Just Nuisance. Příběh jedné námořnické dogy 

Odpolední cesta vlakem z Kapského Města zpočátku nenabízí nic mimořádného. Poloprázdný motorák projíždí šedivou industriální čtvrtí, ale záhy se před očima rozprostře modrý záliv False Bay lemovaný plážemi a narezlými ostrými skalisky. Přístav Simon’s Town, ve kterém asi po půl hodině vystupuji, založil nizozemský koloniální správce Simon van der Stel jako základnu pro East India Company. Stojím opřený o hrazení na Jubilee Square a pozoruji, jak se v úhledném, prosluněném městečku na vlnách líně pohupují jachty a lidé si na pobřežním Waterfrontu užívají volný víkendový čas v restauracích. Je to krásný, ale trochu nevzrušivý výjev maloměstské idyly, který se však rozplyne ve chvíli, kdy mi oči sklouznou k soše urostlé dogy. Díky ní začnu postupně rozplétat pozoruhodný příběh psa, který se stal „nejlepším přítelem námořníků“.

Just Nuisance se podle všeho narodil 1. dubna 1937 v Rondeboschi, na jižní periferii Kapského Města. Majitelem čistokrevného štěněte německé dogy se jménem Pride of Rondebosch se stal Benjamin Chaney, který v nedalekém Simon’s Townu založil United Services Institute. Tento institut byl hojně navštěvovaný členy královského námořnictva, kteří začali psího dorostence rozmazlovat sušenkami, koláči a sem tam i douškem piva. Námořnické uniformy se širokými nohavicemi a modrými límci se staly rozpoznávacím znakem přítele a pes začal námořníky následovat na základnu, která v době druhé světové války byla jihoatlantickou stanicí (South Atlantic Station) a základnou pro spojeneckou dopravu kolem bouřlivého mysu Dobré naděje.

Nejoblíbenějším místem k odpočinku statné dogy se stal horní konec lávky (gangplank) u křižníku HMS Neptune. Vzhledem k tomu, že Just Nuisance byl i na dogu mimořádně velký (v kohoutku měřil přes metr a na zadních nohách dosahoval výšky téměř dvou metrů), představoval pro námořníky vracející se z hospod v Simon’s Townu nepřekonatelnou překážku. Námořníci, kteří museli obrovské spící zvíře překračovat, často v rozčilení volali: „You’re just a nuisance! Why do you have to lie here of all places?!“ (Jsi prostě jen otrapa! Proč se musíš rozvalovat právě tady?!). Tímto způsobem vzniklo jeho neoficiální jméno, které se při volání na psa zkracovalo na „Just“ a postupně se stalo legendárním.

Z Justa se však díky jeho reprezentativnímu vzhledu a přátelské povaze stal vítaný doprovod námořníků na spanilé jízdy vlakem do nedalekého Kapského Města. Zvláště ceněný byl po zavíračce barů jako preventivní štít proti rvačkám a také jako opora a kompas při návratech na základnu. Při cestách vlakem se námořníci sice snažili psa ukrýt pod sedadly, ale u psa vážícího 148 liber (cca 67 kg) to byl nadlidský úkol. Průvodčí ho vždy objevili a odmítali „černého pasažéra“, za něhož majitel neplatil jízdné, dlouhodobě pardonovat.

Just, který při své přepravě zabíral tři sedadla, byl z vlaku na různých stanicích vysazován, ale prokazoval neuvěřitelnou orientaci: počkal na další spoj nebo pěšky došel k další stanici a tam znovu nastoupil. Situace eskalovala ve chvíli, když si Nuisance začal na průvodčí doslova vyskakovat. Postavil se na zadní nohy, opřel tlapky o ramena a tichým zavrčením vysvětlil, že hodlá v cestě pokračovat. Správa jihoafrických železnic a přístavů však neměla pro pravidelné cestování bez lístku žádné pochopení a úřady nakonec pohrozily majiteli psa Benjaminu Chaneymu, že buď psa zkrotí a zaplatí jízdné, nebo bude sprovozen ze „životní dráhy“. Hrozba utracení milovaného zvířete vyvolala v Simon’s Townu masové pobouření. Tisíce námořníků i civilistů psaly petice a dopisy veliteli námořní základny. Nuisance nebyl vnímán jako pouhé zvíře, ale jako neoficiální člen komunity, jehož přítomnost vnášela do válečné vřavy prvek lidskosti a radosti.

V srpnu 1939, pouhých několik dní před začátkem druhé světové války, přišel velitel jihoatlantické stanice se čtveráckým byrokratickým řešením. Just Nuisance byl „jedním z nich“ a jako takový nejenže chránil námořníky, ale i upevňoval jejich soudržnost a morálku. Proč jej tedy oficiálně nenaverbovat do Královského námořnictva? Jako příslušník ozbrojených sil ve válečném stavu by získal nejen nárok na bezplatnou dopravu vlakem, ale i další výhody slovutné námořní instituce.

Na první pohled výstřední nápad získal reálné obrysy a dne 25. srpna 1939 proběhl oficiální odvod. Just Nuisance musel jako každý námořník projít důkladnou lékařskou prohlídkou a fyzickými testy, které absolvoval s vynikajícím výsledkem. V odvodové kartě Royal Navy, kterou „podepsal“ otiskem mohutné packy, byl zapsán pod jménem Just, příjmením Nuisance a přezdívkou „Bone Crusher“ (Drtič kostí).

Tento „obyčejný námořník“ se – až na pár rvaček s nezvanými vetřelci – choval příkladně, a tak byl záhy povýšen na hodnost „Able Seaman“ (AB). Tento kariérní postup mu zaručil plné vládní příděly, které v jeho případě znamenaly zejména pravidelnou stravu na útraty britské koruny. Své výsadní postavení však Just Nuisance využíval i tak, že mohl po koupeli spát na povlečených námořnických postelích. A v neposlední řadě se jako maskot, způsobně oděný do námořnické čapky, objevovat na slavnostních námořnických nástupech a přístavních maršparádách.

Svébytným obřadem, který Just absolvoval, byla i jeho „svatba“ s německou dogou Adindou (1941). Z tohoto svazku vzešlo pět štěňat, z nichž první dvě byla vydražena primátorem Kapského Města a výtěžek putoval do fondu na podporu válečného úsilí. Přestože se tyto události v životě „obyčejného psa“ mohou zdát absurdní až úsměvné, Just Nuisance ve vší vážnosti navázal na tradici přítomnosti zvířete u námořnictva.

Pro námořníky v Simon’s Townu, kteří byli tisíce mil od domova a čelili válečným nejistotám, představoval emocionální kotvu. Byl „jediným člověkem“, se kterým mohli mluvit, aniž by se konverzace stočila k válce, jak kdysi poznamenal generál Eisenhower o svých vlastních psech. Tato věrná a dlouhodobá podpora námořnictva se však zároveň neobešla bez zdravotní újmy, neboť německé dogy jsou známé svou náchylností k problémům s pohybovým aparátem.

Dne 1. ledna 1944 byl Just Nuisance námořnictvem propuštěn ze služby. Vzhledem k tomu, že se jeho stav dramaticky zhoršoval, musel být v den svých sedmých narozenin milosrdně utracen. V době, kdy v Evropě vrcholily přípravy na vylodění v Normandii a na mořích umíraly tisíce mužů, Královské námořnictvo se všemi vojenskými poctami uctilo jeho památku. Tělo milovaného psa bylo zahaleno do britské námořní vlajky a uloženo k odpočinku v Klaver Campu na vrcholu Red Hill. Po jeho smrti se Royal Navy bránilo všem nabídkám na jeho nahrazení a v oficiálním prohlášení uvedlo: „Žádné zvíře, jakkoli inteligentní nebo milé, nikdy nenahradí starého Nuisance – byl to pes, ale v srdci námořník.“