovou součástí amerického snu.

Na počátku 30. let 19. století pracoval Edwin Beard Budding v texilní továrně, kde používali speciální řezací válec k zastřihování nerovného vlasu vlněné látky. Anglického inženýra tehdy zaujalo, že textilie získala hladký finiš, takže na základě tohoto stroje v roce 1830 vymyslel sekačku na trávu. Tato průmyslová novinka ohromně usnadnila údržbu velkých ploch stále módnějších trávníků. Pěstovat anglický trávník bylo umění i věda, o čemž svědčí i kniha The Art of Beautifying Suburban Home Grounds, která v roce 1870 na zhruba 600 stránkách dopodrobna představila péči o zahrady a travnaté povrchy. 

Sekání trávy představovalo ve vyšší společnosti formu odpočinku od duševní práce i zdravým pohybem, který vyznával a propagoval i Theodore Roosevelt. Sekačky se i díky tomu čile prodávaly a reklamní vizuály je stále častěji spojovaly s volnočasovými aktivitami, módou a lawn games typu croquet, tenis či golf.

Golfový švih i dámské oblečení určené na green zpočátku svazovaly dobové konvence a pravidla tohoto původně mužského sportu. Viktoriánsko-edwardiánská epocha se v tomto ohledu vyznačovala těžkými kabáty a sukněmi sahajícím ke kotníkům, které byly nadité krinolínami a turnýrami. Odlehčení a rozvolnění upjatého dress codu nastalo teprve v souvislostí s emancipací a meziválečnými ženami nové doby, které se v angloamerickém prostředí nazývaly flappers. Pro toto období byla zároveň typická sportovní a praktická móda, ale první ženou, která vynesla na golf kalhoty, byla až Gloria Minoprio (1933). Tato tajemná módní ikona dorazila na svůj první turnaj žlutým Rolls-Roycem. „Vypadá jako Mefisto!” ozvalo se z pobouřeného davu. Slečna Minoprio si však jen ležérně odložila šarlatovou bundu a v černém roláku a elegantních kalhotách vyhrála English Ladies Championship. S pouhou jednou golfovou holí.