Proč Gen Z dává přednost nudné práci před vysněnou kariérou

Jsou snad „boring jobs“ novými „dream jobs“? Generace Z, unavená honbou za společenským úspěchem i nejistotou, která je vlastní kreativním profesím, znovu objevuje půvab takzvaně „nudných“ zaměstnání, tedy těch jednoduchých a monotónních. Za rutinními pracovními pozicemi se totiž ve skutečnosti skrývá velmi lákavý příslib: stabilita, rovnováha mezi prací a osobním životem a klid v hlavě.

Na sociálních sítích se výraz „boring job“ v posledních měsících prosazuje jako jedno z oblíbených hesel generace Z. Doslova znamená „nudná práce“ a označuje profese, které mohou působit fádně: nenápadná kancelářská zaměstnání, opakující se úkoly, práce bez většího lesku a bez potřeby neustálé viditelnosti. „Boring job“ je tedy typicky spíše skromná a monotónní pozice, v níž se úkoly podobají jeden druhému, dny mají pravidelný rytmus a mediální pozornost je téměř nulová. Pro starší generace, vychované ambicí a představou kariéry založené na „vášni“, šlo dlouho o málo přitažlivý model. Jenže generace Z mezitím změnila pravidla hry.

Dnes jsou to právě excelové tabulky, opakující se zadání, administrativní agenda a další tiché open space kanceláře, které mezi mladými pracujícími získávají na atraktivitě. „Boring jobs“ sice příliš glamour nepůsobí, ale pozice jako účetní, sekretářka, mzdová účetní, datová analytička nebo administrativní asistentka nabízejí něco velmi cenného: čas. A právě ten je pro lidi mezi dvaceti a třiceti stále důležitější. Podle nedávné americké studie 58 % z nich připouští, že přijalo práci, o níž předem věděli, že bude spíše „situationship“ – krátkodobá, nenáročná a bez perspektivy. Toto číslo odráží zásadní proměnu myšlení. Práce už pro mladé zaměstnance není prioritou číslo jedna, ale pro 37 % z nich spíše „finančním zdrojem a ničím víc“, který pak investují do osobního života a vlastního wellbeingu.

Přijmout „boring job“ může na první pohled působit téměř jako krok proti duchu doby, která je posedlá profesní vášní a dlouhými kariérními drahami. Jenže za tímto záměrně ležérním označením se skrývá mnohem jemnější úvaha o vztahu k práci. Pro některé představují tyto lehce otupující pozice jasně vymezený rámec s pevnou pracovní dobou, v němž mají úkoly předvídatelný a strukturovaný rytmus. Tato stabilita tak může přitahovat ty, kteří chtějí chránit své duševní zdraví, nezatěžovat se vysokou mírou odpovědnosti a ponechat si kreativní energii pro jiné oblasti života, ať už jde o osobní projekty, umělecké aktivity nebo prostě jen o čas pro sebe. Jiní naopak mohou velmi rychle pocítit únavu z vysoce repetitivních úkolů, zvlášť pokud nabízejí jen malý prostor pro růst nebo intelektuální stimulaci. Všechno tak záleží na povaze, ambicích i konkrétní životní etapě.

Nelze navíc přehlédnout ani to, že na přesyceném a vysoce konkurenčním trhu práce už diplom automaticky negarantuje přístup k vysněnému zaměstnání. Mnoho mladých lidí zjišťuje, že ideální dráha, kterou si vysnili během studia, naráží na mnohem složitější ekonomickou realitu. Ve chvíli, kdy jsou některé příležitosti vzácné, se přijetí rutinnější pozice může stát strategickou volbou, nebo prostě nutností. Pro někoho jsou tak „boring jobs“ přechodnou stanicí, než se objeví něco lepšího, a zároveň způsobem, jak zajistit to podstatné: zaplatit nájem, uhradit účty a získat určitou míru nezávislosti. V neustále proměnlivém profesním prostředí nakonec na tuto otázku neexistuje jediná správná odpověď. Možná už nejde o to, zda je práce strhující nebo monotónní, ale zda skutečně odpovídá realitě trhu a rytmu i prioritám, které si chceme ve svém životě vědomě nastavit.