Helena Christensen na Vogue Summit 2026: Stačí malá gesta a můžete změnit svět k lepšímu

Když na pódium letošního Vogue Summitu 2026 usedla dánská ikona Helena Christensen, málokdo by možná čekal, že se diskuse stočí k tolika zajímavým tématům. Při rozhovoru se zkušeným moderátorem Liborem Boučkem se společně dostali od éry supermodelek v devadesátých letech přes módní průmysl až k jejím humanitárním misím, a především k Helenině velké vášni související s její současnou profesí, totiž k fotografii. Každé z těchto témat ostatně ke Christensen neodmyslitelně patří. 

Christensen v úvodu panelu vysvětlila, že stát se součástí humanitárních misí je nesmírně naplňující. Je nesmírně vděčná, že se jí tato možnost naskytla právě díky práci v modelingu. Právě tam si jí všimla a oslovila organizace Oxfam. „Když takovou možnost dostanete, musíte ji vzít. Chci měnit věci k lepšímu, i kdyby ta změna měla být sebemenší.“

Svět kolem nás v posledních měsících neprožívá lehké období. Podle Heleny Christensen žijeme ve velmi temné éře – čelíme obrovským vlnám migrace, válkám a konfliktům. Jak ale v lidech probudit skutečnou aktivitu, když většina z nás sleduje hrůzy jen přes displeje telefonů? „Vidíme fotky na sociálních sítích, dotýkají se nás, možná se v noci vzbudíme a pláčeme. Ale pak jdeme dál,“ popsala Helena fenomén moderní otupělosti. Recept na změnu přitom podle ní neleží v globálních gestech, ale přímo za našimi dveřmi. „Stačí malá gesta – pomozte babičce s nákupem, pochvalte někoho nebo se zapojte do některé z dobrovolných aktivit přímo ve své komunitě,“ radí Christensen a dodává, že například ona se takto zapojila do rozvozu jídla pro seniory a právě práci s nimi moc doporučuje. „Odpojit se aspoň na chvíli ze světa sociálních sítí můžete klidně hned. Místo toho udělejte někomu radost v reálném světě,“ vyzvala publikum.

Libor Bouček během panelové diskuse stočil téma k éře, kdy se Helena stala globální ikonou. Chybí jí něco z té doby? Odpověď byla okamžitá a nekompromisní: „Chybí mi doba, kdy neexistovala sociální média,“ usmála se a zavzpomínala na časy, kdy mohla chodit třeba na večírky, kde celebrity nikdo tajně nefotil na telefony. „Jsme poslední generace, která vyrostla bez sociálních sítí, a jsem za to nesmírně vděčná.“ Dnešní svět je podle ní sice digitálně propojený, ale lidská interakce se vytrácí. 

V digitální éře se sice internetové ikony rodí přes noc a šance proslavit se je obrovská, stejně rychle ale tito lidé mizí. Co je tedy klíčem k dlouhodobému udržení zájmu o sebe v showbyznysu? Podle Heleny Christensen jde hlavně o talent, disciplínu a srdce. „Musíte zůstat věrní sami sobě a odolat všemu tomu bullshitu kolem,“ radí modelka mladé generaci.

Kariéra ani život nejsou jen permanentní úspěch. „I neúspěch je prostě život, je to jen fáze, stejně jako úspěch nebo smutek. Když se cítíte na dně, vězte, že to přejde,“ podělila se Christensen o svůj přístup k selhání. Ani jí se vždy nedaří a je to úplně normální. Upozornila také na to, jak destruktivní dokáže virtuální prostředí být a jak nebezpečné někdy je, když uznání nahrazujeme rychlým dopaminem v podobě lajků a komentářů na sociálních sítích: „Snažíte se ovládnout něco virtuálního, co vlastně ani neexistuje. Když máte pod fotkou sto hezkých komentářů a jeden špatný, je to právě ten jeden, který vám zkazí celý den. Přitom vůbec nevíte, proč to ten člověk píše. Žádný lajk nemá takovou váhu, důležité je, jak se cítíte vy sami.“ Sama u mladých lidí pozoruje vyčerpání ze sítí a přirovnává jej k závislosti. Jako když kuřák mechanicky sahá po cigaretě, tak my máme často tendenci bezmyšlenkovitě sahat po telefonu. „Nesnáším, když mě něco kontroluje. Doufám, že mladí to vyčerpání ucítí natolik, že ze sítí nakonec sami odejdou.“

Kromě modelingu je Helena Christensen uznávanou fotografkou. Vášeň pro obrazové ztvárňování skutečnosti zdědila po otci a rodině, která měla vždy perfektně nafocená rodinná alba. „Vzpomínám si, že už jako malá holka jsem doma sedávala s našimi rodinnými alby a prohlížela si je, ty fotky měly dokonalou kompozici a krásné světlo.“ Největší školou pro ni ale bylo, když se mohla coby modelka dívat pod ruce legendám jako Herb Ritts, Richard Avedon nebo Peter Lindbergh. „Herb Ritts mi dal můj úplně první Polaroid. Od té doby fotím každý den, všechno vidím skrze oko fotoaparátu. I teď, když tu sedím, přemýšlím, jak bych vyfotila ty krásné květiny na pódiu,“ přiznala se smíchem.

Na závěr panelu položil Libor Bouček zásadní otázku: Co je to vlastně krása? Podle Heleny Christensen je krása všudypřítomná a zvídavé oko ji najde i v dnešním složitém světě plném utrpení. „V základu je to příroda, děti, květiny. To je ta skutečná krása. V životě je tolik nádherných okamžiků. Musíme se prostě ujistit, že budeme žít tak, abychom byli šťastní, navzdory všemu tomu, co se kolem nás děje.“