Mary Quant: Nejdrzejší návrhářka, která oblékala Twiggy a celý šedesátkový svět

„Být nápadný? Co je na tom špatného? Já chci být nápadná a chci vzbuzovat senzaci,“ prohlašovala Mary Quant, která udělala z Londýna módní metropoli. Měla instinkt na to, co chtějí ženy jejího věku nosit. Získala si věhlas minisukněmi a stála za image, kterou se proslavila modelka Twiggy. O svém životě a kariéře napsala autobiografii již ve svých dvaatřiceti letech.

Maryini rodiče byli učitelé původem z Walesu, před Maryiným narozením (11. 2. 1930) se však přestěhovali do Londýna. Nejdříve se zdálo, že Mary půjde v jejich kariérních šlépějích, protože vystudovala výtvarnou výchovu. Pak ale nastoupila jako šička do kloboučnického salonu a začala spřádat plány o vlastním butiku. Módní svět v té době pořád upínal zrak k pařížské haute couture, kterou vedle Coco Chanel před pár lety ovládl Christian Dior a jeho módní styl, postavený na zdůrazňování ženskosti. Novými ikonami se však místo filmových hvězd stávají zpěvačky. Dívky si samy vydělávají, jsou nezávislé a touží po stylu, kterým se odliší od generace svých matek. Mary je přesně taková. 

Už na škole začala randit se svým budoucím manželem, a když Alexander v jednadvaceti zdědil slušnou sumu liber, rozhodli se, že si ještě s jeho kamarádem Archiem otevřou obchod. V Chelsea si pronajali vhodné prostory a jednadvacetiletá Mary pro obchod začala shánět oblečení. Hitem se staly úzké roláky v zářivých barvách a bílé plastové límečky jako ze školních uniforem, které se daly párovat s různými svetry a šaty. Nic podobného nebylo jinde k vidění, a protože si Mary navíc dokázala vyhrát s výlohami, brzy si u umělecké čtvrti vybudovala klientelu, otevřela druhý obchod ve čtvrti Knightsbridge a začala navrhovat. Úspěch se dostavil okamžitě – mladá Londýňanka totiž přišla s revolučním stylem: její šaty nezvýrazňovaly prsa ani boky, ale podobaly se těm, které nosí děvčátka. Žádné výstřihy, zato kratší sukně. K tomu barevné punčocháče, střevíčky s kulatou špičkou a místo natupírovaného drdolu ulíznutý krátký sestřih. 

Mary bylo úplně jedno, co si o jejích modelech myslí starší generace. Nechtěla vytvářet smyslné ženské šaty, spíš hravý dívčí styl, který dokonale vystihne, co moderní dívky potřebují – oblečení, ve kterém se dá dobíhat autobus nebo řídit auto. Nová móda se uchytila a za chvíli už ji kopírovaly ženy v Americe i Paříži. Dívčí styl si však vyžádal nový typ modelek, takových jako Twiggy – dívky s dětskými rysy a chlapeckou postavou, na kterých šaty visí jako na ramínku. K dovršení módní revoluce 60. let zbývá poslední krok.

Pravda je, že Mary nebyla první, kdo začal stříhat sukně dvacet čísel nad koleny. Délka se zkracovala už od konce 50. let a ve stejné době takto experimentovali i britský návrhář John Bates i Francouz André Courrèges. Módní výstřelek ale bez povšimnutí zapadl. Pak se nápadu chytila vizionářka z Chelsea a rázem bylo všechno jinak. Mary se nebála zajet s nůžkami ještě výš, vymyslela takový střih, aby se v sukni dalo volně pohybovat, a protože jí došlo, že nosit k mini podvazkový pás a punčochy není zrovna pohodlné, doplnila minisukně o praktické punčocháče, takže podvazkům následně odzvonilo. Stačilo jen vymyslet novým sukním jméno. A protože ve stejné době začala ulice Londýna brázdit malá auta jménem Mini a Mary byla jejich fanouškem, název módního kousku byl na světě. 

Na skutečnost, že krátké sukně původně vymysleli jiní, se rychle zapomnělo. Mary později tvrdila, že si minisukně vyžádaly její zákaznice a celé to vlastně byl jejich nápad. I když proti trendu brojily noviny i papež, stačil rok a mini neoblékaly jen mladé dívky, ale i jejich matky. Mary už dřív se svou dívčí módou dobyla americký trh a zásobovala tamní obchodní domy, díky minisukních si ale udělala takové jméno, že během pár let mohla otevřít stovky svých butiků po celém světě. V roce 1967 se vrhla na navrhování bot a šokovala například barevnými kozačkami z PVC i výroky typu: „Miluju vulgaritu. Vkusná je jen smrt, vulgarita je život.“ 

V 70. letech Mary napadlo, že když mají úspěch minisukně, proč by se neujaly i šortky, zkrácené verze kraťasů. Díky takzvaným hot pants si návrhářka připsala k dobru další módní vynález. Jejím objevem jsou i kabelky s dlouhým uchem. Mary se však vyznala i ve vlasových trendech. U nové kadeřnické hvězdy Vidala Sassoona si nechala střihnout geometrický krátký účes, který se stal v různých obdobách typický pro celé šedesátky.

4. listopadu 1970 se Mary narodil syn Orlando. „Neztloustla jsem, ani když jsem byla těhotná. Musíte velmi tvrdě pracovat, aby člověk zůstal štíhlý, a je to nuda. Ale stojí to za to,“ nechala se slyšet. Krátce po jeho narození se vrhla na dekorativní kosmetiku. Společnosti vymyslela hravé logo – černobílou kopretinu (anglicky daisy) – a po světě začaly vznikat prodejny s módou a kosmetikou zvané colour shop. Módní kolekce šly pomalu stranou, kromě kosmetiky ji víc bavilo navrhovat doplňky do bytu. Ve spojení s módou ale zůstávala skrze panenku Daisy (podobala se Barbie, ale musela mít na sobě vždycky jen nejnovější trendy). 

Mary pro ni navrhovala stovky šatů, a i když výroba panenek po pár letech skončila, dodnes Daisy platí za nejlépe oblékanou hračku všech dob. 

V 80. letech si Mary splnila ještě jeden sen – navrhla nový design interiéru auta Mini s rudými bezpečnostními pásy, pruhovanými sedačkami a kopretinou na volantu. Šlo však o poslední triumf v Maryině kariéře. Poté pomalu vyklidila pozice, jako by měla pocit, že vše, co měla nejen ve světě módy vykonat, je hotovo. S manželem Alexandrem Greenem žila až do jeho smrti v roce 1990. O deset let později prodala kosmetickou společnost Japoncům a vzdala se svého místa ve vedení. V roce 2015 byla povýšena do šlechtického stavu a za zásluhy o britskou módu získala titul dáma. Bylo jí 93 let. „Odpočívejte v pokoji, dámo Mary Quant, vůdčí osobnosti v oblasti módy a také ženského podnikání – vizionářko, která jste byla mnohem více než jen ženou se skvělým účesem,“ složila jí po smrti poklonu Alexandra Shulman, bývalá šéfredaktorka britské mutace Vogue.