Co bylo dřív: Zemědělská, nebo textilní revoluce?

Oděvy ve srovnání s kamennými nástroji rychle podléhají zkáze a jen zřídka přežijí déle než jedno tisíciletí. O to vzácnější jsou nálezy několika fragmentů látek v Turecku, které byly utkány v raném neolitu. Mezi další textilní objevy patří 5 000 let stará lněná tunika ze starověkého Egypta či o 2 000 let mladší kalhoty, nošené nomádskými jezdci ve Střední Asii. Tyto artefakty, spolu s vykopávkami prvních krejčovských nástrojů, vypovídají přesvědčivý příběh o tom, že první zemědělci nezačali s pěstováním obilovin proto, aby měli „co dát do sebe“, nýbrž s pěstováním textilních plodin, aby měli „co dát na sebe“.

Zahaleni v kožešině či s kůží ležérně přehozenou přes rameno přežili naši předchůdci většinu doby ledové. Primitivní oděv jim poskytl přenosnou tepelnou ochranu, díky níž mohli opustit své ohněm vyhřívané jeskyně a vydat se ven na dlouhé a energeticky náročné lovy. Na konci paleolitu, v poslední a zároveň nejchladnější době ledové, však už toto jednoduché, volné a nepřiléhavé oblečení nestačilo. Před nápory mrazivého větru ochránil člověka až složitější, vícevrstvý oděv se spodním prádlem a našitými „válci“, které lze považovat za předchůdce dnešních rukávů a nohavic. 

První krejčí v lidském rodě začali stříhat a šít, k čemuž jim dopomáhaly nově vynalezené technologie v podobě kamenných čepelí či kostěných šídel k sešívání na míru střižených oděvů. Moderní lidé díky vyspělejšímu oděvu pronikli až do arktického kruhu, kam se neandertálci – ač přizpůsobeni chladu – nikdy nedostali. Ze severovýchodního rohu Sibiře přešli přes obnažený pevninský most a před 15 000 lety vstoupili na Aljašku, aby se pravděpodobně stali prvními lidmi, kteří osídlili Ameriku. S sebou si přinesli i krejčovské know-how, o čemž svědčí 32 kousků kostěných jehel s očkem, které byly nalezeny v lokalitě La Prele Mammoth ve Wyomingu.


Globální oteplení, které nastalo na konci poslední doby ledové, s sebou přineslo několik zásadních změn: v průběhu neolitické revoluce se nomádští lovci a sběrači usadili, dali se na zemědělství a začali budovat města, kde hromadili majetek a vytvářeli do té doby nepoznanou společenskou nerovnost. „Přechod k zemědělství,“ upozorňuje archeolog Ian Gilligan, „je obvykle spojován s pěstováním potravin namísto jejich sběru. Raní zemědělci však vedle pšenice, kukuřice či rýže pěstovali také bavlnu, len či jutu a já jsem přesvědčen o tom, že začali nejdříve pěstovat přírodní textilní vlákna a teprve poté přidali potraviny.“ Co tato textilní revoluce způsobila? Lidé si na oblečení, které nosili v době ledové, prostě zvykli, a když se venku výrazně oteplilo, znovu se nesvékli do naha. Lidské tělo se díky oděvu oddělilo od přírody natolik, že nahota začala být provázena studem. V horkém a vlhkém počasí však nebylo oblečení do zimy vhodné a muselo být zahaleno do lehkých, průchodných tkanin. Oděv se stal doslova naší druhou kůží, nahradil malování na tělo a začal se používat tak, jak jej známe dnes. Nejen jako termální ochrana, ale též jako prostředek sebevyjádření a společenského statusu.