Ze zákopů na módní molo. Jak vznikl trenčkot?

Kabáty mají chránit před zimou, deštěm a větrem, ale ještě ve středověku se ženy halily jen do šál a šátků, bohatší dámy do kožešin. Když se ale ve třináctém století dostal z Persie do Itálie orientální kaftan, předchůdce dnešních kabátů, rychle se rozšířil i do dalších zemí. Ženám totiž nošení šatů s výstřihy způsobovalo zdravotní problémy a bylo nezbytné najít způsob, jak je chránit před rozmary počasí, aniž by ztratily na eleganci. V druhé půlce patnáctého století se začaly prosazovat venkovní pláště lemované kožešinou, jimž se na francouzském dvoře říkalo journade. Ženy v nich vyrážely na projížďky a při sychravém počasí tento plášť dokonce zahříval rytíře, kteří ho nosili přes brnění. V prosté verzi se do něj halili poutníci, kteří tuto módu představili zbytku Evropy. A protože francouzsky se poutník řekne pèlerin, na světě byla pelerína.

Propracovanější verze se začaly objevovat až v polovině 18. století, jako další vrstva oděvu byl však stále na prvním místě pouze šál. Těžší pláštěnky chránily ženy jen proti extrémním vrtochům počasí. Oblíbené pláště redingoty se zrodily v Anglii z pánského jezdeckého kabátu. Redingot se později rozšířil i do Francie už jako vycházkový plášť a od poloviny 19. století jej nosily i ženy, které pod něj dokázaly schovat bohaté sukně s krinolínami a spodničkami. Střih kabátů byl ale zprvu pro dámské krejčové tak komplikovaný, že si je ženy musely nechat šít u pánských krejčích.

„Kabáty jsou nejmilovanější součástí mého šatníku,“ prohlašovala hvězda stříbrného plátna Marlene Dietrich. V dětství si jich ale moc neužila, protože její otec, pruský důstojník, vyvinul drsnou metodu, jak u pětileté dcery pěstovat sílu, vůli a kázeň. Marlene musela pod jeho dozorem každý den cvičit na venkovním hřišti oblečená jen nalehko – i v zimě a ve sněhu. Slavná herečka si oblíbila hlavně trenčkot, nepromokavý dvouřadý kabát ke kolenům a s páskem, určený pro vojáky britské armády. Historie tohoto módního kousku sahá až do dvacátých let 18. století. 

V té době skotský chemik a vynálezce Charles Macintosh spojil síly s britským vynálezcem Thomasem Hancockem, společně přišli s nepromokavým pláštěm z pogumované bavlny. Měl sloužit mužům, kteří se během dne věnují různým venkovním aktivitám – jízdě na koni, střelbě, rybaření. Jejich svrchník pak v roce 1853 vylepšil John Emary a do světa ho vypustil pod značkou Aquascutum. O tři roky později přišel se svou verzí Thomas Burberry. Zatímco u původního pláště byla pogumovaná až hotová textilie, Burberry použil vosk na jednotlivá vlákna. Za první světové války dodal Burberry britské armádě přes půl milionu těchto kabátů. Dostaly se i do zákopů, které daly ikonickému kousku jméno. Trenčkot (trench coat = zákopový plášť) si brzy našel cestu i do šatníku civilistů. Plášť značky Burberry nosila královna Alžběta II. i herečka Audrey Hepburn.

Původní béžové a khaki barvy postupně vystřídaly jasnější tóny, ale střih zůstal prakticky nezměněn. Zachoval si nárameníky, dvouřadé zapínání, utahování rukávů a hluboké kapsy. Zužuje se do pasu, aby se následně rozšiřoval pod koleny. Hodí se k formálnímu outfitu a jehlám, ale i k džínám a teniskám. Na předváděcí mola ho v pravidelných intervalech vrhají návrháři Martin Margiela, Jean-Paul Gaultier, Rei Kawakubo i značka Burberry. Do módního nebe mu pomohly vyšplhat se i hvězdy stříbrného plátna. Nosil ho Humphrey Bogart ve filmu Casablanca i Audrey Hepburn ve Snídani u Tiffanyho. Meryl Streep ho ve snímku Kramerová versus Kramer zpopularizovala jako symbol moderní a sebevědomé ženy. Catherine Deneuve zářila v Krásce dne v černém trenčkotu z PVC od Yvese Saint Laurenta. Zamilovala si ho Kate Middleton i Kim Kardashian. A Rosie Huntington-Whiteley překvapila všechny, když v kampani na parfém Burberry zahaloval její nahé tělo pouze trenčkot slavné značky.

Vojenský střih kabátů vystřídaly v šedesátých letech elegantní kabátky v pastelových barvách, které proslavila modelka Twiggy, v sedmdesátých letech hippies oživili kaftan a v osmdesátkách si zase ženy libovaly v kabátech s pořádnými ramenními vycpávkami. Kde se ale v češtině vzalo slovo kabát? Původ má v maďarštině a k nám proniklo pravděpodobně ve 13. století. První doložené užití najdeme v básni Alexandreida napsané kolem roku 1300. Tohle maďarské slovo má ale starší kořeny, do Uher doputovalo z turkických jazyků, kde označovalo krátký kabátek. V současnosti se do navrhování kabátů pustily i Penélope Cruz a její sestra Mónica. K mání je jejich kolekce Biaggini Violett, v níž najdete kabáty, ponča, modely s kožešinou i pláště ke kolenům. A jakou radu dávají návrhářky zákaznicím? „Kabátů není nikdy dost, protože pod ně skryjete všechny své nedostatky!“