Vyzkoušela jsem dopaminový detox. Co se stalo?

Je ráno a čekám na zastávce tramvaje. Okolo mě postává spousta lidí, kteří jedou do práce, a většina z nich, stejně jako já, drží v ruce telefon a nacházejí se v typické poloze, kdy s hlavou předkloněnou koukají do obrazovky. Pak přestoupím do metra, v jednom vagóně napočítám deset lidí s mobilem. Začínám si uvědomovat, že je tu něco špatně, že špatné je to také u mě a že bývalo i hůř. V minulosti jsem měla pocit, že cokoli aspoň trošku zajímavého musím okamžitě nasdílet na sítě. Místo toho, abych se v Indii kochala plavbou na hausbótu po kanálu lemovaném palmami, jen fotím a sdílím. Nevnímám tu krásu okolo, snad jen přes obrazovku. Unikají mi zvuky ptáků, nevnímám vůně, nevychutnávám si přítomný okamžik. Jindy sedím s přáteli, které jsem dlouho neviděla, a místo toho, abych se věnovala jen jim, zase „sjíždím“ Instáč, to aby mi náhodou něco neuniklo. Mobil mě přitahuje jako magnet a ukazují to i čísla, že na něm trávím přes pět hodin denně.

Co se se mnou děje? Proč se nemůžu odtrhnout, a kdykoliv nemám mobil u sebe, jsem tak nervózní? Za všechno může dopamin. Jedná se o speciální neurotransmiter v mozku, který souvisí s motivací, odměnou a potěšením, někdy se mu říká i hormon štěstí. Pro jeho tvorbu jsme dříve museli vyvinout úsilí. Například si uvařit dobré jídlo, něco vytvořit, malovat, stavět, hrát si, sportovat, objevovat zajímavá místa. Měli jsme ho, ale ne hned. Dnes je to jiné. Můžeme jej mít okamžitě, kdekoliv a pořád, jelikož máme přebytek podnětů. Sociální sítě, jídlo, které si objednáme v aplikaci a za pár desítek minut je u dveří, online nákupy. Při scrollování lze být okamžitě kdekoliv na světě a dostat se do bytu nejrůznějších lidí i slavných hvězd. Tohle všechno funguje na principu rychlé odměny a bez práce. Proto se teď stále více mluví a píše o dopaminovém detoxu, kterému se velmi věnoval psychiatr Cameron Sepahem. Původně chtěl pomoct lidem snížit impulzivní chování, ale ne dopamin úplně odstranit. Ono to totiž ani nejde, neboť mozek dopamin vytváří neustále.  Například studie z News Medical Life Scences Is Dopamine Detoxing Actually Backed by Science? říká, že při „dopaminovém detoxu“ jde o snižování přestimulování mozku rychlými odměnami (např. sociálními sítěmi, junk foodem), protože ty dokážou dlouhodobě měnit fungování dopaminového systému a vést nás k návyku, nebo dokonce k závislosti.

Rozhodla jsem se s tím něco udělat, zejména když jsem s kamarádkou, která mě na moji závislost upozornila, odjela na milovaný italský ostrov Elba. Dohodly jsme se, že telefon budeme používat jen k focení a dívat se do něj budeme jen minimálně. Byla jsem tady potřetí, ale najednou jsem cítila, že tentokrát to bude jiné. Už když jsem vstoupila na trajekt, vnímala jsem, že se chci vrátit k jednoduchým věcem a dopřát si klid. První dny jsem měla nutkání pořád hledat mobil a být neustále v obraze, zjišťovat, jestli mi nic neuniká. Bylo to jako odvykací kúra, měla jsem pocit, že mi něco chybí. Jenže Elba je překrásná, a můj mozek tak postupně začaly zaměstnávat zajímavá místa, příroda, hory, kopce i moře. Když jsem seděla na obrovském kameni u moře a dívala se na slunce, poslouchala vlny a okolo mě běhal náš čtyřnohý kamarád Eda, cítila jsem se šťastná. Bydlely jsme ve starobylém domečku v typickém historickém italském městečku vedle kostela. Každé ráno tu zvonily zvony, a když jsem na nedaleké náměstí chodila nabírat do džbánu místní věhlasnou vodu, Napoleonův pramen, cítila jsem se zcela v harmonii a vychutnávala si tak jednoduchou, ale přitom krásnou věc. A najednou jsem začínala pozorovat věci jinak a opravdu viděla, co se okolo mne děje: cítila jsem více vůně, zvuky, začala jsem se radovat z malých věcí. A bylo to nádherné!

Ano, na zajímavém nové místě jde detox snadněji, návrat do všední reality a do velkoměsta nebyl úplně snadný, avšak měla jsem z Elby už postavené dobré základy, a tak jsem si doma nastavila určitá pravidla. Nedívám se na telefon hned po probuzení, ale až po snídani a na pár minut. Do tramvaje s sebou nosím knížku, v tramvaji se dobře čte a cesta uběhne rychleji. I když miluji běhání, chodím i na dlouhé procházky do přírody bez sluchátek, to mě krásně nabíjí a čistí moji hlavu. Stejně tak odkládám mobil po osmé večer, to přesně byly ty okamžiky, kdy jsem začala scrollovat a nemohla jsem přestat, z minut byla rázem klidně i hodina. Mám tak více času a najednou mám pocit, že nějak lépe dokážu ovlivňovat i svůj život. A také vím, že potřebuji i dny, které „promrhám“. Prostě jsou pomalé, nic zvláštního se v nich na první pohled neděje a je nuda, jenže právě to mi znovu nabíjí baterky. Poslouchám se a funguje to. A mobil? Samozřejmě ho mám, ale snažím se, aby byl dobrý sluha, ne můj pán. Dopaminový detox je jen o každém z nás. Záleží, jak se s ním popereme, ale já vám doporučuji: zkuste to také, stojí to za to!