Osm nejlepších snímků z letošního festivalu v Cannes

Velkou cenu Týdne kritiků si letos z Cannes odvezl film La Gradiva. „Ufff, to se ti bude líbit,“ psal mi ještě ze sálu po skončení projekce Šimon Holý, můj bff, filmový režisér, producent a člověk, který mě zná jako své boty. „Roste to a ještě asi bude,“ popisoval mi v chatu s tím, že do sté dvacáté minuty šlo o OK film, ale „pak přijde facka a všechno si sedne.“ TheWrap, Indie Wire i Guardian tento celovečerní debut režisérky (a scénáristky) Marine Atlan vychválili, ale teprve emotivní reakce mého kamaráda mě donutila zapsat si název a začít sledovat, kdy se objeví v distribuci nebo ve festivalové nabídce. La Gradiva je zdánlivě klasický coming-of-age film, v němž třída dospívajících odjede na školní výlet do Neapole. Navštíví i ruiny Pompejí, na jejichž tragickém pozadí začne ve studentstvu i v učitelce probublávat záplava emocí. Film podle kritiků stojí na skvělých výkonech často začínajících mladých herců a hereček, ale také na tom, že se nedrží tradičních klišé spojených s filmy o dospívání, ale naopak je boří.

Kdo se v loni těšil z nečekaně super zábavného queer animáku Princezna Kosmolesba (já, hehe), pak letos dostane nášup v podobě Jim Queen. Francouzský animovaný snímek pro dospělé, který si odbyl premiéru v Cannes v rámci půlnočního promítání a odnesl si nejen nominaci na Queer palmu, ale i na Caméra d’Or (canneské ocenění za celovečerní debut), na červeném koberci zářil nezvykle pestrou delegací a z festivalu vyráží do světa s oslavnými recenzemi od kritické obce i fans na Letterdboxu. Jim je pařížská sexy gay ikona, která se začne hroutit, když se nakazí novým virem zvaným heteróza. Ano, stane se z něj nudný heterák bez břišáků a se vkusem běžného strýčka (ponožky v sandálech, ale ne ironicky, jak káže Demna). Všichni Jima nechají ve štychu kromě nevyoutovaného twinka Luciena, jenž spolu s Jimem musí najít kúru na epidemii, která hrozí, že z povrchu zemského vymaže celou LGBTQ+ komunitu...

Začalo to legračními videy na Instagramu a končí to canneským filmovým debutem, o nějž svedly boj ty největší produkční firmy. Světová distribuční práva na první celovečerní snímek Jordana Firstmana Club Kid, jenž se představil v sekci Un Certain Régard, před týdnem vyhrála společnost A24 (ve hře byli podle serveru Variety také giganti jako Netflix, Mubi, Searchlight nebo Focus Features) – za film dala podle zdrojů Variety 17 milionů amerických dolarů. 

Jordan Firstman, scénárista, režisér, zpěvák, herec a komik, se během covidu stal téměř přes noc miláčkem Instagramu. Jeho zábavné videoscénky, zvané Impressions, kde napodoboval nejrůznější typy lidí, ale i věcí nebo situací (například video, kde hraje „PR manažerku banánového chlebíčku“), se začaly pomalu, ale jistě od roku 2020 šířit stejně virálně jako samotný coronavirus, čemuž masivně napomohlo, že jej sdílely hvězdy velikosti Ariany Grande. 

Na Impressions navázaly Secrets – naprosto nefiltrovaná instagramová hodinka, v níž Firstman interagoval s tajemstvími, jež mu sledující posílali do zpráv (od nepřiznaných nevěr po zatajené pohlavně přenosné infekce). Díky Instagramu se tak ze začínajícího scénáristy (např. seriál Search Party) stala hvězda účinkující jak ve festivalových indie filmech jako Rotting in The Sun (2022), tak v seriálových hitech jako Miluju LA (2025). Vydal i komediální hudební album Secrets a na sítích jej můžete pravidelně vídat na večírcích s těmi, o kterých se mluví. Přátelí se s it girls jako Rachel Sennott nebo Charli XCX. 

Firstman je zábavná, ale také velmi polarizující gay ikona, rád provokuje a tne do živého a ani v Cannes to nebylo jiné, když se po premiérové projekci svého filmu Club Kid zeptal publika, jestli nemá lajnu. Tento aspekt klubové kultury ostatně komentoval i nápisy na tričkách, která do Cannes přivezl a s úsměvem představoval na photocallech i červených kobercích. O Firstmanovi a jeho pózách si můžeme myslet cokoli, ale faktem je, že právě jeho snímek je podle reakcí z Cannes jeden z těch, co vás chytne za srdce a nepustí. Pojednává o klubovém gay promotérovi a party zvířeti (v podání Firstmana), který musí ze dne na den přehodnotit svůj život, když se mu na prahu objeví jeho syn, plod jedné dávné, zapomenuté trojky, o němž do té doby neměl ani tušení... V dalších z rolích se představí třeba Cara Delevigne, Diego Calva nebo Miss Benny.

Co mi stačí ke štěstí? Vlastně jsem skromná a úplně si vystačím s tím, když herečka Hannah Einbinder zase dostane nějakou roli, v níž musí s kapkou hmatatelného sexuálního napětí interagovat s jinou, starší charismatickou herečkou. Funguje to v seriálu Stále v kurzu (Hacks) a věřím, že to bude fungovat i v případě tohoto indie metahororu od Jane Schoebrun. Ostatně na canneských photocallech to oběma, Einbinder i její kolegyni Gillian Anderson (ano!) fungovalo skvěle. Teenage Sex and Death at Camp Miasma je metahoror, film, který vzdává poctu žánru krvavých slasherů, zkoumá je feministickou perspektivou a vyžívá se ve female gaze (yes!). Einbinder se tu objevuje v roli queer režisérky Kris, která dostaně za úkol zrebootovat úspěšnou hororovou sérii Camp Miasma a do hlavní role chce obsadit herečku Billy Preston (Anderson) z prvního filmu série...

Počkat, počkat. Javier Calvo a Javier Ambrossi, ti panelisté ze španělské verze RuPaul’s Drag Race, natočili film, který měl premiéru v Cannes, a vyhráli cenu za režii? V roce 2026 je možné doslova cokoli. Proč ne? Dream big! „Los Javis hodně zandali,“ psal mi můj dojatý bestie. Calvo a Ambrossi se v mezinárodních vodách skutečně proslavili díky účinkování v reality show, ale ve Španělsku jsou oba už roky známí herci, režiséři a kreativci. V Cannes debutovali dílem, jež prý podle zákulisních informací ocenil i režisér Pedro Almodóvar. Loni s ním a o něm natočilo toto plodné duo minisérii, která mapuje vzestup tohoto vlivného queer autora a tvůrce. Jmenuje se Pedro x Javis. V kuloárech se dokonce šuškalo, že Almodóvar hrozil, že svůj vlastní film z programu letošního canneského festivalu stáhne, pokud nevezmou do soutěže snímek od Los Javis. Drama La Bola Negra, původně inspirované stejnojmenným nedokončeným dílem Federica García Lorky a hrou Alberta Conejera La piedra oscura (Conejero se spolu s Los Javis podílel na scénáři), sleduje životy tří queer mužů v roce 1932, 1937 a 2017. A prý je to nesmírně živé a dojemné. 

První nepálský film v canneské soutěži a hned oceněný cenou poroty sekce Un Certain Regard. A ještě k tomu celovečerní debut, páni! Film Abinashe Bikrama Shaha Elephants in the Fog nás bere do malé nepálské vesnice obklopené lesy, kde žijí sloni. Vesnice sama je pak malý matriarchát lokálních transžen, tzv. Kinnar komunity, tedy v Nepálu uznávaného třetího pohlaví (říká se mu meti). Pirati, hlavní hrdinka, zde platí za lídryni celé komunity, ale zamiluje se, začne toužit po „normálním“ životě a plánuje, že se se svým milencem odstěhuje do Dillí. Jenže když jí nečekaně zmizí jedna z „dcer“, musí se Pirati rozhodnout: Zůstat ve vesnici a dostát své odpovědnosti a společenské roli, nebo jít za hlasem svého srdce a dělat to, co chce jen a jen ona?

Pedro Almodóvar patří k naprostým klasikům nejen queer kinematografie, ale samozřejmě i té evropské. K mým nejoblíbenějším patří snímky z Almodóvarových začátků, vizuálně jiné, poutavé, camp a svébytně queer, jako jsou Černá roucha nebo Pepi, Lucy, Bom y otras chicas del montón. Tentokrát se už coby vyzrálý tvůrce pouští do dramatu s prvky autofikce a podle recenzí jde o hodně osobní, neučesané dílo, kde ovšem nechybí ani ikonická herečka Rossy de Palma, již právě Almodóvar kdysi objevil.

Legenda nejen módní fotografie Richard Avendon očima zkušeného filmového režiséra Rona Howarda. Možná trochu nečekané spojení, že? O to víc jsem na film zvědavá. Howard patří k hollywoodským těžkým kalibrům, za sebou má filmy jako Apollo 13, Žbluňk! nebo Šifra mistra Leonarda. „Avedon byl pořád zaneprázdněný, pracoval hodně, hodně moc,“ vysvětlil Howard pro server Deadline. „Zkoumali jsme časové období, kdy se rozpínal mezi komerční a dokumentární tvorbou. Jeho archivy jsou neuvěřitelné a bylo to vůbec poprvé, kdy nadace Richarda Avedona a jeho rodina chtěli na filmu spolupracovat a dostali jsme k jeho archivům kompletní přístup.“ Pokud vás stejně jako mě zajímá móda, ale také příběh, jenž se ukrývá za těmi z nejznámějších portrétů 20. století, pak tohle bude určitě něco pro nás.